Masaryk

Mno. Vše už bylo řečeno během toho neskonalého hajpu, nicméně na mě to možná působí vše trochu jinak. Technická stránka filmu. Ano, dá se na to koukat, na české poměry je to úplně v pořádku, ale to neznamená, že by byl Masaryk nějaký vizuální skvost. Z hlediska evropského a světového filmu je to čirý průměr, který absolutně ničím nezaujme a dejme tomu ničím neurazí. Lev za hudbu? Nechápu. Po většinu času posloucháme podivný 80kový porno jazzík, který s danou dobou příliš nesouzní. Hlavní hudební téma pak má určitou sílu, ale je pouze tisícerou variací na zaručeně fungující za sebe poskládané akordy. Herecky z mého pohledu dost podobné jako celý film. Nijak mě neiritovalo, ale že bych musel Rodenovi a Kaiserovi bez odkladu udělit ocenění, o tom bych pochyboval. No a co samotný příběh? Rozdělení na dvě vyprávěcí linie mi obecně nevadí, zde bohužel ano. Část před Mnichovem mě totiž snad i zajímala a v rámci toho vyprávění, které zvolila (od začátku vyhrocené, pumpuje se hudba, epické od prvního momentu) docela i funguje. Naopak linie v blázinci, kdy by divák měl prožívat vnitřní rozpoložení a dilema postavy, mě strašlivě nudila, nezajímala a opakovaně vytrhávala z "předmnichovského" vyprávění. Celý příběh se tak pro mě stal nesoudržnou podívanou, veskrze průměrné úrovně. 4/10 (28.03.2017)

Mladého Masaryka filmaři opomíjeli. Režisér Julius Ševčík se to rozhodl změnit a vypíchl jedno stěžejní období v životě syna zakladatele „našeho tatíčka“. Konkrétně léta páně 1937-1939, kdy nejprve přichází o otce a pak se jako velvyslanec ve Velké Británii snaží zabránit Mnichovské dohodě. Aby vše nakonec skončilo jeho emigrací za velkou louži. Atmosféra je i přes několik scén z večírků napjatá a tíživá, podíváme se (významně) i do psychiatrické léčebny, kam se na vlastní žádost dostává. Drtivá většina snímku je v angličtině, což může být pro řadu tuzemských diváků nepříjemné. Spíš to ovšem pomáhá s realitou vyprávění, stejně jako dobová stylizace se vydařila na jedničku. Ostatně veškeré technické položky jsou na tuzemské poměry na vysoké úrovni (střih, zvuk, kamera, výprava). Naopak scénář, který vznikal několik let, není nejpevnější. Takže třeba Českého lva za scénář bych raději viděl v jiných rukách, pár odvážnějších a propracovanějších snímků se daný rok určitě našlo. Žádný však neměl takové herecké eso v rukávu – herecký chameleon Karel Roden je bezchybný, jednou divoce flámuje, jindy se rve o trochu kokainu, pak mezi politiky bojuje o lepší příští. A pokaždé je naprosto přesvědčivý a soustředěný. Všechna čest. (17.08.2017)

"Pořád mluvíte o demokratických principech, ale přitom máte nasráno v kalhotách." Zfetovaná excelence zvaná Jeník mě nikdy nedonutila hledat nějaký historický pramen, takže jsem využil příležitosti k tomu, abych si s ní napudroval nos koksem, zazpíval, zatančil a pohádal se světovými politiky. A taky jsem si mohl připomenout tu rozvážnou a noblesní diplomacii, s níž nás politická smetánka Anglie a Francia darovali Německu. Nějak mám totiž pocit, že je ta Mnichovská zrada zase tak moc nemrzí a hodí nás přes palubu vždy, když to pro ně bude výhodné. Opět rozvážně i noblesně a navzdory tomuto snímku, kterým je za to sice trošku kritizujeme, ale zároveň v něm mluvíme převážně anglicky, čímž se jim opět poslušně drápeme do řitních otvorů. (28.02.2018)

Nefunkční jako psychologické i politické drama, i když se to strašně snaží polidštit před a pomnichovské události na úroveň reálného osobního traumatu. Ten film je mechanický, toporný, suše ilustrativní (rámování politiky profánními zábavami a pak operou, omg), neživotný a nepříliš pronikavý. To nejzajímavější na něm není doslovné drama z blázince, ale pohled do zákulisí diplomacie... tam bych tomu pár náznaků zajímavých momentů přiznal, bohužel jako celek je to nefunkční patchwork různých postupů a žánrů. (08.02.2022)

Masaryk je natočen tak trochu na jistotu, jeho styl vyprávění sice skáče mezi časovými liniemi, různými místy a opět se do nich vrací, ale nijak výrazně nepřekvapí či nezaujme pozici revolučního filmu. Náhled do hlavní postavy se zaměřuje na sebedestrukci včetně nezměrné tíhy v podobě věhlasného jména a očekávaných politických výsledků navazujících na svého otce, avšak je příjemné tento styl sledovat v nepříliš expresivním kabátku. Jan Masaryk je tedy představen spíše jako oběť, jenž neměla dostatečně velká bedra, což mělo za následek i drogovou závislost. Samotný představitel Masaryka, Karel Roden, je opravu vynikající, ač bych si představoval možnost ještě většího vytěžení jeho hereckého umu, tak i přes to jeho charisma a herecké zkušenosti srší v každém záběru a fakt, že prakticky nesleze z plátna se tak zdá jako velké pozitivum. Co snímek lehce stahuje do míst se slabším hodnocením je rozhodně nerozvážnost a ukvapenost poměrně nezkušeného režiséra, využití hudebního doprovodu je v úvodu zbrklé a své nejlepší náboje si na emotivní části v závěru filmu bohužel nenechává, podobně negativně lze vnímat i křečovité scény halucinace, svítání či příliš viditelnou střihovou skladbu. Avšak nutno podotknout, že se vzhledem k velikosti tématu jedná o chyby spíše drobnějšího rázu. Masaryk je tak zajímavým náhledem nejen do psychického rozpoložení ústřední postavy, ale také poutavým pohledem na vliv a důsledky jejího jednání na poli diplomatického rázu, přičemž by se jednoznačně dalo vyždímat mnohem více, avšak v konečném shrnutí třetí celovečerní film Juliuse Ševčíka nelze příliš hanit. Kvalitně odvedená práce s lehce nevyužitým potenciálem. [65%] | Kino (13.03.2017)