Anatomie pádu

Vytříbená dialogová podívaná, která si po většinu času precizně pohrává s velkým diváckým očekáváním. Snímek Anatomy of a Fall primárně stojí a padá na hereckém výkonu Sandry Hüller, na němž je fascinující jeho nenucená dualita – zkrátka si až do posledních chvíle nejste zcela jistí, zda to její postava skutečně provedla či je jen opravdu nevinná oběť vláčená zkostnatělým francouzským soudním systémem. V tomto bodě je tedy celý snímek dokonalým zosobněním precizního dialogového počinu, u něhož fanoušci tohoto specifického žánru budou spokojeně pokyvovat hlavou. Bohužel, tento nekompromisní superlativ ale nemohu použít u scénáře, který je na užitou olbřímí stopáž až moc "rozmělněný", což má za následek několik hluchých pasáží a občasné trestuhodné sklouznutí do ospalé letargie. Avšak i přesto se ve finále stále jedná o neuvěřitelně vtahující podívanou ze soudní síně, kterou Vám bez sebemenších výčitek mohu jen a jen doporučit. Skvělá práce! „Money doesn't make you happy, but it's still better to cry in a car than in a subway.“ (11.01.2024)

Justine Triet předvádí výborně napsanou i natočenou studii rodinných pout v okamžiku největší zkoušky důvěry, ale abych byl upřímný, míjelo mě to velkým obloukem. Tohle dlouhé, z velké části procedurální drama je bohužel studené jako čumák psa, který v něm figuruje, potažmo jako horské prostředí, ve kterém se odehrává. Zřejmě to byla tvůrčí volba, ale pro mě potom všechny ty stěžejní dramatické momenty, na které jsem si musel hodnou chvíli počkat, vůbec nefungovaly a nezajímaly mě. Nejednoznačnost některých vyznění trochu potěšila, ale i tak zde mám k nějakému diváckému nadšení rozhodně na míle daleko. [KVIFF 2023] (26.07.2023)

Pomalu vygradovaná hádka mezi Sandrou a jejím manželem Samuelem, byla jednou z nejvíce intenzivních scén, co jsem za poslední dobu ve filmu viděla. Mistrovská charakterová studie jednoho rozpadajícího se vztahu, u které mi bylo skoro jedno, jestli došlo k vraždě nebo ne a klidně bych uvítala otevřený konec. Alfou a omegou snímku jsou herecké výkony a to hlavně malého Mila Granera a Sandry Huller. Postava Sandry působí na první pohled nesympaticky a chladně, ale je to jen ochranná fasáda, když později dá průchod svým emocím a rozpláče se v autě, je to ten nejvíce bezútěšný pláč, ze kterého jsem cítila všechnu její únavu, bolest a frustraci. Pro mě rozhodně jeden z top filmů minulého roku. (25.02.2024)

Chirurgicky přesně vysoustružené soudní drama rozkrývající pozadí jedné rodiny. Sázka na Sandru Hüller vyšla na jedničku, nejen díky ní celou dobu nevíme, zda jde o vražedkyni nebo úspěšnou ženu, jejíž soukromí se teď propírá na veřejnosti. Postupem času se ukazuje, že druhou nejdůležitější postavou je syn v podání Mila Machada Granera, který tu aspiruje na dětského herce roku. Režijně suverénní, ale odtažité a studené. (19.10.2023)

Zážitek z filmu mi pokazila jediná věc, a to těžká nerealističnost soudního procesu. Nevím samozřejmě jistě, jak by tomu bylo ve Francii, ale u nás by se podobný případ pravděpodobně vůbec před soud nedostal a pokud ano, tak převážná většina replik, které pronese státní zástupce (mimochodem oproti zbytku filmu nesmyslně schematická postava hraničící až s karikaturou), by vůbec nemohla zaznít, protože s případem buď nesouvisí, je návodná nebo jsou to ničím nepodložené spekulace, často až výsměch. Takže reálné soudní jednání by vypadalo zcela, ale opravdu zcela jinak. Škoda, že tvůrci nepojali analýzu a vyšetřování toho, proč manžel hlavní postavy zemřel, třeba jako sezení hlavní hrdinky s psychologem nebo někým blízkým, což by myslím taky fungovalo a dalo by se tím docílit obdobného výsledku, navíc bez použití fantastických prvků v soudní síni. (14.02.2024)