andrii

Fauni a Flóry. Požitkáři v tepu stepi, co si je našla Diana s Amorovým lukem. Ha, a starý známý, John W., tentokrát na hřbetu kapoty, potí se s oky. Za vyvoleným vágnerovským cílem.

Nehraje si na "harakiri." Zmůže se. Po haně. Belmondovskou parketu. Popadne. Nese si v hlavě. Nesrazí. Myšlenku věžáctví. Do prostor naproti. Tam vězí prolhané patro. Nejvyšší. Kopáč jam. Sveze se do propastného zákulisí vězeňských řad, kde ho čeká už jen zamřížovaný řád.

Čertí smršť rozvlní louky, pastviny. Rozsekne světský vak v lokálních přezůvkách. I četa mezi borůvčím pase po člověku říčném. Předákovi - samorostovi, co zarůstá pasekou viny. A ta není nikdy passé. Zlomí ho v pase. Na chlup přesně, když za páskou jde proti srsti své společnosti.