Tátova volha

Asi před 2 roky jsem to nějak vzdal se současnou českou produkcí a dal jsem si s ní v kinech pauzu s tím, že budu navštěvovat ty filmy které mě nějak zaujmou a případně u nich uvidím jestli je v nich nějaký pokrok. Tak jsem se loni trošku spálil u Po strništi bos které byli fajn ale přece jenom jsem asi čekal víc. Uplynulo 6 měsíců a úplně jsem se nenaštval u Prezidenta Blaníka. A nyní po měsíci do kin se vydala novinka Jiřího Vejdělka jehož komedie patří mezi ty lepší. A byl jsem příjemně překvapen. Tátovu volhu bych se nebal označit za takové poloviční vykoupení současné české filmové scény. Spíše než komedii (kterých je v Čechách po čertu moc) jsem totiž dostal zajímavý film s chytrým myšlením o životě. Je to vlastně občas hrozná deprese která je prodaná hned od začátku kdy Eva v podání Elišky Balzerové truchlí nad manželem. Celej ten film vlastně skvěle táhnou herecky výkony. Eliška Balzerová je jako vždy perfektní a je to prostě paní herečka. Samosebou jí zdatně sekunduje Tatiana Vilhemová v podání její dcery Terezy. Zdaleka nejpropracovanější postavou je však Terezin manžel v podání Martina Myšičky který je pravděpodobně nejlépe vykreslenou postavou v českých filmech za poslední léta. Celkem na filmu obdivuji i to, že se ve Vejdělkově scénáři objevují celkem zajímavé zvraty které bych od něj nečekal. Ten film je i na čechy na neuvěřitelné řemeslné úrovni- perfektní hudba Jana P. Muchowa která po dlouhé době ukázala v českém filmu něco čemu se dá říkat hudba, krásné záběry kamery.... je to na české filmy slušný nadprůměr. Ano, úplně se tam nevyužijou camea slavných hereček jako Hana Macuichová či Eva Holubová, konec vyjde napůl na prázdno, občas to příliš padá k jednoduchému klišé, postava Bolka Polívky tam je jenom kvůli tomu aby tam byla nějaká vtipná figurka... i tak jde však na českou tvorbu o velice slušný nadprůměr který navíc u mně s klidným srdcem překonává Prezidenta Blaníka. Což bych si ještě před měsícem nedovoloval tvrdit, že tomu tak u mně bude. Viděno v kině:2x (09.03.2018)

Hledání ztraceného syna. Vejdělkova ženská road movie nabízí, bohužel, jen samá schémata. Rakovina, nevěra, láska, lež, dávná tajemství, odpuštění... to všechno vytváří ve Vejdělkově filmu patřičně jímavé pozadí pro bilancování dvou žen, jejichž vztah prochází zkouškou upřímnosti a vzájemného pochopení. Problém je v tom, že Vejdělkova filmová tvorba nepřináší veskrze nic nového, neotřelého, zajímavého. Přehlídka osvědčených scénáristických, hudebních i hereckých postupů, včetně vytváření samoúčelného humoru, ovšem konvenuje průměrnému divákovi, který si již uvykl, že při návštěvě kina obvykle dostává to, co očekává. Tím je řečeno vše. (30.03.2019)

Vypadalo to mnohem hůř, než to nakonec dopadlo. První polovina filmu (kterou v podstatě odvyprávěl trailer) se strašlivě táhne, nestane se v ní nic zásadního, nebaví ani nedojímá (ono vůbec to žánrové označení docela mate, rozhodně si nepředstavujte takovou zábavu jako v jiných Vejdělkových komediích). Příliš to nezachraňuje ani Vilhelmová, jejíž herecký projev mi nikdy k srdci nepřirostl. Paní Balzerová si odehraje svůj standard, ale babičku z "Žen v pokušení" už asi stejně nepřebije. Naštěstí se v poslední třetině konečně začne dít něco zajímavého než jenom "cesta od milenky k milence" a asi mi dáte za pravdu, že scény s Bolkem Polívkou filmu hodně pomohly v budování nejen nějakého napětí, ale hlavně kloudné dějové linky. Tu třetí hvězdičku dávám s přimhouřeným okem. Rozhodně nejhorší Vejdělek. (24.03.2019)

A nemanželský syn byl...zahradník? Vejdělek měl našlápnuto na nejlepší film své kariéry, konečně se vyhnul podbízivému komediálnímu šaškování, jaké provázelo jeho předchozí díla, a dal k dobru celkem nepříliš komediálně pojatý příběh matky s dcerou, které společně křižují v retro voze českou krajinu (a někdejší manželovy milenky a jednoho senilního kamaráda) za účelem nalezení stopy po nemanželském synovi, jehož existenci jejich milovaný manžel a táta v jedné osobě tajil, a nakonec si ji vzal do hrobu. Vejdělek rozehrává příjemný kousek, který jde odvážně proti proudu většiny současné kino produkce, je z něj totiž cítit nemalá retro vzpomínka na snímky předrevoluční, které nebyly určené jen pro jednu generaci diváků. A tudíž by prarodiče ocenili, když jim vnouče zaplatí lístek do kina. A ocenili by, že film je bude bavit dobrými dialogy, poutavou kamerou i typicky českými scenériemi. A v neposlední řadě jim komfort dopřejí kvalitní herecké akvizice. Paní Balzerová a paní Vilhelmová, jen se vzpírejte odpudivým seriálům typu Kryplovi (pan Postránecký nečetl scénář), Tátové na mrdu (paní Geislerová už podlehla) a dalším, a pečlivě si vybírejte scénáře, jako v tomto případě. Příběh je veden v perfektním rytmu, leporelo vedlejších postav je dokonalé, všechno šlape, až se to zadře v závěru. Vítr asi odvál zbytek scénáře, tedy přesně tu část, kterou se film končí. Sekvence, v níž Balzerová s Vilhelmovou odhalují legendu kolem levobočku, je napínavá a působivá jako nějaká detektivka, za poslední pětiletku jsem ničeho takového nebyl v českém filmu svědkem, jenže když je něco moc dokonalé, nekončí to už tak dokonale. Představte si dobře vystavěnou detektivku, z níž se ale nedozvíte kdo je vrah. Když to přeženu, tohle je něco podobného. Film závěr usekne a Volha mizí do pryč po udržované silnici za státní peníze, ačkoliv jako divák jsem si připadal tím nedomrlým zakončením nemálo ošizen. Dobrá, jsou tací diváci, co nedají dopustit na Účastníky zájezdu, určitá sorta nepohrdne Romingem, ženy v menopauze prubnou Ženy v pokušení, český senior pomyslně nasedne do starého vozu a nechá se unášet laskavým a dojemným cestováním po vlasti. A skutečnost, že to nemá dobré zakončení, třeba přehlédne. 7/10 (13.09.2018)

Průběžné poznámky: Nějak nedokážu spolknout, jak jsou všichni furt v pohodě. Objíždění bývalých milenek otce a manžela, a milenky jsou děsné kamarádky mamky, to mi přijde zvláštní. Opět je to celé postavené na premise - nevěra je lék, je dobrá, utužuje manželství. No to nevím. Slušná kamera a drobnější vtípky v druhém plánu (ryčný klavír vzbudí důchodce doposud pospávajícího v pozadí). Celkově mi to připomíná kombinaci Zlomených květů a Než si pro nás přijde. Ty vole, představte si, jak v nějakém filmu Indiana Jones hledá nějakou vzácnou relikvii, a nakonec si stoupne před nějaké dveře, řekne, že relikvie je za nimi - a tím film skončí. Tady hledají bráchu/syna, maminka přednese naprosto neuvěřitelnou zpověď, která popírá dosavadní viděné, získají adresu, sednou holky do auta - a konec? Jinak fakt nechápu holku, která se chce rozvést s manželem, který se o ni během nemoci den co den staral, protože je šedivý a nudný. O to snad ženským celou dobu jde, ne, mít milujícího a pečujícího manžela? A když ho mají, je nudný a šedý a ony by rády letěly někam dál a výš na vlnách romantiky? Navíc ani tenhle problém není dořešen. Spousta krásných záběrů, hezké lokace a místa, i docela slušné herecké výkony, kamera skvělá, ale tím tématem, nedořečeností a falešným sentimentem o ničem, pokřivenými pohledy na vztahy si mne film nijak nezískal. (28.03.2019)