Aftersun

Aftersun buduje tíživý pocit, že (Calumovi) dobře už bylo, ale jeden ani neví kdy vlastně. Od zátylku po celé délce zad se člověku plíží mráz v tušení, že to Calum nedá. Jeho smutek ještě výrazněji nasvítí sporadické záblesky štěstí, které mají dospělí tendenci jak upíři vysávat z dětí. Dva páry očí, dovolená jako průsečík propletených generačních perspektiv. Smutek má ostré zuby a zatínat je umí hbitě i trpělivě. Křehké. (02.07.2023)

Nolane, Nolane. Tvoje filmy miluju, ale filmy, co miluješ ty, očividně ne. Účastníci zájezdu. Jenže jsou jenom dva, nejsou v Itálii, ale v Turecku. Nedělají vůbec nic, nebo přinejmenším nic zábavného. Kdokoli tam cokoli našel, tak mu to přeju, ale já mezi ně nepatřím. Nuda nuda, šeď šeď, říkáme s Cimrmanem... 20% (24.02.2024)

Dost divné, intimní drama, které je někde na pomezí filmového artu a rodinného home made videa z dovolené v Turecku. Celou dobu se toho ve filmu moc neděje, aby Vás závěrečná „Under Pressure“ scéna uvedla v sérii pochyb, ze kterých ale není návratu. Pravda, ona scéna je hodně působivá, ale stálo velké vypětí se k ní vůbec dopracovat. Vztah otce s dcerou tu Paul Mescal s Francescou Corio hrají poměrně dobře. Rozhodně se tu coby angličtí turisté u moře chovají líp, než většina těch Anglánů, které jsem za život u moře potkal. Ty nenápadné emoce a jinotaje jsem tu ale hodně těžce hledal a musím říct, že jsem se tu musel hodně zamýšlet, abych pochopil, jak je tu ta, na první pohled, nic neříkající filmová nálada vlastně myšlena. Klasický festivalový výjev. (21.02.2023)

Film u ktorého sa nečudujem, ak niekto dá 1* a ani ak niekto 5*. Dej je banálny až nudný. Sledujete dovolenku otca s jeho 11 ročnou dcérou v Turecku. Nič viac nič menej. Váľajú sa u bazénu, na pláži, chodia na výlety, potápajú sa, sedia u jedla či pitia. A len občas tam vidíte nejaké podivné reakcie. Záblesky niečoho znepokojujúceho. Herecky je to zvládnuté veľmi dobre, takže tie dialógy, pohľady, reakcie sú uveriteľné a nesilené. Čím viac sa dovolenka blíži koncu, tým viac je hmatateľný ten smútok. Pocitový film, ktorý si Vás buď niečím zaháčkuje, alebo sa pronudíte. Ja som zostal tak niekde uprostred. (21.01.2024)

Vzťah Caluma a Sophie pôsobil neskutočne autenticky a nemal som mu problém uveriť ani ten najmenší prejav emócie. Osobne mi však chýbalo lepšie zakončenie, dať ich spoločnej ceste finálnu bodku. Takto si iba môžem domýšľať, čo sa stalo neskôr (list dcére znejúci ako rozlúčka, kráčanie do mora, úzkostné stavy). (16.11.2022)