Pan Verdoux

Nie je to klasická postava tuláka, s paličkou, s množstvom šialených situácii, ale na vážnejší tón, kde je dôvod zamyslieť sa... V pokročilom veku, vytvoril filmový počin, podľa nápadu ďalšieho velikána - Orsona Wellesa, tvorcu Citizen Kane. Príbeh sa situuje k pánovi Verdoux, ktorý má viacero manželiek, s viacerými identitami, pri svojej osobe, kde si zakladá zvláštnu živnosť, pričom na účet doplatia práve ony, až na jednu mladú, s ktorou má iné plány, ale okolnosti mu zmenia názor. Záverečný preslov dáva na zreteľ jeho zločiny, ako jedinca so zločinmi vo veľkom merítku, čo je horšie ? Snímok, ktorý mi dal chrobáka do hlavy. (21.12.2013)

Plagát (ten, na ktorom je blondína: mrknite naň) vystihuje film: Odvšadiaľ vyhadzovaný tulák, túžiaci zaujať komicky extravagantným popieraním poriadku je minulosťou. Ale čosi z tej minulosti na pleciach zostalo: snaha byť pánom situácie, ovládať životy vo svojom mikrosvete a byť bezhranične milovaný. Vandrácky zjav nahradili fúziky vykrútené dohora, solídny oblek, uhladené spôsoby. Takto vystrojený je pripravený podať správnu porciu ilúzií starnúcim paničkám. Netrvá dlho a zakrúti im krkom. Už nie zo srandy, ale vždy s patričným peňažným efektom. Vraždenie ako rozvinutie obchodného talentu, ako cynické víťazstvo nad nespravodlivým svetom, v ktorom je prirodzené byť krutý na to, aby sme prežili ? Pán Verdoux necíti žiadne previnie ani v cele smrti, vinný je systém, spoločnosť vraždiaca vo veľkom, tá z neho spravila nezamestnaného, ktorý sa o seba musel postarať. Svižný príbeh s viacerými zamysleniami sa rúti dopredu ako voda, že ani neostáva čas na otázky kde sa v jemne komickom elegánovi, berie rýchlospádový vraždiaci elán (opakované zábery na rútiace sa kolesá vlaku symbolizujú presun Verdouxa medzi obeťami, bleskové prepočítavanie "tržby" rukami zase posadnutosť peniazmi, ktorých nikdy nie je dosť). (24.05.2006)

Chaplin si zaslouží obdiv za to, jak dokázal přejít z němého filmu k mluvenému, přičemž v obou případech dokázal natočit vrcholná díla. Přeci jen němý film má totálně jiná pravidla, než film ozvučený. A tak zde pochopitelně nevidím Chaplina dělat jeh klasické gagy a obličeje, humor tohoto filmu spočívá ve scénáři. Některé scény, zejména ty, kde Verdoux svádí ženy, tím že s vysokou kadenci sází jednu kýčovitou romantickou repliku za druhou, se určitě řadí k tomu nejlepšímu co kdy Chaplin natočil. Také tento film se honosí pro pozdějšího Chaplina typickým poselstvím. Zde je chladnokrevný a cynický vrah Verdoux popsán v jádru jako dobrácká osobnost, jež je spíše sama obětí běhu dějin. Paralel by se našlo více, ale od toho jsou tu jiní. (06.12.2010)

Po Cirkusu jde v případě filmu Pan Verdoux o mé druhé setkání s Charliem Chaplinem a opět jsem byl mile překvapen. Nechával jsem si tak dlouho mimo svůj divácký dosah takové filmové skvosty a klenoty kinematografie, že je to vlastně až ostuda. Postava pana Verdoux je opravdu nevšední - na jedné straně galantní gentleman, na druhé straně chladnokrevný vrah. Avšak i takoví lidé mají ve svém životě světlé momenty, kdy prostě přemýšlí nad svým konáním a mohou si pokládat řadu otázek. Každé zlo je nakonec odhaleno, avšak ne vždy musí být tak vnímáno, což se Chaplinovi (alespoň z mého pohledu) povedlo. Na konci filmu jsem vlastně s "Modrovousem" soucítil, což možná nebylo cílem filmu, ale pro mě, jako důkaz kvalitního snímku, to stačilo. Zkrátka komediálně tragický snímek, ve kterém podává Chaplin nezapomenutelný herecký výkon. (07.10.2011)

Nejpozoruhodnější a nejvyváženější Chaplinovo dílo osciluje na pomezí filmové řeči čtyřicátých a padesátých let s pozoruhodnou virtuozitou. Hospodářské otřesy povýší doposud naprosto všedního, nezajímavého účetního na podnikatele svého druhu. Redukovat ho na loupežného vraha nepostačí tím spíš, že v sobě zahrnuje i určitý symbol rychle se kriminalizující doby. Momenty zlatého věku grotesky se projevují v některých scénách zvlášť výrazně (vražda semetriky jako vykoupení nejen pro hlavního hrdinu, ale i pro svět, tj. diváka). Nakonec je však i tento vrah-tulák nemilosrdně válcován dobou (ztráta všech pracně nahromaděných podvodných vkladů a nakonec i milované rodiny). Distinguovaný výraz je pečlivě propracovanou a bedlivě ovládanou maskou; čas od času se však za ní objevuje hrdinova skutečná tvář. V závěru filmu - je nutno přiznat, že ne zcela organicky - se souzený vrah mění v křičící symbol doby. A pak - směřuje ke gilotině v pozadí - odchází znovu náhle oživlá postavička tuláka ruku v ruce s eskortou. Komu to připadá tak trochu jako Chaplinovo loučení s filmem, nepochybí. Silný cit, přecházející do sentimentu, se sice postupně ještě promění do několika filmů závěrečné části Chaplinovy umělecké dráhy, ale s přibývajícím věkem a posléze až neúnosným sentimentem se se vzpomínkovým a sebezpytujícím postupně vytrácí někdejší hravost, nápaditost i tvořivost. Dny každého pozemšťana se dříve či později uzavírají a uzavřou. Ale to, co Charlie vytvořil, nejen zůstává a přežívá, ale i obohacuje a dojímá. Určitě s člověkem Chaplin dotváří i lidství. (27.08.2007)