Oněgin

Ach ano, tady je to ach…. Liv Taylor coby Tatina je úžasná, Toby Stephens v roli Lenského perfektní a Ralph Fiennes alias samotný Oněgin – no tak k tomu mám lehké výhrady, ale dají se snést v mezích filmu jako celku. A ten je pro mě velmi zdařilý. Je na něm znát ženský rukopis režisérky (alespoň pro mě) a ten se mi líbí. Celé pojetí je srozumitelné, uvěřitelné a hlavně není ploché, což u produkce z Ameriky bývá pravidlem. Myslím, že hloubce a rozsahu Ruské duše se přibližuje (natož dotýká) opravdu obtížně, pro mě je cesta tímto směrem pozitivní. Zkusím zapátrat po nějakém ruském filmovém zpracování Oněgina. (27.04.2011)

"Já píši vám, co mohu více? Co ještě mohu dodati? Teď vím, že máte právo sice mne pohrdáním trestati, leč ještě věřím, nešťastnice, že mne váš milosrdný soud nemůže přece zavrhnout......". V titulcích se to jménem Fiennes jen hemží, nevím, jestli je to náhoda, ale hudba je opravdu nádherná, kamera, která jakoby se dívala Oněginovýma očima, když sleduje křivku Taťánina porcelánového krku, rovněž. Estetický skvost v podobě Liv Tyler hraje báječně......vůbec tohle zpracování mě podebralo jít do předlohy a doplnit si mezery ve vzdělání. Krásná záležitost všemi směry. (14.09.2005)

Rodina Fiennesů se pustila do amerického zpracování ruské klasiky. Když jsem se tohle dozvěděl, jímala mě hrůza už dopředu. Režírovala Martha Fiennes, sestra hlavního představitele. Hudbu měl Magnus Fiennes a ještě je pod filmem podepsaná nějaká Sophie Fiennes. Ale když jsem film viděl, dlouho jsem nemohl vydechnout. Tak vynikající zpracování jsem opravdu nečekal. Tvůrcům se podařilo zachytit přesně tu poetiku a atmosféru Puškinova díla a ruské literatury vůbec. Skvělé herecké výkony, hudba i kamera. Ani jsem nedýchal. Vřele doporučuji! (22.07.2005)

Přestože se Britové snaží uhájit alespoň trochu té nenásilné evropskosti jak mohou, tak americký podpis je až příliš čitelný. Typická ruská dívka Liv Tyler? Ty interiéry a exteriéry, nevím, jestli se v Rusku vůbec štáb objevil, typuji to spíš na Británii se studiem a mimochodem nejtypičtějšího romantického hrdinu všech dob, melancholického, na osud spílajícího, toho, který má vše a nic a který navíc v předloze vlastní všechny typické znaky ruské smetánky(energie, rozervanost, vlastenectví, cit, žal, oheň v ledu), hraje naprosto nudný, prkenný a suchý Angličan. Hudba si na původní jen hraje, je to jak karaoke. Nejvíce na člověka působí originální verše(ještě aby ne), ale podstatu Martha Fiennes vůbec nezachytila. Když chcete dobře zpracovanou klasiku, musíte hledat lupou. (19.04.2011)

Opět vidíme ten samý, tradičnín příběh lásky. "A: Já tě miluji, jsi úžasný B. B: Jsi krásná, ale já jsem na tebe moc špatný, jsem moc velký frajer - to by neklapalo. A: Proč? proč? ....dobře. ...po nějaké době: A: A co teď? B: Ne to by vážně nešlo" A: Fňuk, fňuk. B: Adios :-) ....meztím: B se jakžtakž srovnala, vdala a má skvělého muže. A: B, já tě teď tak moc chci, miluji tě, jsi to nejdražší na Světě, jsi krásní a skvělá" B: Proč teď, proč jsi mě nechtěl předtím? A: Nevím, byl jsem slepý a nemohl jsem - měl jsem určité problémy, řekni, že mě miluješ, vím, že je to pravda, vím, vím" B: Miluji... A: Vem si mě" B: ...???" To je celé, jen chybí konec a je to vše dáno do krásného prostředí ruské smetánky, protkáno podmanivou hudbou a sakra dobře natočeno. Mimochodem: LiV Tyler je ještě krásnější, než obvykle. (01.01.2013)