Jatka č. 5

Vynikajúci český DP Miroslav Ondříček neuveriteľným puncom „ozdobil” - Bitúnok č. 5, a to konkrétne fantastickými kompozíciami obrazu, kedy práve vďaka nim, ďalej, so Stephenovým scenárom, ale predovšetkým ucelenou, Georgeovov réžiou, je táto filmová adaptácia veľmi vkusným zmyslom pre oči, ktoré neustále vídajú kmitanie časovej osi, vpred a vzad, že i napriek tomuto «handicapu» , je sledovanie príhod Billyho Pilgrima strašne prehľadné, zaujímavé a strhujúce. Na strihovú skladbu strihačky Dede Allen si musí divák skrátka rýchlo zvyknúť, inak sa vo filme načisto stratí, a bude mať z neho chaotický zážitok. To sa mi našťastie nikdy v tomto prípade nestalo, lebo vychádzala v ústrety režisérovej vízii, ktorá nie je vôbec jednoduchá, ba naopak, je pomerne zaťažkávajúca, že je ťažké sa v nej vyznať, no rozumne sa navzájom dopĺňali, až nakrútil tak kvalitný snímok, že i sám autor knižnej predlohy - Kurt Vonnegut, výskal celý nadšený od radosti, a ja osobne nemôžem povedať nijak inak, než že s nimi plne súhlasím, pretože sa podľa mňa jedná o čosi naprosto nadčasové, čo dáva po spojení dohromady jasný a stručný význam nevídaných rozmerov. (25.02.2020)

Takhle to dopadne, když svébytné dílo vezme do ruky nějaký upocený řemeslník s americkým patriotismem v srdci a vše, co je v románu ironické a sarkastické, se pokusí převést na div ne slapstickové prvky. Není divu, že Vonnegut proti adaptaci později protestoval (navzdory tomu citátu tupě převzatému na Wikipedii) - absolutně neodráží to, oč mu v knížce šlo. Tedy o jistou nepříjemnou, byť jemnou, kritiku americké politiky a toho cukrkandlového života, který je v přímém rozporu s tím, co lidé zažívali a zažívají. V České republice bychom také mohli mluvit o mnoha Američany prý omylem vybombardovaných městech, kdy se strefovali nejen do cirkevních památek, ale i civilního obyvatelstva. Dodnes si Američani stojí - přes veškeré práce historiků i mnohá svědectví - za tím, že ta jatka, která provedli v Drážďanech, jsou ospravedlnitelná. Kurnik, nejsou. Nejsou, stejně jako americká jatka v Hirošimě a Nagasaki, nebo v nedávné době v Jugoslávii, kde povraždili hromadu civilistů, po nichž průměrná, tlustá Američanka za svůj dlouhý, pitomoučký život ani nevzdechne. Pan režisér měl zůstat u jednoduchých příběhů s černobílými postavami zlodějíčků, to mu šlo, ale tady by se musel dopustit hlubšího myšlenkového uvažování, na což evidentně neměl kapacity. Celá ta scéna odklízení mrtvol pak bohužel působí chladně jako psí čumák, i když se Ondříček snažil, seč mohl. Taky vydávat za Drážďany Prahu a starý Most nebylo moc chytré vzhledem k tomu, že se vypráví o východní Evropě, tudíž mohl tušit, že Východoevropané tak nějak ten švindl poznají a nemusejí jej akceptovat. Jo, a kam zmizel kurnik šopa Kilgore Trout?! Ostatně v knize i ta linie s mimozemšťany má daleko větší přesah. Podle mne je filmový přepis prostě povrchní a klišovitý, bez jemných nuancí knihy a jejích filozofických přesahů. Asi jako kdyby někdo vzal dejme tomu knihu Želary a natočil ji jako milostný příběh stylu červené knihovny z války... Oh, wait... (24.02.2021)

Ambiciózny fail režiséra dokonalých peciek ako Podraz alebo Butch Cassidyho a Sundace Kid. Má to super námet, peknú kameru ( Ondříček), efetekný strih, zopár výborných scén ale niečo sa muselo stratiť v preklade resp. adaptovaní knihy pretože úplne tomu chýba nejaký drive, je to občas úplný bizar, takmer všetky postavy sú úplne nesympatické a koniec je už úplné WTF 6/10 ale skutočnosť, že som na tom trikrát zaspal dáva tušiť, že fanúšikom Jarmusha alebo Kusturicu by sa to teoreticky mohlo páčiť (08.04.2015)

Filmový pokus, předem odsouzený k nezdaru... Ze všeho nejtěžší je totiž zfilmovat otevřeně subjektivní vyprávění, přičemž ještě těžší je zfilmovat takové vyprávění, pokud má záměrně neuzavřenou strukturu, kolážovitě porušuje chronologické i prostorové vztahy a navrch prokládá reálné situace vlastními představami, sny a pocity... Literární a filmová řeč je v tomhle naprosto odlišná, zatímco literatura si všímá především toho vnitřního, film jde nutně především po vnějších věcech, po vizualitě, po zvuku, po vyřčených slovech, nikoli po prožitku, snu, představě či pocitu. Dalším problémem je až neuvěřitelná klipovitost, v níž se dlouhé pasáže knihy nutně mění na kratičké filmové scény. Přesto tenhle film rozhodně stojí za vidění. Řemeslně jde o velmi slušnou záležitost. Rozhodně neurazí režie, herectví, hudba (ostatně není divu, když ji obstaral Glenn Gould), kamera (Miroslav Ondříček). Ve filmu v žádném případě nechybí nesmírně silná místa, například příjezd do Drážďan, šílená jízda Billiho manželky do nemocnice (takhle excelentně zahraná kráva se jen tak nevidí), start posléze zříceného letadla, retrospektivní prostřihy, scény z nemocnice (s tím blbem, co píše knihu o Drážďanech), poprava Edgara Derbyho, to všechno je natočeno naprosto strhujícím způsobem. Některé jiné scény, především ty z planety Trafalmador jsou slabší ( i když mile komické), ale v předpočítačové době tyhle věci šly asi jen těžko natočit lépe. Suma sumárum, kniha je i v tomhle případě rozhodně lepší, ale film v žádném případě neurazí... Celkový dojem: 80% Zajímavé komentáře: gudaulin, Subjektiv (04.12.2011)

Knihu Kurta Vonneguta jsem nečetl, snad proto jsem měl z tohoto žánrově originálního filmu velmi pozitivní zážitek. Originální děj, nekonvenční výstavba děje, žádné herecké hvězdy, skoro bych ani netipoval, že jde o americký film, ačkoliv přeci jen tohle je ta slavná éra Nového Hollywoodu, ovlivněna mj. evropskou novou vlnou 60. let, která vzniku podobně netuctových snímků přála i v největších hollywodských studiích. Příběh hlavního hrdiny odvíjející se v několika linkách od válečného dramatu z minulosti až po meziplanetární sci-fi ve víru budounosti skrývá i po obsahové stránce nejeden působivý či zajímavý moment, ale hodně stojí na nevšedně pojaté psychologické stránce, založené na vnitřních asociacích, kdy se během pár dnů uprostřed psaní knihy, oslavy či setkání s rodinou vynořují v mysli bývalého válečného hrdiny (přes vší tu hrdost k jeho osobnosti navěky poznamenaného válkou i nejedním negativním prožitkem) jiné situace, nejrůznější vzpomínky, přeludy i představy. Nad rámec záměru tvůrců musím dodat, že tahle žánrová směs plná satiry, dramatu a hlavně asociací dokázala nejednou na mě nevšedně působit tím, jaké různé asociace vyvolala ve mě... a tak jako v rámci příběhu tvůrci přetrhli hranici mezi motivy 2. světové války a života na mimozemské planetě, tak se pro mě přetrhla i hranice mezi zahraničním a domácím prostředím, resp. mezi americkou a československou kinematografií, když najednou mohu s cestujícími vojáky a generály spatřit (byť v roli německých Drážďan) notoricky známé pražské uličky či Starý Most, z ničeho nic narazit v americkém snímku na známého hereckého představitele německých pohlavářů z čs. válečných filmů Otto Ševčíka nebo vidět snovou scénu přednášky zasazenou do slavné ústřední haly Právnické fakulty Univerzity Karlovy (do které jsem sice sám nikdy nevkročil, ale jejíž vzhled mi silně utkvěl v paměti, mj. taky z jedné působivé snové scény, z jiného filmu Taková láska...). Kouzlo nechtěného tady spočívá v tom, že George Roy Hill nejspíš netušil, že film po mnoha letech od svého vzniku uvidí i čeští / slovenští diváci, mezi něž se v době vzniku zřejmě nedostal, a pro vybrané diváky tak může dostat skrze asociativní formu i další rozměr. Tak či tak mě Jatka č. 5 hodně upoutala od samého začátku, byl jsem zvědav, kam se postupně děj v několika linkách vyvine, a udržela si mou velkou pozornost až do konce. Akorát mi přesto něco silnějšího chybí, díky čemuž bych dal plný počet. Možná výjimečnější atmosféra v tom téměř tuctovém romantickém závěru nebo silněji rozpracovaná myšlenková vrstva, kterou dle zdejších komentů nejspíš knižní předloha obsahuje, ale film jakoby ty působivě podané myšlenky občas postrádal. [85%] (02.02.2022)