Paříži, miluji Tě

Miniatúrne príbehy variujúce lásku na mnoho podôb v uliciach, kaviarňach a domovoch Paríža, mesta láske zasvätenému. Vďaka úspornej stopáži sa priemerné poviedky pomerne rýchlo vytratia z pamäte, takže každý si môže vybrať z nadpriemerného zvyšku osobných favoritov. Minimalistickú majstrovkú skratku podľa mňa dosiahli Coenovské trampoty amerického turistu v metre,zamyslenie Waltera Sallesa a Daniely Thomasovej nad údelom matky: au-pairky, či Tykwerova poviedka o peripetiách vzťahu slepého chlapca k presvedčivo skúšajúcej herečke. Ideálne kino pre tých, ktorým láska nie je ľahostajná. (11.12.2006)

U tohoto druhu povídkových filmů, které natočí několik různých režisérů, bývá nejčastějším problémem rozdílná kvalita jednotlivých povídek. V případě Paříži, miluji Tě, je tento kritický bod silnější tím víc, že režisérů byla celá armáda a prostor pro jejich vyjádřní tím pádem velmi omezený. Zdaleka ne každý dokázal na miniprostoru vytvořit smysluplný příběh s pointou. Někteří tvůrci nenabídli divákovi víc informací o svých hrdinech, než kolik by se dověděl z předložené fotografie. Několik povídek bylo opravdu pěkných, ať už šlo o zfilmované anekdoty typu upíří historky nebo o příběh nešťastného Steva Buscemiho, kterého jeho přítel Joel Coen nechal pěkně potrápit. Kladem filmu je určitě herecké obsazení, to je v podstatě luxusní a je jenom škoda, že jednotliví herci neměli možnost v rámci svých výstupů ukázat víc. Jediné, co spojuje tuto změť mikropříběhů, je Paříž, ale ani ta vlastně nehraje hlavní roli, protože většina příběhů by se mohla odehrávat v podstatě kdekoli. Celkový dojem: 65 %. (10.03.2009)

Experiment, aneb Urobme niečo divné. Povedala si kopa režisérov. Z 18 poviedok majú silný potenciál snáď len tri: 9. Tour Eiffel - báječné kúsky mimov, 14. Quartier de la Madeleine - upírská lahôdka, a 16. Faubourg Saint-Denis - príbeh, pre ktorú mám slabosť, a bol by som mal väčšiu radosť, keby bol témou celého filmu. (24.09.2009)

Tyhle povídkové koláže na téma hlavních měst jsou vždycky problematické. Paříž po roce 2000 přece nemůže být tak ploché město příběhů, které v jednotlivosti nezaujmout a v celku zapadnou. Kdybych si neděla poznámky, tak po pár dnech nevzpomenu ani na tu vcelku odvážnou Tykwerovu romanci s Portmankou a ten milý závěr Payneho, ve kterém se s městem všech měst rozloučila taková mile zemitá Američanka. Gérard Depardieu vysloveně zklamal a Natali natočil absolutní blbost. 18 fragmentů je skutečně příliš na jeden film. (05.06.2017)

Osmnáctičlenná rodina pětiminutových nedokonalých dětí. Kunderovsky hravá filmová báseň složená bohy stříbrného plátna. Nejhutnější a nejprchavější esence lásky ... k životu. Ty příběhy nedokážu a nechci racionálně analyzovat, emocionálně bych je zákeřností připodobnila k Linklaterovu combu. A nejvíce miluji Tykwerovu smršť. Působí jako nadpozemská mozaika, která vás rozloží na prvočinitele a vy marně hledáte chybějící součásti. Rozdává střídavě tvrdé knockouty a jemná pohlazení,aby vás dostala na lopatky a připravenou ironii rozehřeje cestou. Zbraně vám vyrazí z ruky při prvním pokusu o cynické pousmání. Zapomeňte na Moulin Rouge, zamávejte Amélii a vydejte se do země Nezemě, kde Paříž není jen městem pohyblivého svátku... (16.05.2007)