Příliš dokonalá podoba

Kdysi jsem slyšela, jak Cronenberg popisuje svůj sen. Zněl nějak takto: "Zdálo se mi, že stojím na poušti a přede mnou v dálce stojí něco vysokého a tmavého. Když jsem přišel blíž, viděl jsem, že to je kudlanka nábožná v lidské velikosti. Něco zvracela. Měla pod sebou velkou hromádku, tvarem podobnou ležícímu člověku. Zavřel jsem oči a když jsem je znovu otevřel, viděl jsem nad sebou hlavu oné kudlanky." Možná bych se takovému snu u jiných lidí divila, ale když vidím Cronenbergovy filmy, v kterých nechybí nějaká podoba masochismu a většinou dobrovolné znetvoření, nedivím se už ničemu. Dobrý film, ale určitě ne Cronenbergův nejlepší. Žádný velký zvrat ani závěr se bohužel nekoná. Cronenberg rád šokuje a většinou se mu to i daří, ale šok ještě neznamená dobrý film. (04.08.2008)

Z počiatočného klišé o dvojčatách (jeden roztopašný extrovert, druhý zádumčivý introvert, žena medzi nimi) sa časom vyvinie dusná psychologická dráma s funkčnými prvkami body-hororu a s excelujúcimi dvojčatami Jeremym a Jeremym Ironsom. Niektoré línie sú ale značne nedotiahnuté (celá postava Claire Niveau), ale aj tak ide asi o vo svojej dobe najkomplexnejšieho Cronenberga. (10.07.2015)

Vždycky se o všechno dělili. O lidi, o zkušenosti, o potěšení. Oddělit šlachovitého Jeremy Ironse od jeho šlachovitého bratra Jeremy Ironse nebude úplně snadné. I když se svým chováním vlastně o mnohé postarají sami. Pomalý (a přiznejme si rozvleklý) a znovu bizarní snímek svérázného Davida Cronenberg, který je fanouškem živočišné bezprostřednosti, je co do hloubky a psychologie postav zase trochu jiný, a znovu dává prostor četným diskuzím. K zalíbení jsem měl ale tentokrát daleko, bavili mě jednotlivosti. Ve výsledku další Cronenbergův „divný“ film, kdy mě ovšem tentokrát ona jinakost úplně nebrala. (05.08.2022)

Nebýt v podivuhodně provázané dvojroli excelujícího Jeremy Ironse, asi bych se u téhle ,,cronenbergoviny" unudil... Subjektivně ve své rozvleklosti nejslabší Cronenbergův film, jelikož přerod úspěšného doktora v lidskou trosku byl tak předvídatelný a zdlouhavý, že jsem měl chuť jít udělat si čaj (což se mi u jiných snímků tohoto kanadského režiséra nestává)... Ostatně nechápu, pro koho je tenhle film určen - pro otrlého diváka (jak by se dalo u Cronenberga čekat) se tu takřka nic nenajde, na psychologické drama je to zase strašně ulítlé a navíc chybí jasnější motivace postav, o hororu už nelze mluvit vůbec, těch několika kontroverzních scén by se (ani v roce 1988) nebálo ani děcko... Prostě další Cronenbergův ,,divný" film, tentokráte ovšem bez šmrncu obvyklého u snímků kanadského svérázu... (18.03.2009)

Dead Ringers na mě zapůsobil spíš jako velmi silný psychologický thriller. Těch hororových prvků tam (podle mých představ) bylo poměrně málo. Podstatou celého příběhu, který ve mně evokoval trochu Dr. Jekkyla a pana Hyda, je už samotný název. Přes počáteční problémy rozeznat od sebe Elliota a Beverlyho jsem se poměrně brzy zorientovala a pak už jsem jen vnímala heroický výkon Jeremyho Ironse v této dvojroli. Skvěle vystavěný příběh, kde atmosféra houstne s příbývajícími minutami tak, že mně chvílemi mrazilo v zádech. Když jsem sledovala tu obrovskou tragédii dvou osobností, kteří si byli tak podobní a přece tak odlišní, jak zoufale a marně bojují ve finále o svůj život, byl pro mě hodně frustrující zážitek. Tento zajímavý námět s mnoha nevyřčenými myšlenkami stojí rozhodně za zhlédnutí i když připouštím, že pro každého to asi nebude moc stravitelné drama. (29.03.2014)