Sbohem Kryštůfku Robine

Teda docela musím říct, že mánie kolem Medvídka Pú mě docela minula, takže mě film ohromil i v něčem co nejspíš všichni ostatní už dávno ví. Samotný příběh byl na můj vkus až příliš uslzený, což bývá často, když je v centru dění dítě, samozřejmě se tam dají ulovit i silné scény. Margot, kvůli který jsem na to zíral ve filmu nebyla tak moc jak bych si přál. (10.03.2019)

Doba i okolnosti nepřály vzniku tak kouzelného příběhu, ale jeden malý snílek byl proti. Partička ze Stokorcového lesa tady hraje pouze druhé housle. Film zobrazuje hlavně strasti, které přinesl celosvětový úspěch Medvídka Pú pro autora i jeho syna. Milne rozhodně nebyl otcem roku, o jeho manželce raději ani nemluvím, ale Kryštůfkovu chůvu nejde nemilovat. (14.03.2019)

Tak, vážení přátelé, to bychom tedy měli: Konečně vím, proč jsem nikdy neměla ráda Medvídka Pú ... ani ostatní hrdiny stejnojmenné dětské knížky. A to jsem se seznámila jen s úryvky ... v rámci povinné školní docházky. Obzvláště Prasátko mě iritovalo už pouhým svým vzezřením. Ta zvířátka prostě NEŠLA K SOBĚ, každé vypadalo ÚPLNĚ JINAK. Krom toho se projevovala vesměs divně ... HODNĚ divně - a Kryštůfek Robin jakoby tam byl navíc ... jakoby ani nepatřil do jejich zvířátkového světa. Jak jinak, když ve skutečnosti to byli SAMÍ PLYŠÁCI ! Nicméně ... film sám o sobě je velice vypovídající - a taky velice skličující. Je smutné, pokud si dítě vytvoří daleko užší vztah ke své chůvě nežli ke svým rodičům, kteří evidentně nerozumějí jeho potřebám. Povrchní matka, která si přála holčičku ... a traumatizovaný otec, kterého pronásleduje první světová. Dva intelektuálové z vyšších kruhů, z nichž každý preferuje naprosto odlišný způsob života - a kteří jsou ve své podstatě nezpůsobilí k výchově svého dítěte. A dětská knížka, která sice v první fázi napomůže vztahu otce a syna, ale ve všech dalších fázích ho nelítostně rozbíjí ... vlastně svým způsobem vezme těžké břemeno a přemístí ho z dospělého rodiče na malé dítě. Jak říkám ... nikdy jsem neměla ráda Medvídka Pú - myslím, že měl zůstat Eduardem ... v privátním vlastnictví malého Christophera Robina ... 4,5* (22.06.2020)

Medvídek Pú je moje oblíbená pohádka! Ale jsem ostuda, že jsem si nikdy nezjišťovala nic o vzniku, autorovi, dokonce ani knížku jsem doma žádnou neměla (to už jsem napravila!). Takže když jsem objevila „Sbohem Kryštůfku Robine“ (děkuji Jeremy), tak jsem bez delšího protahování musela film vidět. Nestačila jsem se divit, co vše stálo za vznikem a že předlohou Kryštůfka Robina byl vlastní syn autora, kterého vznik mé oblíbené pohádky dost poznamenal v dětství a dospívání. Příběh o muži, který byl natolik poznamenaný válkou a o malém chlapci, který si chtěl hrát a hlavně se svým tátou, mě … nečekaně :) … zasáhl. Díky nim vznikl nejúžasnější medvídek s nejúžasnějšími kamarády, které i ve svých devětadvaceti stále miluji a nestydím se za to :) Ale upřímně je mi líto malého Billy Moona, který ve svém dětství poznal lásku hlavně od své chůvy a od svých plyšových kamarádů. Ale děkuji mu za jeho představivost, která dala základ tátovi, aby po válce, kde bylo tolik smutku, že lidé skoro zapomněli, jak vlastně vypadá štěstí, vznikl Medvídek Pú! (18.04.2018)

Už od dětství miluji Medvídka Pú a proto jsem se na tenhle film moc těšila. Domhnall Gleeson se po Králíčku Petrovi konečně vrhnul na něco vážnějšího a normálního a vyplatilo se to. Celkově postava A.A.Milnea je dost podivínská a Domhnall se na to vážně hodil. Nejlepší roli měl ale Will Tilston o němž ten film vlastně je, jak se dokázal zžít s knižní postavou svého já a měl to vážně těžké. Margot Robbie mi byla silně protivná, ale taková zřejmě byla její role, příběhově to bylo skvělé, bavilo mě to, poplakala jsem si, zasmála jsem se. Zajímavé zákulisí legendárního příběhu. (30.10.2018)