Stopy ve sněhu

Nevinná dětská hra se změnila v tragédii. To poslední, co zbylo po malém chlapci Izaiasovi před jeho smrtícím pádem ze střechy dolů, jsou otisky bot ve sněhu. Smilla je zatrpklá, bezcitná a frigidní žena, jenž se uzavřela do svého vlastního světa před svým okolím. Vpustila však do něho Izaiase bydlícího o patro níže a jeho úmrtí je pro ni bolestivou ztrátou. Smilla je však zároveň logicky uvažující důvtipná žena, která svým předkům z Grónska vděčí za schopnost čtení ve sněhu. A když v posledních stopách Izaiasových vidí jiný osud, než-li je psáno v policejní zprávě, začne poodhalovat utajovaný vědecký projekt nečekaných rozměrů. ● Ať je filmu Stopy ve sněhu přiřazen jakýkoliv žánr, jedná se především o detektivku. A ať je diváky jakkoliv opěvován, marně hledám cokoliv, co by bylo ve filmu zajímavého, povedeného či vizuálně hezkého. Černobílé ztvárnění hereckých postav bylo svěřeno vesměs nesympatickému komparzu nesourodých hlavních představitelů. Film je zahalen do šedé mlhy dánského Københavnu a stejně tak se z mlhy pozvolna vynořují jednotlivé postavy. Spojovat slovo "akce" s filmem "Stopy ve sněhu" je fantaskní představa, nedej Bůh, dostanou-li svůj prostor počítačové efekty. V ten moment mě napadá, že i filmy vznikající v 70. letech minulého století se s efekty dokázaly vypořádat lépe. ║24.7.2010║ (24.07.2010)

Tento film mě dost překvapil. Kombinuje prvky sci-fi thrilleru a vážnějšího tématu; oceňuju, že smrt chlapečka Izajáše byla opodstatněna dostatečně silnou pointou a nesklouzla do akčňáckého "oko za oko, Seagal zabije šecky". Severské scenerie, ať již v městské krajině nebo arktické jsou pěkně pochmurné, což jen podtrhuje prima amtosféru. Nutno taky říct, že se mi moc líbila hlavní hrdinka, nejen kvůli svému vzhledu, ale i kvůli charakteru postavy a cynickým dialogům. (26.12.2008)

Předlohu jsem nečetl, ale podle toho, jak vypadá adaptace, bych ji tipnul na něco ve stylu (nelangdonovských) záležitostí od Dana Browna. Což není minus. Na film se dívá dobře, překvapilo mě sympatické herecké obsazení v čele s velmi dobře chladnou Julií Ormond, ovšem ve chvíli, kdy hrdinka nastoupí na loď a vydává se do Grónska, se ze zajímavého thrillérku se solidní atmosférou stane podivně tupá přehlídka zvláštních situací, jež vyvrcholí závěrečným výbuchem a (neukázaným) útěkem před lavinou, který by působil neuvěřitelně snad i v bondovce. Bohužel. Velké plus je však hudba pánů Gregson-Williamse a Zimmera - dosud jsem ji neslyšel, ale působí na mě jako jedno z jejich vůbec nejlepších děl. (04.11.2013)

Román Petera Høega patří k mým nejoblíbenějším, ale pravděpodobně pro kvality, na které film, možná z pochopitelných důvodů, nedosáhl. Vypravěčský styl a profil postav se tak smrskl do příběhu, který působí jako zajímavá a asi i hezky natočená (vyzdvihl bych např. záběry Kronose drtícího led) detektivka. (16.05.2010)

Závěr filmu se výrazně liší od úmyslně nedořečeného konce skvělé Hoegovi předlohy, jejíž mnohovrstevnosti filmová adaptace zdaleka nedosahuje. O hlavní hrdince jsem měl také úplně jinou představu - přesto je Julia Ormondová v hlavní roli výborná, stejně jako její proti(spolu)hráči Byrne a Harris. Snímek lze každopádně doporučit každému, kdo má rád napínavé detektivky, které jsou mrazivé nejen díky zápletce. (11.07.2007)