Absolvent

Proč se stal Absolvent kultem? Protože je o tom, jak jeden mladej čistej kluk byl proti své vůli ozdobou rodičovských snobských večírků, jejichž znuděnou ovadlou účastnicí byl připraven o panický pel, a protože se následně fatálně zamiloval do její dcery a přes všechny výhrůžky stran společenského znemožnění a vydědění šel (běžel i jel) za svou láskou ..... a taky pro krásnou hudbu a bušení do skleněný stěny a řev v kostele a krásnou nevěstu ve žlutém autobusu a ... a .... a vůbec. (07.05.2005)

"Paní Robinsonová, vy mě chcete svést." Jsem jedináček a rodiče mne vždy považovali za loutku, jejímiž průměrnými studijními výsledky ohromovali své známé. Tady sice má podobnost s Benjaminem Braddockem končí, ale přesto mu tak nějak rozumím. I tak se škodolibě bavím při jeho pokusech o intimní sbližování s paní Robinsonovou, držím mu palce při vytrvalém nahánění slečny Robinsonové a písniček Paula Simona s Artem Garfunkelem se moje uši již dlouho nemohou nabažit. (12.11.2011)

Pro mne zcela neznámý snímek s úspěchem evokuje - podobně jako další Hoffmanovy filmy počátečního období jeho dráhy - netypické, ne tolik zřetelné a popisované či známé prvky vzpoury šedesátnické americké generace. Nespokojenost s přežívající puritánskou morálkou stále ještě 19. století, s její autoritativností a stroze protestantskou prudérií je svého druhu svéráznou americkou odpovědí na naše filmy typu STARCŮ NA CHMELU. Mládí, které se tápavě a bezradně hledá, podvědomé úsilí být sám sebou a spolu s tím autorský pohled, oproštěný od pokrytectví, konvence, založený na chirurgicky odosobněné věcnosti, to je patrně to, co lze oprávněně označit za největší a zřejmě i trvale nadčasový přínos filmu. Řada filmových formálních novinek (scéna se střihem z hrdinova plavání pod hladinou bazénu a následného spočinutí v náručí generačně starší milenky či kostelní "oddávací scéna" s Hofmanem za vchodovou vitráží a mimořádně zdařilá, až geniální hudební složka filmu) jen dokresluje a umocňuje tento tehdy tak objevný a pronikavý pohled, který nacházíme nejen v JOHNOVI A MARY či WEST SIDE STORY. Pohled, jemuž bezděčně fandíme přes propast desetiletí, která uplynula od jeho premiéry. Pohled, který obohacuje i dnes nás samé. Pohled, který je hodnotou sám o sobě. (26.11.2009)

Tak tohle me fakt prekvapilo, bylo to skutecne vyborny. Film se porad pohybuje na pomezi komedie a dramatu, chvily sklouzne vic k drama, chvily spis ke komedii, ale nastesti je to tak dobre napsano, ze se nestane, ze by tam bylo neco nevhodne. Dustin Hoffman je naprosto dokonalej (akorat nevypadal na 21 let, ale to je detail), ostatni hrajou taky dobre, ale proste Dustin je do jednoho zastinuje. Hodne se mi taky libila hudba, jen mi prislo, ze se tam furt opakuje jedna pisnicka, ale byla dobra tak to nevadilo. A navic tu je perfektni strih. Krome toho oscara za rezii bych urcite udelil oskara i filmu a Hoffmanovi, skoda, ze ty nominace nepromenily. Nevim co k flmu dodat, byl fakt vynikajici. (12.09.2005)

Soudě podle množství hodnotících a jejich nadšených komentářů a nadílky hvězdiček se už o Absolventovi nedá hovořit jako o kultu, jako spíš o náboženství. Obecně je považován za výrazný film charakterizující pozdní dobu amerického hospodářského zázraku 50. a 60. let a svého druhu satiru na poměry tehdejší společnosti. Musím přiznat, že euforii tohoto ražení vůči Absolventovi necítím. S odstupem času se mi zdá, že na něm opravdu bezchybně fungují dvě věci - skvělý náladový soundtrack Simona a Garfunkela, který mu vtiskl typickou atmosféru, a herecký výkon Dustina Hoffmana, u kterého je ale jeho tradiční perfekcionismus a absolutní ztotožnění s hranou postavou takovou samozřejmostí, že už to zkrátka nepřekvapí. Jako společenská satira snímek funguje snad jen na samém počátku, kdy vidíme návrat hlavního hrdiny do rodičovského sídla a jeho přivítání rodinnými přáteli z téže společenské třídy vlastníků honosných vil a velkých bazénů. A pak ještě v podobě pana domácího z univerzitního městečka, který v každém druhém vidí agitátory a rozvraceče starých dobrých pořádků. Jinak se ale film soustřeďuje na čtyři hlavní postavy, které se pohříchu chovají tak trochu a vlastně docela dost jako mimoňové a mají schopnost zaujímat prapodivné postoje a konat prapodivné činy. Jsou vlastně méně čitelní a mně méně pochopitelní než hrdinové úchylných Lynchových psycháren. A ještě jedno mi na Absolventovi vadí. Jeho mladí hrdinové za celou dobu trvání filmu neprojevili ani minimální schopnost samostatného fungování a bez rodičovských účtů a zázemí by se jim svět velice rychle zřítil. Taková ta revolta a vzpoura proti konvencím, kdy vyrazím na cestu s vozem od tatínka a kupuju benzín z tatínkovy kreditky, je pro americký film nejen 60. let docela typická. Celkový dojem: 60 %. (09.01.2014)