Nech svět světem

Z netflixovské party Don’t Look Up a White Noise. A přesně tak dobře mířící na cíl, ale míjící ho, jak byste čekali. Poznávací dialogy s pár existenciálními myšlenkami, které ale nejsou nijak objevné. Dramatičnost filmu boostující scény narůstajícího napětí, které nám pokaždé pouze naznačí, co se “tam venku” může dít. A digitální jeleny pro dotek mystiky, ale bez smysluplného zakomponování do dějové struktury. Elegantní, o vynalézavost se snažící kamera vtahuje, ale na odvážnou kreativitu Jordana Peela nedosáhne. A konverzační rovina se pouze snaží o sociologii na evropské čí asijské scenáristické úrovni. Přesto ale film baví a dobře se na něj kouká. A taky chápu, pokud je pro někoho zajímavým alternativním příspěvkem do katastrofického žánru. Přesně takhle nějak by totiž k tomu mohlo dojít. (13.12.2023)

Není to tak dávno, co Netflix vypustil na Zemi smrtící kometu v angažované a dravé satiře K zemi hleď! Ještě mladší je pak série The Last of Us, kdy civilizaci do prachu země zašlapal houbový virus, a takový M. Night Shyamalan do lidského pokolení šije opakovaně. Čekali, že obří ropný tanker změní směr. Nestalo se a v přítomnosti jedné čtyřčlenné rodinky se zaryl až do přímořského písku. Měla to být pro ně zasloužená dovolená, místo toho vypadnou komunikační kanály včetně internetu a televize a v okolí se začne shlukovat vysoká zvěř. Lehce nasupená matka, dobrotivý a naivní otec, dva otrávení teenageři. Odříznutí od světa navíc přijmou návštěvu muže s dcerou, kteří tvrdí, že jsou majiteli honosného domu a nemají se kde ukrýt. Tvůrci nikam nespěchají a jen velmi pozvolna dávkují divákům nějaká ta vodítka. Zatímco před lety by kravaťáci z Pentagonu na něco „takového“ vyslali třeba partu okolo Bruce Willise, dnes se podobné kousky obracejí k obyčejnému člověku, k jeho chování vůči svým nejbližším i naprostým cizincům. Co umí nebo co všechno v životě dokázali – to zítra nemusí znamenat vůbec nic. Celé to fascinuje svým zneklidňujícím dojmem, svou nedořečeností a snaží se to ohromit diváka něčím, co úplně nefunguje/neexistuje. Ale něco do sebe to má. Kromě solidního řemesla těší dle očekávání zejména herci. Kromě ústředního silného trojlístku mě bavila Myha'la Herrold. (15.12.2023)

Dotažená netflixovská verze Někdo klepe na dveře, která je mnohokrát shyamalanovější než sám Shyamalan. Kdyby se povedlo utáhnout některé příběhové šrouby (jalová pointa, linie s jeleny postrádá potřebný dopad i rozuzlení), nebál bych se Nech svět světem označit za jeden z nejzajímavějších kousků roku 2023. Každopádně doufám, že vysoká sledovanost povede k nějakému spin-offu, který by se na události podíval z alternativního úhlu pohledu. Klidně i třeba žánrově odlišného. Prostor tu je. (07.01.2024)

Děsivě realistickej vhled do velkýho civilizačního krachu, kterej nám skrze sedm charakterů vysvětlí, jak moc v prdeli náš svět aktuálně je, a jak moc v hovnech bude ve chvíli, kdy vypnou internet. Tehdy budou fyzický nosiče spásou a příroda náš největší kamarád. Sam Esmail se inspiroval u Finchera, Hitchcocka i Shyamalana a po fenomenálním Mr.Robot opět zaútočil na všechny divákovy smysly, který budou žasnout nad fantastickou kamerou, skvělým, znepokojivým soundtrackem, a ještě více znepokojivým scénářem, ale hlavně nad celkovým vyzněním příběhu a jeho podáním (tohle dost možná zažije spousta z nás). (11.12.2023)

Nevím, zda to byl již problém předlohy, Sam Esmail si vybral slabší chvilku, režie filmů mu nejde tolik jako seriálů nebo je jeden z těch tvůrců, kteří jsou zázrační pouze jednou a pak už ne. Dokud od něj neuvidím více projektů, můžu jen hádat. Každopádně po nadějných, správně mysteriózních trailerech se nakonec z filmu vyklubala (ba dum tss) průměrná netflixovka. Sterilní, zbytečně dlouhá a dokonce i vizuálně (prostředím, celkovou estetikou, stylizací) většinu času hrozně vyčpělá. Ani Hawke a Ali nedokázali z představeného vesměs mělkého scénáře svými výkony vytáhnout nějakou přidanou hodnotu. Kritika konzumní společnosti, která měla být zřejmě hlavní myšlenkou, většinu času vyznívala hrozně povrchně. Abych ale nebyl jenom úplnej doomer (heh), na několika místech film rozhodně dokázal prodat správnou atmosféru (škoda jen, že z nějakého důvodu Esmail často přistoupil k budování napětí tím nejvíc lenivým a po určité době hrozně otravným způsobem), pár motivů zaujalo i pobavilo (tím, jak absurdně realistické byly) a nakonec skrze nejzajímavější postavu Aliho film přinesl docela mrazivý a zároveň zajímavý pohled na potenciální křehkost západní civilizace a zároveň ukázal škodlivost až (v kontextu vyřčené křehkosti) nebezpečnost života v neopodstatněné paranoii. Když se tak dívám na náš svět, tohle je rozhodně velmi aktuální. 5/10 (03.01.2024)