Tátova volha

Chvilkami jsem se smála tak, až jsem slzela smíchy. Pak jsem se pro změnu zase dojímala nad vážnými věcmi a událostmi, které hlavní postavy v podání skvělé Elišky Balzerové a Táni Vilhelmové řešily. Role matky a dcery jim sedly. Došlo i na černý humor, který zde v mnoha ohledech působil jako vítané koření a dokonale vše odlehčil a odstřelil. Stejně tak to měl i můj doprovod (maminka). Trefně byly obsazeny role bývalých milenek, které hrály Vilma Cibulková, Eva Holubová a Hana Maciuchová. Zvláště pak přestřelka mezi Vilmou Cibulkovou a Eliškou Balzerovou neměla chybu. Takhle si představuju, že podobné situace řeší skutečné dámy. O Evě Holubové jsem si říkala, koho tady bude hrát se svou osobitou vizáží. Bylo příjemné zase po nějaké době vidět na velkém plátně Hanu Maciuchovou. Měla jsem ji v hlavě zapsanou jako paní profesorku z Ulice. Mezilidské vztahy a vazby v rodině jsou kolikrát pěkně zapeklité a zamotané. Z takového rozmotávání vzešlo právě toto road movie, které s lehkostí vypráví o vážných věcech a ty i když jsou bolestné, tak se dají řešit s nadhledem, protože jinak by člověku z toho muselo zákonitě hrábnout. Stejně tak splnilo i jiný účel, matka s dcerou k sobě znovu našly cestu a taky dcera s manželem. Pro mně spokojenost na všech frontách. Pro Carevnu mám zvláštní slabost. Já jsem tady zase tolik toho product placementu neviděla nebo jsem se nevěnovala jeho lovení, ale nemyslím si, že by si taková Diakonie Broumov mohla dovolit zaplatit reklamu ve filmu nebo někomu na ten film dokonce přispět, když sama potřebuje finanční prostředky a další věci včetně nepoužívaného oblečení, které dává potřebným. Viděno 28.2.2018 jako novinářská projekce v kině Atlas. . (28.02.2018)

SPOILER! Velmi slušný příklad kvalitního zpracování tématu, kdy "cesta je cílem". První polovinu až dvě třetiny průměrná záležitost, více smutná, než veselá (v podstatě jen při návštěvách bývalých milenek v podání našich prvotřídních hereček). Ale moc se mi líbil závěr, hlavní rozuzlení se ztraceným synem a otevřený konec, kdy vlastně není vůbec důležité, jak onen Tomáš vypadá, ale že matka s dcerou si spolu na cestě všechno vysvětlily a ujasnily a na divákovi rovněž zůstalo, jak to dopadne mezi Terezou a jejím manželem. Za mě palec nahoru, myslím, že kápne nějaká nominace či cena, nejvíce favorizuji Martina Myšičku ve vedlejší roli. (17.09.2018)

„VEZMEME SI TÁTOVO AUTO A POJEDEM SE PODÍVAT NA JEHO MILENKY…“ /// Začínáme funusem (jakoby…) a pak (místo pozůstalosti) řešíme tajemství. Tátovo (jako toho mrtvýho…). Česká roadmovie. Dcera s matkou v nebožtíkově volze na cestách… nejde ani tak vo ženský (navštívený rodiny), ale vo ně dvě. „Já vím, že jsem nikdy nebyla ideální máma…“ A co jako já s tím? Lidi, co neměli ideální mámu, asi slzej…, ti druzí možná taky, ale zřejmě nad tou snahou o ztřeštěnost. Snahou… Balzerová podobá se Vilmě (Vejdělku… kurva, přece to nemůžeš furt recyklovat…) a víc než ftipný je to… spíš teda asi dojemný. Takže dramatický. Vejdělka zřejmě čeká Hřebejkův osud. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Nechápu, proč si lidi namlouvaj záznamník. 2.) Nevím, jak se mám vypořádat se smutkem a rakem. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ne (20.10.2018)

Čekal jsem víc. Film nedokázal vyvolat upřímné emoce, a dokonce ani nedojal a ani nepobavil. Když už nic, tak jsem teda fakt čekal, že se alespoň zasměju, ale přišlo mi, že se o to vlastně snímek ani moc nesnaží, protože nabídl jen pár načančaných vtípků, které sice nebyly vyloženě trapné, ale vtipné už vůbec ne. Je to takovej ten typicky jednoduchý až vyumělkovaný film hnaný do lehce kýčovitých situací (paruka spadne do rybníka, dcerka s matkou oblečou strašáka a vinař se zlobí, matka neumí řídit a čtyři auta za ní troubí), který však na druhou stranu nejenže neurazí, ale svým způsobem se na něj docela dobře kouká a fajn plyne. A obzvlášť Tátova volha se navíc může opřít o filmařské kvality, především co se hereckých výkonů a kamery týče. Celkově je to však bohužel jen velmi lehce nadprůměrná jednohubka, která nepřináší ani špetku invence. (17.03.2018)

Trochu méně jednoznačný Vejdělek (klad), plagiát Zlomených květin (zápor) a celkově méně kontroverzní (méně šukání), než byste u pana režiséra čekali. Ovšem taky klasické atributy se najdou - smrt, nemoc, návštěvy u milenek jsou (logicky) krátké a téměř nikdo se nediví, že druhého vidí po dvaceti letech a všichni se spolu v pohodě baví. 50%. (21.12.2018)