Svět podle Daliborka

Chápu, proč je nezbytně nutné natáčet dokumenty o neonacistické scéně. Ale tohle? Místy to vypadá jako raný Forman...herecká práce s naturščikama...neherci, kteří hrají sami sebe...a je to dost poznat... Celkem dost se obávám, že Vít Klusák svou metodou dokumentární rekonstrukce, rekonstrukce dialogů a nezachycených scén ozřejmil slepou uličku dokumentární tvorby... Pořizovat záběry ze Štědrého den ne 24. prosince, nýbrž třeba 22. 12., tzn. inscenovat něco, co nebylo, jen to tak pravděpodobně mohlo být, už nemá s dokumentární tvorbou moc společného...ač si pan Klusák klidně myslí, že to je rigidní názor...když tvůrci nechají své ,,herce" ,,přehrávat zaznamenané situace", nemá to s realitou už moc společného, vzniká opravdu hraný film, činoherní kus, byť by měl tisíckrát reálné základy. Svět podle Daliborka je analogií typizovaného hollywoodského dramatu natočeného na ,,základě skutečných událostí", jen místo profesionálních herců tam postavy hrají samy sebe... Závěrečné Klusákovo osvětimské vstoupení do děje, vystoupení před kameru do předem připravené a zaranžované scény bylo jen postmoderní třešničkou na dortu...tak moc vybočovalo a porušovalo pravidla žánru...dokumentu...jím zvolené a nastavené hry... Tohle není dokumentární film, tohle je manipulativní hraní si na dokumentární film s alibisticky návodovým koncem, v němž tvůrci vyjevili své postoje, aby se náhodou někdo nedomníval, že s aktéry svého polohraného dokumentu sympatizují. A to mi přijde opravdu hodně slabošské a nesebevědomé. Rovněž se mi zdá, že vybrat si za hlavní postavu dokumentu demaskujícího neonacistickou scénu právě takto mimoňského hrdinu je vlastně tak trochu jako dělat ďáblova advokáta. Nahlížet na tuhle scénu rastrem Daliborka, jeví se tato jako neškodná. Naprosto v tomhle souhlasím se slovenskou dokumentaristkou Zuzanou Piussi, která taktéž doma na Slovensku natáčela o neonacistech a po této zkušenosti říkala, že skuteční neonacisté jsou přesný opak neškodného Daliborka - agresivní psychopatičtí jedinci... Hlavní postavou dokumentu měl tak spíš být otčím Vladimír... PS: Osobně tenhle film a příběh lidí jako je Dalibor vnímám jako zprávu o selhání státu a jeho institucí, o bídném stavu českého školství, sociálních služeb, o tom, v jakém stavu je český průmysl, o špatných sociálních jistotách, o nedůstojných pracovních podmínkách a především o výši odměňování dělnických (ale i jiných) profesí, o stavu českého kapitalismu, o vykořeněnosti městského způsobu života, odtržení od přírody, půdy, ztrátě smyslu, ateismu, a o tom, že z frustrace nemůže vzniknout nikdy nic pozitivního... (11.07.2017)

52. KVIFF - Nejsem si jistý, jestli tento dokument Vít Klusák natočil proto, aby si z Daliborka udělal legraci nebo aby ho, jak on sám tvrdil, dokázal konfrontovat s realitou. Daliborek totiž není zlý, on si jenom vydedukoval pár svých pravd a nedokázal dojít k tomu, že by ty jeho pravdy mohly být diametrálně jinak. A těžko tak přesvědčíte člověka, který si myslí, že má největší pravdu a přitom naprosto převrací fakta, která jsou v dnešní době naprostou samozřejmostí. Výlet do Osvětimi a konfrontaci s paní, která přežila Osvětim, je mimochodem režisérův majstrštyk. Vracím se nicméně k panu Klusákovi a k výslednému dojmu, u kterého si nejsem jistý, jestli je dobrý nebo špatný. Negativně mě o tom přesvědčuje skutečnost, že tenhle dokument se jeví spíše jako film. Mám pocit, že, když už ne všechno, tak minimálně většina, je jenom nahraná na úkor kamer. A fascinuje mě, že na tuhle hru kromě Daliborka přispěla i celá jeho rodina. Na druhou stranu jsem se nasmál a zároveň zděsil. Zasmál proto, že Daliborek měl místy naprosto geniální hlášky, a zároveň zděsil, jak někdo kolem nás může být tak blbej. Nicméně to není jenom Daliborek, takových lidí je všude kolem nás požehnaně. Není to jenom o zatvrzelosti, ale také o omezenosti, kterou v sobě z nás má každý a je třeba je potlačovat. Dokument mě nicméně zaujal a stal se vrcholem celého filmového festivalu. Třeba to Dalibora a jeho okolí donutí k zamyšlení, když už nic jiného. (04.07.2017)

Až na ten závěr, myslím, neskutečně zajímavý pohled do života jednoho naivního nácíčka, který má v podstatě takovou dobráckou duši, konfliktům se vyhýbá, cikána v práci toleruje i zdraví. Ale svými názory je to klasický rasista a nácek. Klusák měl k dispozici výbornou látku, ale na konci ji trochu zprznil a proto musím tu jednu hvězdu ubrat. Na závěr se sluší jen konstatovat: Čím víc vypatlaných rodičů = tím víc vypatlaných dětí. Takže žádám všechny inteligentnější lidi - serte na tituly a kariéru a ploďte, jinak je z touhle zemí ámen. 80% (10.01.2018)

Možná je to jen dokument o tom, jak se citlivý nácek Daliborek a jeho narušení, životem spráskaní blízcí chovají před kamerou. To mi ale ani v nejmenším nevadí a v kontextu tohoto pojetí plně přijímám i Klusákův závěrečný zásah. Film praskl mou sociální bublinu, díky čemuž jsem na plátno téměř stále zírala s otevřenou pusou. Smála jsem se a chtělo se mi brečet. Nadávala jsem na idioty a současně jsem věděla, že nemám právo soudit. Bylo mi z nich na blití a bylo mi jich líto. (14.07.2017)

Ani minutu jsem se u tohoto komediálního dokumentu nenudil, mám zkrátka slabost pro vše bizarní a neobvyklé a toho se mi zde dostalo v míře vrchovaté. Závěrečný výlet do Osvětimi se mi však pranic nezamlouval - od shlédnutí "Šoa" na mne už další dokumenty natočené na těch pochmurných kolejích příliš nepůsobí ale hlavně režisérem zinscenovaná "lekce" Daliborkovi vyzněla přes svou vykalkulovanost totálně lacině a ve vztahu k paní přeživší holokaust by byl výraz hyenismus urážkou hyen. Dokazovat si svoji morální převahu na úkor nešťastníka typu Dalibora Krupičky rozhodně není žádné hrdinství a jistě by se našla řada jedinců, jimž by bylo potřeba pomoci otevřít oči mnohem naléhavěji, než titulnímu hrdinovi. (09.01.2018)