Millerova křižovatka

„Up is down, black is white.“ Zhruba po deseti letech jsem si znovu střihnul nikam nespěchající gangsterský klenot bratří Coenů, opírající se o velmi chytrý scénář a originálně vzdávající hold literárnímu směru Hard-Boiled School Dashiella Hammetta, jehož romány Rudá žeň a Skleněný klíč z přelomu dvacátých a třicátých let minulého století je Millerova křižovatka inspirována. Coenové přispěli svým nezaměnitelným rukopisem jako stvořeným pro žánr noir a navíc se mohli tradičně spolehnout na bezchybné výkony celého hereckého ansámblu. Boxovací pytel Byrne, stojící jako dopravní policajt ve středu Miller´s Crossing a manipulující dopravou všemi směry, Femme Fatale Harden, přesouvající sexuálními dovednostmi gangsterům mozky do jiných částí těla a hlavně naivní irské kápo Albert Finney, řádící s Thompsonem o bezedném zásobníku jako John Matrix. Mezi zajímavostí patří bezesporu to, že pro roli Eddieho Dána byl původně zamýšlen Peter Stormare (postava by se pochopitelně jmenovala The Swede), či pár vteřin trvající štěk Sama Raimiho (policejní pistolník před Sons of Erin Club). Vždycky se snažím vložit citát z filmu, který by nejlépe charakterizoval jeho podstatu, či můj vztah k němu, ale dnes bude ten význam přesně opačný: „If I never see him again, it would be soon enough..“ (28.07.2009)

„Look into your heart! Look into your heart! ... What heart?“ aneb lehce ironicky, po Coenovsku, (po)upravené přísloví „dvakrát do stejné řeky nevstoupíš“, uvedené v praxi. To by jsi měl, při veškeré svojí vychcanosti, Johne resp. Bernie, moc dobře vědět.. Je skutečným zážitkem, sledovat A. Finneyho coby bosse Lea, při jeho denní dávce tělocviku, zakončené randíčkem před domem, s thompsonem v jedné ruce a doutníkem v druhé aneb (po)starej se sám. Přesto samotná akce není tím, kdo resp.co (v) Miller´s crossing vládne. Tím je, vedle neobyčejně silné atmosféry s všudypřítomným noir nádechem, bezpochyby scénář resp. břitké dialogy, jímž neochvějně vládne černá. Čím by však byly samotné dialogy bez silných hráčů, kteří jim vdechují život (komu je bližší, opravdovost popř. osudovost)? Tuto otázku jsem si naštěstí nekladl sám a tak tu máme dream team. Nikoliv ten basketbalový s přívlastkem Magic (J), ale herecký vedený bratrským duem Coenů, v čele se samorostem Tomem Reaganem (přesvědčivý G. Byrne) Leovou pravou rukou, se slabostí pro hazardní hry, jehož chemie s femme fatale Vernou (M. Gay Harden) je doslova elektrizující a v určitých momentech (mi) připomínající, v nejlepších letech a formě, na sebe láskyplně štěkající duo H. Bogart – L. Bacall. Co příhra, to smeč. Navíc to vše zabaleno do příběhu, kde se valná část účinkujících pohybuje po hraně žiletky. Přesně tak, jak to mám rád. 95% [Velké zápasy poznáte tak, že i přes znalost výsledku, každá další repríza neubírá nic na působivosti resp. prožitku. Přesně tak to mám s bratry Coeni resp. Miller´s crossing.] (22.10.2013)

Osamělost půlnočního střelce aneb Gabriel Byrne s grácií proplouvající galimatyášem intrikujících mafiánů. Více konverzační a herecká než střelecká mafiánka je postavena především na Byrneově hereckém výkonu, dobrých vedlejších postavách (excelující John Turturro v roli židovského lišáka Bernieho Bernbauma), důsledné retro-výpravě a hudbě s jedním výrazným podkožním motivem. Millerova křižovatka mi pouze potvrdila, že z filmografie bří Coenů jsou pro mě skousnutelné pouze retro-výlety do dob dávno minulých (Záskok; Muž, který nebyl). (03.11.2006)

Zbožňujem filmy, ktorých scenár ma prinúti rozmýšľať. Obzvlášť ak sa jedná o moje srdcové žánre. Skvelo vykonštruovaný príbeh, spletitosť deja, zvraty, zložité vzťahy v zložitej gangsterskej situácii v období prohibície, dvaja súperiaci mafiáni o nadvládu mesta a jeden malý tieňový gangster, ktorý vlastne všetko ťahá za nitky. Nemôžem uveriť, že tento film nemá žiadnu oscarovú nomináciu. Minimálne scenár by si ju zaslúžil, pár hercov a réžia tiež. Jon Polito predviedol svoju životnú rolu a táto gangsterka dokonale osviežila a zapadla do prázdneho miesta vo svojom žánri, ktoré bolo dovtedy prázdne a svojou originalitou už asi nenapodobiteľné. Mimochodom, scéna kde Finney na plné gule práši z automatu Thompson takmer prekonala moju ultimátnu gangsterskú scénu zo 'Scarface', a to je teda už čo povedať. 90%. (13.11.2008)

Keď som si túto konverzačnú gangsterku púšťal, nevedel som, že je od slávnych bratov. Aj tak by to nič nezmenilo na mojom znechutení z množstva postáv, ich vzájomných a rýchlo sa meniacich vzťahov, v ktorých som sa po čase prestal orientovať. Možno by pomohlo opakované zhliadnutie. I keď, u Biga Lebowského nepomohlo ani to. Bratia Coenovci asi nebudú určení divákom ako ja. Nepopieram však, že niekoľko scén ma zaujalo. (14.10.2009)