Kotva u přívozu

O tvorbě Marie Poledňákové si jinak myslím, že kazí nejen vkus, ale hlavně charakter národa. Tento film je však něčím zvláštní, nepoledňákovský. Svým objektivním a vyváženým pohledem na problematiku emancipované ženy. Fakt. Nechtělo se mi tomu věřit, tím spíše, že jsem k němu usedal značně zaujatý. Mé zaujetí se vystupňovalo hned po úvodním sledu scén, kdy neurotická hlavní hrdinka nabourá auto, u nehody se zabývá hlavně tím, jaký byl ten poškozený hezký chlap, aby vzápětí udělala hysterický výstup manželovi, že nezajistil dostatečně pružně opravu auta (to je myslím prototyp poledňákovské typologie: manžel je tu podveden hned dvakrát, ale přesto jakoby morální právo zůstavalo na straně té chudinky... no hnus!). Rozehrávka přímo do středu tohoto marasmu je však jen obratný úvod (nevím proč ve všech ostatních filmech této autorky se na tom i končí...) a asi tak od půlky filmu dojde k nebývalému zklidnění a sebereflexi, když už ne hlavní hrdinky, od které jsem to ani nečekal, tak alespoň jakoby autorky samotné. Tento film jsem sledoval se zaujetím, a přiznám se, že místy i u vytržení. (11.12.2011)

Kupodivu zabavnou formou podane tema deti a rodicu a starnouciho paru. Zivotni role Petra Hanicince v roli lidskeho a moudreho nevlastniho otce, Jany Sulcove v roli matky jdouci vsemi prostredky proti pranim sveho syna, protoze prece ona, jako matka vi, co je pro nej nejlepsi a mlady a velmi naivni syn Mirka Vladyky jsou uveritelnymi postavami rozehravajici tuto komedii, ktera je na misto a dobu vzniku necekane nadcasova. Jako bonus dvojice Krampol Stepanek. (11.02.2007)

Tahle rodinná komedie Marie Poledňákové mi až dodneška unikala. Byť se nám v rámci filmografie oblíbené režisérky a scenáristky může na první pohled jevit Kotva u přívozu v obklíčení tří slavných komediích trochu nevýrazná, pro vybraného diváka bude naštěstí opak pravdou. Koho bavila dvojice Poledňákové filmů s Tomášem Hollým nebo "S tebou mě baví svět", patrně nebude zklamán ani u Kotvy (podobnosti či návaznosti se zmíněnými snímky mimochodem zde skvěle popsala ve svém komentáři NinadeL). Tady to totiž v komorním rodinném prostředí opět přímo žije návalem trampot, humoru a hravých dialogů. Janu Šulcovou jako nesmírně emancipovanou plnou sebevědomí a jistotu, ženu dvou tváří (oblíbená sympatická hlastelka v televizi, naopak ne zrovna oblíbená akční žena v domácnosti), staví její práce a život přímo do poměrně zábavných "infarktových" situací, a Vladyka s Haničincem jí to v hlavních mužských rolích rozhodně neskazili. Zejména tedy nad účástí Petra Haničince v komediálním námětu ze současnosti jsem se nedovedl vynadívat, v takové roli plné komických až doslova groteskních momentů (mnohdy i vizuálně) jsem ho snad ještě neviděl! Celkově film nese v sobě originální scénář, ze kterého si nejvíce asi budu pamatovat vzájemné oslovení otce a syna "Bobeš". Scény kolem televizního studia sice zavedené tempo humoru většinou brzdí, ale vzhledem k poměrně atraktivnímu prostředí vůbec nepůsobily nudně. Naopak kromě jiného oceňuju bohaté zachycení dobových reálií: LP desky, knížky, televize, písničky,... Mimochodem myšlenka příběhu o uchopení oné kotvy ve vztazích coby symbol jistoty je zde taky moc pěkná. (85%) (52 rokov filmu za 52 týždňov) (12.04.2019)

Mám dojem, že tuto komedii dávají o vánočním čase každý rok. Kdysi se mi možná i trochu líbila. Asi kvůli atraktivnímu prostředí televize. Ale hlavní hrdinka je na můj vkus příliš energická, Šulcovou jako herečku moc neuznávám a nechápu, jak by s ní mohl tak sympatický chlap, kterého představoval Haničinec, vydržet. Byla mi dost protivná. Vůbec mi nevadil Vladyka v roli infantilního syna, naopak. Ale to, jak Šulcová pateticky "deklamovala" do televize, mi připadalo směšné. (24.12.2021)

Ačkoliv jsem sám sobě nevěřil dokázal jsem film dodivat do konce. Zpočátku se mě děj sice až tak nezamlouval a skutečnost, že Vladyka opravdu na sedmáct nevypadal, mě hodně vadila, ale posléze díky rodičům bobše jsem se v příběhu celkem zabydlel. Děj se odehrává buď v bytě, v novostavbě, na pracovišti tedy v televizi a nebo v autě. Jen jednou jsme byli v restauraci. Takže reálie se celkem zdařili. Dialogy také nezněly úplně hloupě a tak až na nějaké ty špatné herecké výkony jako třeba pana Štěpánka nebo Kačera jsem po shlédnutí tohoto snímku nabyl lehce podprůměrného zážitku. Do života diváků film nepřinese nic nového a politická absence je sympatická. (25.12.2009)