Jak jsem balil učitelku

Andersonův druhý díl, vlastně film nás dějově vrazil na Rushmore, střední školu, kde šéfuje jistý Max Fischer. Je mu 15, není pro něj problém cokoliv sehnat, zařídit, vyjednat. Jenže jednoho dne se zamiluje do své učitelky a věci se tím pádem zamotají. Lepší a vypilovanější než pouze místy zajímavá prvotina. 70% (02.07.2013)

Max Fisher je svéráz. A taky vizionář, snílek a originální týnedžr se způsoby zkušeného veterána. Tenhle ošklivý a brýlatý student se určitě v životě neztratí. Minulé filmy Wese Andersona (Lišák nebo Steve Zissou) mě nějak moc nebavily, i když pravda - netradiční byly. Ale tenhle, tenhle film mě bavil moc. Všichni herci tu perlili, scénář mě nepřestával překvapovat, výborná komedie! (17.11.2010)

Max sice patří mezi nejslabší žáky, ale angažuje se jinak snad ve všech školních aktivitách a akademii Rusmord považuje za svůj život. Ale stačí jedna knížka v knihovně, abych zjisitl, že smyslem jeho života je možná někdo úplně jiný...Dost jsem si užíval především Maxova soka v lásce Billa Muraye (nezklamal!), jehož komediální stylizace s knírkem, typické obličeje a například znuděné kreace s házením míčku do vody mě dost bavily. Opravdu nelehký soupeř, i když má Maxe tak rád. Jinak i u třetího  Wese Andersona jsem spokojený. Už jeho druhý film je zábavná  absurdní jednohubka.  Máš mrkvičky? (10.10.2023)

Čekal jsem to víc "divné", ale Anderson se ve svých začátcích držel trošku na uzdě a v tom období překvapivě - aspoň z toho, co jsem zatím viděl - měl nejlepší filmy. Rushmore mě dokázal poměrně slušně pobavit, u nejedné scény jsem se zasmál nahlas a Andersona mám kvůli jeho zvláštnímu (někdy i nepatrnému) absurdnímu humoru "rád", ačkoli v kontextu s jeho novějšími filmy to není zrovna nejvhodnější slovo. Hodně se mi tu líbila i kamera, ale tu má Anderson skvělou vždycky. A soundtrack byl ještě fajn. Bohužel ostatní mi zas tolik nesedlo. Moc to sice nenudí, ale k žádné postavě jsem zde nenašel sympatie, ani zápletka mě bůhvíproč nezaujala a celkový dojem mám hodně mírně nadprůměrný. Ale celkem jsem si to užil a klidně bych se na to podíval znova, své kouzlo to má. Zatím druhý nejlepší film, co jsem od Andersona viděl. Za něco bůhvíjak originálního bych to ale nepovažoval, sice to má svůj styl, ale zas tak jiné mi to nepřišlo. Oliver Tate mi třeba přišel divnější a o dost méně diváčtější. Silné 3* (13.09.2020)

Druhý, celovečerný film Wesa Andersona je zcela zásadným establishmentom úprimného a cieľavedomého auteurstva, ktoré sa prenáša, variuje a podvracia od jedného majstrštyku k druhému. Špecifický rukopis však nie každému sadne a osočovanie patetickými frázami v zmysle údajného hipsterizmu či manierizmu dozaista neprekvapí. Ono sa do toho v poslednej dobe zaťahuje už aj divák, ktorý sa od nejakého samozvaného experta ľahko môže dozvedieť, že vlastne - zjednodušene napísané - sleduje niečo len kvôli tomu, lebo je to kúl a nie preto, lebo sa mu to páči. Samozrejme tak nejak nepriamo, žoviálne a s odvolávaním sa na slobodu slova, že ano. A bez akéhokoľvek náznaku irónie musím priznať, že nikto mi ohľadom tohto do pošty nepísal, vážne nie…len som si vybavil zopár detinsky rozhorčených príspevkov z imdb a proste som si nad tým musel, takto verejne, povzdychnúť. Jak málo niekomu stačí ku šťastiu. Ale k veci. "Rushmore" je ďalším, komplexným a svojráznym dielom v pestrej filmografii W.A. Od vycizelovanej formy, cez vychytaný casting, až po plastický soundtrack. O opojnej atmosfére, kde vládne unikátna poetika melanchólie a ťažko rozšifrovateľný druh suchého humoru ani nehovoriac. Kto má vzťah k pochybným a zároveň výnimočným charakterom, na svoje si určite príde. Max Fischer je totižto v podaní Jasona Schwartzmana naprosto fenomenálny a jeho vnútorné (spoločenské) pnutie dané predovšetkým vekom a hyperbola vitálneho kreativca/tvorivého glosátora ktorý okrem iných schopností aj vie, ako na učiteľku, predstavuje najprenikavejší segment celku. Hlavnej postave sa podriaďuje aj samotné rozprávanie a z toho dôvodu máme možnosť participovať, byť bližšie k hrdinovi než ktokoľvek iný, užívať si onen odhodlaný performance. Všetko ostatné - ako napríklad vymazlená a puntičkársky naaranžovaná mizanscéna, hravý štýl natáčania založený na účelne statických kompozíciach obrazu a singulárnych, vertikálno-horizontálnych jazdách či nenútené texty piesní jemne odznievajúce v druhom pláne - je už potom "len" vzrušujúcim prídavkom. Wes, určite sa nemeň. (11.01.2014)