Chudobka

Vůbec se mi nechce věřit, že je seriál starý 40 let. Je příjemné vidět mnohé dobré herce v jejich mladších letech, některé už bohužel postrádáme. Nebyl to špatný seriál, uvítala bych něco ze školního prostředí ze současnosti. To by byla změna! Vladyka byl (a stále je) sympaťák, Markéta Fišerová byla nádherná a Veronika Žilková ještě normální. (Dnes už je nesnesitelná.)

Při vzpomínce na Jarmuschovy Zlomené květiny bych zaplakala. Která ženská by po smrti manžela měla chuť navštívit jeho bývalé milenky? Taková existuje? Rakovina jako strašák, aby bylo nějaké napětí. Dcera to nijak zvlášť neprožívá, chová se pořád stejně. Z ženy, která prý byla velmi chytrá, je neskutečná cuchta. Jestli tohle mělo být vtipné, tak už se fakt někdo zbláznil. Ruční práce dcery Holubové to dotnuly. Balzerová je výborná herečka, zasloužila by si lepší roli. Pan Vejdělek si ji zjevně oblíbil (v Aristokratkách byla jediná, na koho se dalo dívat). Na začátku filmu jsem zaznamenala nějaké světlé chvilky - když Balzerová říká, že nesnáší hřbitovy a pak sype popel na kaktusy. A potěšil mě Myšička.

Několik těžkých dní v životě partnerů ve středním věku, kteří vedle sebe už spíše žijí jako přátelé. Diagnóza hlavní hrdinky je drtivá, ale ona má vedle sebe partnera, který je jí skutečnou oporou. Říkala jsem si, kolik mužů by takovou situaci zvládlo se ctí. Některé pacientky s podobnou diagnózou, které znám osobně, by si o takové péči partnera mohly jen nechat zdát. Uvítala bych více prostoru  věnovaného dětem, především těm mladším. Pokud člověku v životě nezbývá už moc času, není nic důležitějšího než děti. Svatby mi připadala zbytečná. Oba hlavní představitelé byli výborní. Otevřený konec mi vyhovoval. Ať se děje cokoliv, vždy nám zůstává naděje.

Podprůměrný seriál, v němž Matásek vyniká pouze trapnými vtípky. Vadí mi, že z příznivců jógy zde dělají šašky. S několika jogíny se znám (sama taky cvičím), všichni se chovají normálně. Ani nevím, kdo psal scénář. Zato vím, že něco takového sledovat je ztráta času.

Všechny přítomné herce obdivuji, ovšem pravda je, že s Landovským vyjít bylo těžké nejen na konci jeho života. Nejsem si jista, nakolik je tento dokument skutečně tím, čím má být. Tedy autentický, nikoli částečně hraný (např. rozepře mezi panem Kačerem a L. Šafránkovou). Myšlenka přivést zpátky k životu kamaráda, který už to vzdal, je moc pěkná.

Malé ženy jsem kdysi četla, kniha se mi líbila, přečetly ji i mé dcery. Emancipace ženy je podle mě velké téma, které ovšem někteří muži (hodnotící zde tento příběh) asi nechápou. Filmové zpracování z roku 1994 považuji za velmi zdařilé, nové zpracování, i když s mladými hvězdami, mi připadá zbytečné.

Příjemný film. Při dnešním druhém zhlédnutí se mi líbil víc než poprvé. Navíc jsem mezi herečkami objevila mou oblíbenou sestřičku (Lindu Bassett ze seriálu Zavolejte porodní sestřičky). První polovina filmu se mi zdála být výrazně lepší. Pro ženu v mém věku je to ovšem velmi povzbudivý film. (Skoro mi stouplo sebevědomí.)

Kafka sice nepatří k mým oblíbeným autorům, ale ráda se o něm něco nového dozvím. První epizoda se soustřeďuje především na jeho přítele Maxe Broda, ale už zde Kafka zaujme neobvyklými myšlenkami a nápady.

Dokument mě nijak zvlášť nenadchl. A co mi hodně vadilo, byla výslovnost jmen obou protagonistů . Chápu, že je to správná výslovnost. Ale celý život jsem byla zvyklá vyslovovat to jinak a  když slyším "choch", rve mi to uši. Stejně tak "gogán". Nemohla jsem to strávit.

Pěkná animace, báseň (neznala jsem) a vynikající přednes pana Hrušínského. Ale úvodní stále se opakující hudební motiv mi silně lezl na nervy, i když jinak si Petra Skoumala vážím.