Pět let

Já si před tímhle pustil Ligu mužské moudrosti 😅. Inu hlavní představitelka je řádně nesympatická, pokřiveně feministická pipina made in současnost. Zakomplexovaná, citově plochá, poškozená studentka žurnalistiky (jak příznačné) se mstí celému světu 🤷. Já to říkám pořád. S dívkou je potřeba si jen povídat - hlavně o gastronomii 😄. Natočeno je to zručně (hlavně první polovina) a ne že by to nebyl problém, ale na druhou stranu když se soudružka intoxikuje na diskotéce, tak asi nebude mít určité procesy pod kontrolou 🤷. Ženy by měli převzít zodpovědnost za to s kým, kde lezou a nespoléhat na to, že každý je galán nebo 🧸. Když bude doma slečna dělat řízky a pustí fotbal, tak utlumí případné sexuálně predátorské choutky a když ne u ní, tak alespoň u něho 🧠😌. Každé ženě rád poradím 🧸🙂. PS1: Velmi slušná hudba na diskotéce. PS2: S postupujícím časem stále otravnější a samotným akt by zasluhoval elektronickou tužku a konzilium odborníků 🤷🥴. PS3: Woke našeptávačka a zneužitelnost Me Too a já ještě nevím co, to ta cesta asi taky úplně nebude 🤷. 65%. (14.06.2023)

„Ty jo, já jsem tě neviděl vod…“ Maturity. Máme (zřejmě) „držet palce“ jemu. Ona rozhodně není bezchybná, rozuměj evidentně prachatá, sobecká, ambiciózní, k přítelkyni zlá, v průběhu inkriminovaného večera vyzývavá. S ním nikdy nebyly potíže, slušný, přátelský, student medicíny. Má stabilní vztah, který se zřejmě překlopí v manželství. Holt útočníkem se může stát i ten, kdo ještě před okamžikem ochraňoval slabší. Studentka žurnalistiky Tereza tvrdí, že ji David znásilnil. Vydavatelka ji horlivě pobízí, aby traumatickou událost popsala v knize. Davida s někdejší společnou nocí konfrontuje. Po pěti letech. V knize bude jeho jméno. Bavilo mě sledovat zkoumání/postupné odkrývání pravdy o jedné společné noci. Bavilo mě, jak svár dvou mladých lidí doráží na jejich blízké a příbuzné a prochází u nich různými fázemi. Bavilo mě přehrabování se v popisu sporného aktu, v nejednoznačnosti. Bavily mě dlouhé záběry. Pokud můžu něco vytknout, tak myšlenky a reakce dvou vysokoškoláků jsou až příliš vyzrálé, za mě trochu neadekvátní věku/zkušenostem. Nicméně skvělí Alžběta Malá a Samuel Toman. A výborná Gabriela Míčová. Generační sounáležitost (mladý režisér Damián Vondrášek, ještě mladší scénáristka Sára Zeithammerová) je cítit. (12.10.2022)

Chytrý seriál, který reflektuje proměňující se vztahy, pohled na určité situace v životě a rozhodně nikomu nestraní, jen by se měl divák snažit sledovat dění nezaujatýma očima, pokud to aspoň trochu jde. A ten konec je opravdu hodně bezvýchodný - a realistický. Samozřejmě, když seriál porovnáme s nejlepší zahraniční produkcí (a měli bychom srovnávat srovnatelné), český prohrává, ale i tak je Pět let jednoznačně krokem vpřed. A to se cení. (26.01.2023)

Zajímavý projekt (každý díl má v průměru 15 minut, tak je těžké nazývat seriálem) o vztazích a nevyřčených traumatech, které vyjdou na povrch a negativně ovlivní život všech zúčastněných. Výborně zahrané, chytře napsané a nijak zbytečně roztahané. Pět let ví o čem chce vyprávět a dělá to tak dobře, že se 95% české kino produkce, krčí v koutě. (11.03.2023)

Výborné. Presne toto vyžadujem od českého filmu: aktuálnosť, mestské prostredie, autentickosť. Žiadni robotníci z dediny, ani buranský humor, ktorý zahreje pri srdiečku.  Pět let má zaujímavo zvolený formát, dobre vybraných hercov, obstojné dialógy a hlavne ich možno brať vážne.  Potešilo by ma, keby všetky české filmy a seriály (vrátane tohto) nemali zameniteľne pôsobiace kostýmy a interiéry, ale aspoň trochu vlastnú tvár, a v scenári mi na viac miestach chýbala veta obhajoby typu: “ale veď sa nebránila”(byť v skutočnosti neospravedlňuje nič). A záver mohol dať väčší dôraz na katarziu. Aj cez celkovú civilnosť vidíme za 10 epizód emócií viac než dosť a okrem postáv by mohli niekam vyústiť  aj pre diváka. Výsledný dojem je ale, aj cez spomenuté nedostatky, takmer výhradne pozitívny. (20.08.2023)