Záhada modrého pokoje

Tenhle film miluju! Už ten začátek, kdy hrdinové mluví o "roztříštěných" mrtvolách svých blízkých a přitom deklamují jak na školní besídce, mě dostal do křečí. A pak ty hlášky, když započne tajemné dění v modrém pokoji: "Nic mimořádného se nestalo. Třeba jen otevřel okno, vychýlil se a..." Vychýlil se! Ha ha. Přestože se tu znatelně ztrácejí lidi, zbývající jsou pořád v pohodě, až na Irenu, která sem tam decentně vyjekne, třeba když na ni někdo skočí na chodbě. V druhé polovině už jsem se tolik nesmála. Jednak jsem byla celá rozbolavělá, ale taky se ukázalo, že zápletka vlastně není vůbec hloupá! Během svižného výslechu padají slušné perly, ten vyšetřovatel je borec. František Kovářík jako komorník se projevuje velmi stroze, ale u něj to bohatě stačí. Nejvíc mě upoutal pohled Miroslava Svobody. Škoda, že se u nás tehdy netočily horrory. Tenhle herec by určitě nouzí o role netrpěl. A pak tu máme roztomilou melodii Po tobě toužím a nejotisklejší otisky prstů, jaké jsem kdy viděla. Jedním slovem SKVOST. (09.09.2007)

Americká verze tohoto příběhu mi přišla o trošku lepší – hlavně ale co se hereckých výkonů týče a ač to nerad říkám i samotným zpracováním akčního finále této detektivky. Tady to bylo místy poněkud vlažnější. Jaroslav Marvan tu byl jen do počtu a trio nápadníků se moc nevytáhlo. Nicméně lokace i interiéry nebyli marné, některé pasáže měly i slušnou atmosféru. I tak tomu ale vzhledem ke stáří dám alespoň průměrné ohodnocení… (12.07.2021)

Záhad bylo v tomto snímku mnohem víc než jen modrý pokoj, ale při troše dobré vůle a s přihlédnutím k faktu, že se psal rok 1933, hodnotím smířlivě.. Karel Hašler, František Kovářík, trojice přátel a oslavenkyně to sehráli obstojně, příběh o nevysvětlitelných úmrtích mě celkem zaujal a těch 70 minut bylo bezproblémově zvládnutelných.. (04.08.2021)

Při vědomí toho, že se jedná o film starý už 82 let, a že to je jedna z prvních českých detektivek, je to stále koukatelné (a svým způsobem napínavé). Problém je, že dnes je to už spíš nechtěně vtipné. Je to klasičtější než nejklasičtější detektivky od Christie. Vraha jsem uhádnul už v polovině. Herci přehrávají jak v nějakém ochotnickém souboru. Hodně se to na dnešní poměry táhne, na pozadí scén nehraje skoro žádná hudba a celé to působí jak divadelní hra. Docela zamrzí, že film nevysvětluje události předchozích let, které mi přišly zajímavější než samotná zápletka v přítomnosti. Také je tu spousta logických chyb a nesmyslů. Když postava třeba říká, že v místnosti bylo otevřené okno, a venku pod ním našly roztříštěné tělo a o 5 minut později, je vidět, že pod oknem teče řeka a žádný pevný povrch tam není, tak jsem se smál. Nejvíc mě překvapil Jaroslav Marvan ve vedlejší roli. To, že tady vypadá na 50 let, a v době natáčení mu bylo pouhých 32 (a není to rolí, kterou hraje) je pro mě největší záhada ze všech… (19.03.2016)

Záhada modrého pokoje má tajomný názov a tajomný je aj celý film. Čo sa deje v nenavštevovanej izbe vás bude zaujímať celý film až do prekvapivého, ale zase nijak extra vynaliezavého záveru. Odpoveď na to, v čom tkvie záhada zamknutej izby sa hneď logicky ponúka, ale viacerí vyšetrovatelia musia na to dojsť metódou, že ak niečo nejde mozgom, pôjde to silou. Na zámku to vyzerá strašidelne, všetko je temné a kamera je až na prapodivné švenkovanie počas niektorých dialógov ako v Universale tej doby. Herci sú pri prednášaní svojich replík trochu strojení, ale vtedy sa rozprávať pred kamerou učil ešte celý svet. (22.06.2017)