Paříži, miluji Tě

Upřímně řečeno jsem se u filmu už dlouho tak nenudil. První tři povídky jsou úplně tragické, pak to trošku (ale skutečně jen trošku) vylepší Coeni po kterých nastoupí jednoznačně nejlepší část o matce-chůvě. Pak zase rychlý skok do průměru až podprůměru, ze kterého občas vykoukne něco výborného a originálního (mimové, slepec) ale ani to nedokáže plně vyvážit převážně nezáživné a hlavně bezpointové historky (buzny, obchodní cestující, první povídka). Povídkové filmy (ve smyslu kde spolu povídky nesouvisejí a každou napsal a režíroval někdo jiný) nemám rád, většinou jde o nevyvážený mišmaš kde jsou špatné a nudné příběhy střídány skvělými, které jsou ale zákonitě zbytečně krátké a ploché. (23.09.2009)

Paříži, miluji tě je něco jako pohlednice. Občas kýčovitá, využívající klišé a zažité stereotypy, které se člověku asociují. Proto jsou také nejsilnějšími částmi ty filmy, které se snaží tak trochu tuto koncepci nabourat, ozvláštnit jí něčím novým nebo naprosto samotnou Paříž upozadit (Gus Van Sant, bratři Coenovi, Natali, Tykwer, Cuarón či Assayas). Ostatní filmy se dost propadají do nevýrazné šedi. Paříži, miluji tě je prostě velkou reklamou na Paříž, která často drží pozornost diváka jen díky přestylizovaným obrazům... (22.06.2009)

Nápad jistě dobrý. Výsledky nebyly vždy dobré. Povídek je moc, a většina z nich skončila příliš brzy, aniž bych si všiml nějaké pointy. Dobré byly povídky od Gurinder Chadhy, Coenů, Vincenza Nataliho a Alexandra Payna, a skutečně skvělé pak pouze dvě - od Sylvaina Chometa (příběh o dvou zamilovaných mimech - hned se pozná, že tento hraný snímek režíruje animátor) a Toma Tykwera (vztah slepého mladíka a začínající herečky ve velmi zrychleném flashbacku). Příště raději méně (a delších) povídek, s'il vous plait. (05.03.2007)

no, jen čekám, kdy tenhle film začnou dávat jako propagační promítání imigrační vlně. ne vážně v jinou dobu by si to možná vysloužilo dvě hvězdy. te se rozhoduju mezi jednou hvězdou a odpadem. zatím to splnuje všechny požadavky šabatové: černoch, asiat, islámec, homosexuál, sociálně slabý a těžce nemocný, plus minus něco. to vše opředeno láskou. jeslti takhle vypadá paříž, děkuji nechci (27.10.2015)

Individuálne režisérske línie svojpomocne vyrábajú krásné kolektívne emócie a jeden ucelený komplexný portrét - Paríž. Zdanlivo roztrieštené rozprávanie a ponuka viacerých príbehov a pohľadov núti skôr individuálne hodnotiť každý jeden príbeh. Kvalita totiž nebola štandardne konštantná. Nebudem každú režisérku snímku analyzovať, ale ako celok to rozhodne obstojí! (26.06.2008)