Je mi ze sebe špatně

Perfektný snímok napasovaný ideálne do dnešnej doby, kedy platforma "victim" je najviac v kurze. Všetky možné sociálne siete sú prepchaté výplodmi chorých hláv zúfalo bažiacich po pozornosti. A tak menia orientáciu ako na bežiacom páse, menia vlastné pohlavie, zámená, vo veľkom frčí sebadiagnostika a sebaľútosť, z obyčajného komplimentu vyrábajú sexuálne obťažovanie, všetci sú chudáci traumatizovaní a nikto ich utrpeniu nerozumie. Stať sa obeťou za každú cenu je novým zmyslom života. (16.05.2024)

Signe se svým přítelem Thomasem prochází životem tím, že ve společnosti lžou, kradou, porušují pravidla, snaží se na sebe upoutat pozornost (antihrdinové všedního dne a možností - konceptuální umění?) vzájemně soutěží - samozřejmě, kořeny takového vztahu jsou toxické, i když pushovat někoho k tomu, aby se snažil o víc, ne nutně, je vždy špatně. Ale je v tom takové to, "proč ne?" Adrenalin a rozpětí emocí ve vztahu je stejně tak zásadní, jako když je "stabilní" nebo "věrný". 'Syk pike' je satira, jakou jsem dlouho neviděl, která zpracovává především narcisismus - Signe se snaží (snad) uniknout "nudě svého všedního života" (ale jistě, jsou za tím problémy, nicméně tím se film nezabývá). Během první třetiny snímku začne Signe svůj eskalující plán, kdy v sobě uměle vyvolá (skrze ruské prášky z černého trhu) údajnou vzácnou nemoc, která jí dost rozjebe kůži a vzhled. Signe tímhle nicméně "zlomí" i nicnetušícího Thomase a tehdy ta pravá hra začne. Myslím si, že žádná sex scéna, jako je ta  v půlce filmu, mě tak dlouho nepobavila, samozřejmě film začne jet až ad absurdum. Černý humor, pokud ho skutečně máte rádi, prosakuje v každé scéně, jak se Signe snad ve své hlavě, snad ve skutečnosti dostává konstantně nahoru a dolů (známá tvář v tisku, která vypovídá o obtížném životě, modelka, které se lížou nohy,  autorka úspěšné knihy, ale taky osoba, která tohle vše založila na lži a která není schopná být upřímná ani k nejbližším), stejně jako její nemoc je skutečná, umělá, falešná, i pravá. Hodně k zamyšlení. Norové celkem válejí poslední roky v těchhle černých komediích. (25.03.2023)

Satirický pohled na dnešní společnost, kdy není těžké zviditelnit se, což paradoxně znamená, že to těžké je. Aby si vás ostatní všimli, musíte se hodně snažit. Co všechno je tedy člověk ochoten udělat pro to, aby se stal středem pozornosti? Třeba se i naprosto zničit. OK, bizarní to je, ale asi jsem čekal větší odvaz jdoucí až úplně na dřeň, byť jako zamýšlená výpověď to asi stačí. První více jak čtvrtina je nezáživně užvaněná, ovšem postavy se alespoň snaží být zcela nesympatické. Občas mě mátl podivný střih, takže jsem se mírně ztrácel, což byl možná záměr, jelikož film dostával lehce halucinogenní nádech. Kujathová dobrá, škoda, že v závěru nezmutovala v nějaký obří hmyz, to by byl hezký happyend. (27.09.2023)

Jelikož jsem si přečetl anotaci filmu před jeho shlédnutím, myslel jsem si, že tuším do čeho jdu. Och, jak šeredně (pun not intended) jsem se mýlil! Kristine Kujath Thorp i Eirik Sæther jsou ve svých rolích naprosto skvělí, na výkonu Kristine ale samozřejmě celý film stojí a padá. A jaký to byl panejo výkon! Takovouto emocionální jízdu a povedené hraní si s divákem na takto malém prostoru jsem opravdu nečekal. (12.01.2024)

Druhý celovečerný film Kristoffera Borgliho určite bude tým, od ktorého si zbystríme pozornosť na jeho prácu. Sick of Myself servíruje príbeh mladej slečny, ktorá je schopná aj ťažko ochorieť sa len kvôli tomu, aby všetky pozornosti smerovali len na ňu. Na príbehu, ktorý film prezentuje, je najviac „chorý“ to, že to nie je výmysel. Kristine Kujath Thorp v roli Signe podáva presvedčivý výkon. Osobne však štvrtú hviezdu nedávam, lebo na konci filmu mi chýba viac katarktický, šokujúci záver. Film však každopádne odporúčam k videniu. Osobné hodnotenie: 78% (***) (27.07.2023)