Jmenuji se Oliver Tate

Příjemné drama, místy komedie. Sonda do duše dospívajícího kluka, jehož rodičům to zrovna neklape a podezřívá je z osnování rozvodu. Čekal jsem víc srandy a méně vážnosti. Také jsem nečekal, "Maurice Moss" natočí takovýhle film, velké překvapení a palec nahoru. Krásný Wales, také by měl být uveden mezi herci. (02.09.2011)

Oliver Tate je tak ryze welšská Amélie z Montmartru, v chlapeckém těle a v zimomřivě nehostinné krajině, proplouvající snímkem, který překvapivě nemá rozměr sociální, jak by se dalo u britské tragikomedie čekat, ale spíše existenciální. Celovečerní debut Richarda Ayoade (alias Mosse z kultovního anglického sitcomu IT Crowd) si tak ponechává něco z estetiky britské školy sociálních dramat, přidává ale svůj osobitý pohled na svět a tak překvapivý autorský rastr, že z jeho autorského filmu vznikl výsostný originál. Ono hledání komických aspektů v tragédii života, které charakterizuje všechny scény vyjma jediné - rozhovoru Olivera a Jordany na autobusové zastávce po návštěvě její rodiny, v níž komický aspekt náhle absentuje a scéna tím kontrastem nabývá patřičnou hloubku; soustředění se na pocit jinakosti, jež charakterizuje dospívání, pochroumanou sebereflexi, nejistotu, hledání sama sebe a objevování pravidel světa kolem, to vše tvoří rámec syžetu o tak složitém přerodu z adolescenta na dospělého. Nečetl jsem bohužel knižní předlohu, ale jelikož se jedná o adaptaci literárního díla, můžeme si všimnout řady literárních propriet - Oliver Tate se vymezuje jako ironický glosátor, který v mistrné zkratce naprosto přesně pojmenovává absurditu života dospělých (charakteristika Oliverovy matky a otce). Zůstává i ryze literární kompozice, tedy členění do kapitol včetně prologu a epilogu. Charakterizující je i příznačná retro nálada celého snímku a použití klasických výrazových prostředků (zatmívačky, tady ovšem barevně kolorované, 8mm kamera atd.). Suma sumárum, milý Olivere, je mi právě 38, a koukám na všechno přesně jako Ty tenkrát... (21.07.2011)

Hlavní postava je velmi dobře vybalancovaná, takže přestože se bere naprosto vážně, divák se může jeho pečlivě pragmatickým přístupem k řešení aktuálních milostných problémů (ať už vlastních či svých rodičů) dobře bavit. Občas sice působí směšně, ale komedie je to spíše hořká. Ale celkem mi sedla do nálady. Výborní jsou jak představitelé hlavních rolí, tak práce kameramana a výběr hudby. (14.09.2011)

Film u kterého jsem se od začátku do konce bavil, což se mi u "klasického" filmu (čti: bez hromady strašlivě drahých efektů se spoustou reklamy) v kině dlouho nestalo. Většina filmu je spíše komedie, než drama, to se chytá slova až ke konci. Vše doplňuje perfektní hudba, poutavý příběh, skvělá kamera a režie. P. S. Pro mě o třídu lepší než 500 DoS, který mi přišel více prvoplánový... 90% (08.06.2011)

Já za sebe můžu napsat, že jsem si celý bezvadně zrežírovaný film plně vychutnala. Retro-komediální drama s Jordanou s pěknou ofinkou v červeném kabátku a Oliverem s patkou v čele nemělo chybu. Když k tomu přihodím Grahama s jeho "hovadinama", mamku s taťkou, noc s hořícíma prskavkama, scénku kde hypnotizoval dveře při čekání na svou lásku a Jordanu jak mu říká, že je seriový vrah a mohla bych pokračovat, tak tleskám. Užívala jsem si s nimi nejen ty sladce roztomilé chvilky, ale i ty hořké, které jim ten jejich mladý život ztrpčoval a kdy hlavně Oliver neustále hledal různé cesty a cestičky, jak to všechno co nejlíp vyřešit, Navíc chválím skvělou formu zpracování a v neposlední řadě dík i za pár pěkných písniček. A jo, já jdu na pět a tentokrát mi nevadil ani ten konec, který už byl zřejmě stejně daný knižní předlohou. (10.10.2012)