Úsvit

Moderní vizuální stránka, v níž se snoubí hutně dávkovaný příběh a uvěřitelně civilní herecké výkony. Úsvit režiséra Matěje Chlupáčka je dokonalou ukázkou toho, že se správnou látkou a nadšeným přístupem lze i ve skromných tuzemských podmínkách stvořit dílo, jež bezezbytku splňuje zavedené světové parametry. Jistě, sice by se dalo namítnout, že v druhé polovině celému snímku začne trochu "padat řetěz", nicméně i navzdory tomuto nedostatku dostaneme skvěle vypadající a hluboce vtahující dílo, které svou nosnou myšlenkou bude určitě ještě dlouho rezonovat (skoro) v každém divákovi. Skvělá práce! (Netflix) (11.01.2024)

Jsem rád, že tu vyrůstá mladá generace tvůrců, jejichž filmy vypadají světově a ne jako další Hřebejk. Tohle je po výtvarné i hudební stránce špička, a naštěstí i po stránce příběhu je to zajímavé, i když občas vidím ve filmu spíš názory tvůrců než jejich postav. Doufám, že to půjde na Oscary. A po premiéře na uložto (R.I.P., opravuji na: Netflixu) očekávám pokles hodnocení na 60% :( (03.07.2023)

Tak už si umíme vytvořit nějakou scénografii, dokážeme si vycvičit prvotřídní kameramany, teď ještě akorát zařídit, aby se jeden málem nepočural smíchy, když v dramaticky silném dešti se hrotěj metr od stříšky König s Křenkovou, která na něj řve "Musíme tu situaci, která vznikla, zvládnout!" Úsvit je překrásný na omak. Baťovská továrna uprostřed ničeho upomíná na estetiku Wese Andersona, oblaka převalující se přes nedaleké velehory vytvářejí dramatickou atmosféru blížících se dějin a čím jednorozměrnější postavy jsou, tím více jim to ve filmu sluší (Hampl, Ondrík). Klacky pod nohy tomu opět ale hází naprosto obscénní vedení herců, papírové dialogy přednášené jak z audiolekcí češtiny a slovenštiny a hlavně ten úplně zmatlaný scénář, který Šifra spatlal po nějakém třípřednáškovém kurzu o tom jak pinchnout netflix scénář do tří hodin, přičemž ten kurz musel být ještě hodně dávno, když uvede do hlavní role hrdinku, ze který si dělal South Park prdel už před šesti lety. Při scénách, ve kterých tradiční slovenská podhůrská vesnička, která je nasnímaná jak reklama na bryndzu, hrdě přijímá svého hermafrodita, zatímco dole zlí továrníci kují pikle proti fiktivním komunistům jsem si chrochtal do rukávu jak imbecil. Pojďme si ty filmy nejdřív cvičit na nějakých základních zápletkách typu detektiv chytá zločince nebo muž má rád ženu, než se budeme pouštět do takových ambiciozních témat, ju? (04.01.2024)

Technicky tomu není co vytknout a Elišku Křenkovou mám rád, ale tohle je přesně ten typ filmu, který se točí kvůli sbírání cen. A to mě nebaví. Chlupáček vlastně hodil jablko sváru v podobě hermafroditismu mezi konzervativce a liberály, přičemž je celkem jasné, kdo je tu za klaďáky. A tak je divák nucen sledovat, jak se pokroková manželka ředitele továrny snaží tupému prvorepublikovému člověku vysvětlit, že tzv. intersexualita je něco úplně normálního a je ochotna kvůli tomu obětovat i manželský klid. A do toho všeho kdovíproč probíhá odpočítávání do příjezdu továrníka a samotného porodu. Člověk pak mylně podléhá očekávání, že se něco stane. A za to bych režiséra nejraději nakopal. Stejně jako za celý film, byť uznávám, že zrovn já cílovka nejsem. 30% (29.01.2024)

Čeští tvůrci snad vůbec poprvý od příchodu barevnýho filmu porozuměli kompozici, kameře, barvám a color-gradingu, ale třeba taky hudebnímu podkresu. Vzniklo tak vizuálně nádherný dílo s fantastickou Eliškou Křenkovou, který nemá daleko ke světový produkci. Zároveň je příběhově aktuální, se správnou mírou provokace směrem k primitivům a fóbům všeho charakteru, kteří s vervou popírají křehká fakta a raději se oblouzní neotřesitelnou lží – typicky komunistický. Snad je to i důvod, proč ČFTA poslala do boje o Oscara fádní a už teď zapadlý Bratry, kteří nikdy neměli šanci. Holt we have never been modern… and we never will be! (21.12.2023)