Tasogare Seibei
Súmrak
Režie:
Jódži JamadaScénář:
Jódži JamadaKamera:
Mucuo NaganumaHudba:
Isao TomitaHrají:
Hirojuki Sanada, Rie Mijazawa, Nendži Kobajaši, Ren Ósugi, Micuru Fukikoši, Tošinori Omi, Min Tanaka, Keiko Kiši, Baidžaku Nakamura, Tecuró Tanba (více)Obsahy(1)
Samuraj Seibei je čerstvý vdovec, kterému zůstaly na starost dvě dcery a stará matka. Nepatří k nejvyšší šlechtě, dluží, kam se podívá a jeho postavení není nijak uspokojivé. Přestože má prvotřídní výcvik pro boj s mečem, netouží po slávě bojovníka a vyhovuje mu práce skladníka. Jeho hlavní starostí je rodina, které věnuje veškerý volný čas a vůbec se chová pro své okolí velmi výstředně, pročež je vystavován posměškům. Přezdívku Soumrak si vysloužil za to, že po službě nechodí pít jako ostatní, ale rovnou cestou domů, starat se o dcery a nemocnou matku. Jako samuraj však zcela podléhá příkazům svého pána a ten jeho meč spát nenechá.
Nejen netradiční pohled na život nižších samurajů a jejich reálný život v polovině 19. století, kdy se staletý feudální systém pomalu blíží ke svému zániku, skvělý scénář (adaptace románu Šuheje Fudžisawy) a zkušená režie dovedly tento film až k nominaci na Cenu americké akademie za nejlepší zahraniční film. Velkou měrou se na působivém obrazu "podivínského samuraje" podílí především představitel hlavní role Hirojuki Sanada, jehož polohy oddanosti, přemýšlivého odstupu i pevné síly v situaci, kdy je třeba splnit úkol, jsou naprosto přesvědčivé. V tomto netradičně pojatém samurajském příběhu nemluví zbraně, ale srdce. Netradičně a působivě.
Soumrak (Tasogare Seibei, 2002) patří k režisérovým největším mezinárodním úspěchům. Kromě nominace na Oscara získal film dalších 37 cen a 6 nominací na mezinárodní a národní ceny.
(oficiální text distributora)
Videa (1)
Recenze (111)
Ona je to vlastně taková pohádka s červenou knihovnou - Popelka naruby. Pokud se do toho člověk položí tímto způsobem, může ho film vzít jistě za srdce. Mne spíše zaujalo pár historických reálií, jako vždy jsem se podivil nad pitomostí japonského národa, který nařizuje seppuku i za špinavé oblečení v práci, a naštvalo mne, jak tvůrci naložili s koncem filmu, který opustí určitou sevřenost děje, aby překlenul zbytečně propast padesáti let. ()
Mam rad Yamadove civilne filmy o samurajoch, ktore nie su postavene na akcii (su tu len 2 niekolkosekundove suboje), ale venuju sa zivotu ludi z nizsej vrstvy a ich beznym problemom. Na rozdiel od americkych produkcii tu nikto kazdu chvilu nechce spachat harakiri alebo vyvzrazdit celu dedinu kvôli česti ako to bolo napriklad v miniserii Shohun. Film pôsobi ako taka sonda do zivota jedneho samuraja a zaroven je tu velmi pekne vykreslena doba v ktorej sa film odohrava. Ziadna depka sa nekona aj ked hlavny hrdina ma tazky zivot. Tentokrat sledujeme pribeh nizkopostaveneho bezvyznamneho samuraja, ktory by sa najradsej stal obycajnym rolnikom. Dej plynie pomaly a az postupne sa rozbiehaju nejake zapletky. Najkrajsia je ta romanticka v ktorej hlavne postavy k sebe prejavuju city ostychavo iba v naznakoch. Herecke vykony obidvoch su perfektne. Skvele je, ze tu absentuje nejaky zaporak a len sem tam sa objavi blbec, ktory dostane priucku. Az ku koncu s bliziacim sa subojom atmosfera poriadne zhustne. Ale napinavejsi ako samotny suboj je skvely rozhovor medzi supermi. Pôvodne som dal plny pocet hviezdiciek, ale po druhom pozreti mi uz trochu vadil hlavny hrdina tym jak neambiciozne pôsobi. Pokial by zil sam, tak by to bolo v poriadku, ale kvôli rodine by sa mal snazit, co po nom chcela aj jeho predosla zena. Takze v jednu chvilu odmietne dalsiu zenu, pretoze je zo zamoznejsej rodiny napriek tomu, ze ju miluje a mysli si, ze by jej vadilo, ze si pohorsi. Pritom ho nenapadne snazit sa viac, aby si ju zasluzil. On tvrdohlavo vyzaduje, aby sa zena prispôsobila jemu, pretoze on predsa kona spravne, ked sa citi stastny aj ako chudobny rolnik. Ale asi je originalne, ked hlavny hrdina nie je neomylny a ani uplneho happyendu sa nedockame. 9/10. ()
Tklivý a citlivý příběh chudého samuraje, který musí za soumraku z práce ve skladu chodit domů, aby se mohl starat o dvě dcery a senilní matku poté, co mu umřela manželka. Neuvažuje se znovu oženit, ale poté, co se vrátí jeho kamarádka z dětství začíná váhat. Tahle "romance" je nádherná a tak odlišná od všeho, co se na západě točí. Režie na sebe vůbec neupozorňuje, a tak se můžeme soustředit na herecké výkony a příběh podbarvený pěknou hudbou. 8/10 ()
Dosud jsem žil v domění, že jsem samurajských filmů viděl dostatečné množství - Zatoichi, Poslední samuraj, nějaký ten Kurosawa, Samurai Fiction, Lady Snowblood a naposledy Harakiri. Tak dostatečné množství, jo? A vše to spolehlivě převálcoval Kill Bill. Soumrak (trochu zmatek v českých názvech - Twilight samuraj jako Soumrak, Soumrak samurajů ale jako When the last sword is drawn... no nic).. tedy Soumrak mi připadal jako... Soumrak dne, jen místo distingovaného butlera distingovaný samuraj. Soubojů a vůbec akčních scén (které mám se samurajskými filmy bůhvíproč zafixované) je tu poskrovnu (dva) a popravdě mi ani nechyběly... Solidní drama, málem nenaplněná láska, scény v pološeru a dialogy postav v nezvyklých pozicích vůči sobě (místo naproti sobě - sedí po diagonále). ()
K Súmraku som pristupoval s miernou skepsou, bál som sa totiž, že sa nebudem vyznať v historických reáliách a postupne sa budem strácať v postavách a historických súvislostiach, určených iba japoncom. Súmrak je ale prístupný úplne každému (aj Ekvádorcom), pretože je príjemne doslovný, všetky informácie a politické súvislosti sú nám podávané postupne, aby sme sa v nich vyznali a nakoniec máme super pocit, že sme sa dozvedeli toho o živote a politike v Japonsku druhej polovice 19teho storočia rovnako, ako z nejakého dokumentu. Navyše dramatický príbeh samuraja a jeho dilemy sú ako stvorené pre filmové plátno a pre filmové ocenenia, takže tieto dve zložky sa skvelo doplňujú v harmonický celok, ktorý narúša iba voiceover Seibeiovej dcéry, ktorá celý príbeh rozpráva, aby ho nakoniec musela dorozprávať úplne celý v zmysle o tri roky neskôr. Asi tým chcel režisér zostať verný knižnej predlohe, lenže tam sa mal práve od nej odkloniť a byť viac filmový. Film mohol byť vzhľadom na svoju komornosť aj o nejakých 15 minút kratší, nuda sa ale nikdy v žiadnom prípade nedostavila. Prekvapuje ma, že sa nedostal vzhľadom na oscarovú nomináciu do našich klubových kín. Podľa akého kľúča sa potom klubové snímky k nám dostávajú? Vyťahovaním lístkov z klobúka? ()
Reklama