Garfield ve filmu

Jako jsou filmy s nálepkou "mládeži nepřístupné", tak na tomhle obalu by mělo být velkými písmeny "dospělým nepřístupné". Kresleného Garfielda neznám, takže nemůžu srovnávat, ale tohle byla zábava z těch nejubožejších. Ještě že aspoň trikové spojení "živých" herců a "G" byly na úrovni, protože jinak by Garfield (po své oblíbené jízdě po břiše) doklouzal zaslouženě až do odpadu. (14.12.2004)

Pozerať sa v roku 2020 na film z roku 2004 s animovanou postavou zasadenou do reálneho prostredia je už bizarný zážitok. Triky v Garfieldovi zostarli, ako keby táto postava ani nebola súčasťou prostredia, viď tohtoročné Cats. Ale dobre, to sa dá odpustiť. Nič iné sa už ale v tomto krátkom dielku odpustiť nedá. Rozhodnutie urobiť projekt Garfield ako záležitosť pre deti je tak od veci, ako keby Simpsonovci vo filme cielili na desaťročné publikum a nemohla by tam byť krčma U Očka ani jej panoptikum. Garfield musí spoznať hodnotu priateľstva, vykonať pre to nejakú tú činnosť v rozpore s vlastnou lenivosťou a na konci si zaspievať, že aj tak je pupkom sveta, aby to bolo celé od veci scénou aj zakončené. (08.11.2020)

Pomerne príjemný hraný animák, ktorý ale stroskotáva na scenári. Je to veľká škoda, lebo Murrayovi to s nezbedným kocúrom dokonale sekne. Už len aby sa s tým tvorcovia pohrali v dvojke, čoho sa ale obávam. Mačka je ale neskutočne sama o sebe zábavná a jej salámovitosť sa dala oveľa lepšie zúžitkovať. 55%. (25.10.2007)

Nevím, jestli se to dětem líbí, ale dospělého a asi jen chlapa zaujme pouze Jennifer. Sice chápu, že je to tak v originálu, ale obézní kocour, kterému se nic nechce, dětem nedává dobrý příklad a mimo to ve filmu nic nefunguje. Ke konci se dušuje, že je pro něj pes Odie dobrý kamarád, ale stopáž je naštěstí tak krátká, že k vytvoření jejich přátelství ani nemůže dojít. Proč je Odie jediný tvor, který nemluví, když už teda mohou ostatní mluvi? A spoustu jiných logických chyb, které podle mého, ani v pohádce pro děti nemají co dělat. Samozřejmě nechybělo ani zpívání, které mě spíš štve. Za mě jsou kvalitnější díla, které můžeme malým pustit. (25.03.2023)

Vypasený oranžový kocour musel dříve či později vzít útokem také plátna kin, berme to jako nevyvratitelný fakt. Otázkou bylo, jak moc Davisovým komiksovým stripům ublíží (ne)zodpovědná péče velkého hollywoodského studia. Hodně, strašně moc, až to rve srdce. Komiksy jsou krátké, zpravidla skvěle vypointované a rozhodně ne určené primárně dětem. Film je sice taky krátký (jinými slovy ukoukatelný), jenže ani trochu vtipný a ukojující potřeby pouze těch nejmenších. Z tohoto důvodu mě nejvíce pobavil titulek před samotným filmem: „tento film není vhodný pro děti do 12 let“. Pro koho jiného proboha? Nebo jsem snad špatně viděl? Bylo tam „tento film není vhodný pro osoby starší 12 let“? Některé rodiče možná pohoršoval dojem Jennifer Lowe Hewitt, tedy dojem, že má pěkné nohy a musí nám je co nejvíce ukazovat. Ne, nemá a ne, nemusí. Malou náplastí na všechno to infantilní křepčení, nicméně náplastí, kterou si vychutná jenom těch několik šťastlivců, kteří viděli originál (ačkoliv šťastlivec není nikdo, kdo se na Garfielda dobrovolně podívá, ale nezabíhejme do přílišných detailů), prostě malou náplastí je hlas Billa Murraye. Ten jakž takž pochopil podstatu Davisových komiksů a poslouchat jeho sarkastický komentář je mnohem příjemnější než pozorovat mizernou práci animátorů (ve filmu je tolik scén, kdy Garfielda někdo někam přenáší a ani v jedné z nich nedokázali zkorigovat digitálního požírače lasagní s rukama „přenašeče“). Jinou pozitivní hodnotu se mi na této pestrobarevné křeči vysledovat nepodařilo, ale děcka si to užijí, o tom žádná. 35% Zajímavé komentáře: oli.G, mustafa, maarv, FunTom (13.08.2007)