Sedm statečných

Naprosto úžasná hudba, skvělé herecké obsazení, parádní atmosféra a skvělé dialogy plné hlášek, které i na tváři těch nejdrsnějších chlapů dokáží vyloudit spokojený úsměv. Film na který se opravdu kdykoli velmi rád podívám a ke kterému mám velmi silnou vazbu, protože byl nejoblíbenějším filmem mého táty. (28.11.2015)

„Už mi ponúkali všeličo. Ale nikdy nie všetko.“ Perfektný, vzrušujúci, napínavý, humorný (horkokrvný mladík Chico) i dojemný (Bronson a deti) príbeh o vyvrheľoch, ktorých jednoduchosť roľníkov naučí dobre zomrieť a naučiť si vážiť života - a samých seba. Hoci sa jedná o remake ázijskej klasiky Akiru Kurosawu, americká verzia sa mi vždy páčila viac, na čom majú podiel kultové scény (odvoz na cintorín, padanie z 10. poschodia, tlieskanie, hádzanie dýkou), neuveriteľné scenáristické riešenia (keď sa hrdinovia potrebujú dozvedieť viac o súperových plánoch, tak proste jeden nakráča do ich tábora a tvári sa ako jeden z nich) a fantastické herecké obsadenie, kde nikto nie hlupák, ani vedľajšia figúrka. Jasné, sú tam osoby, ktoré mi odjakživa pripadali nudné. A akčné scény zostarli, to je daň za čas. Ale bohato to kompenzuje chémia medzi Brynnerom (tá jeho chôdza!) a McQueenom, ktorí hrajú výborných parťákov a priateľov a pritom obaja herci sa úprimne nenávideli a na pľaci panovala vojna. K tomu zaujímavo poňatý zlosyn Eli Wallach (vždy sa mi páčilo napr. to, že mal k siedmym statočným v podstate vrelý vzťah a pri prvej príležitosti ich nepostrieľal, ale dal im šancu zachrániť si životy... za čo sa mu oni, keď sa to tak vezme, riadne svinsky odvďačili). Ďalej zaujme smršť skvelých dialógov („Boja sa nás. Asi im nakecali, že ich znásilníme.“ – „To by sme mohli.“ alebo "S kým potom súperí?" - "Sám so sebou.") a hlášok ("Vaše problémy vyriešime olovom."; "Len mŕtvi sa neboja."; "Cintoríny sú plné veľmi hrdých. A veľmi mladých."). Keď prvý raz naplno zahrmí  ústredný chytľavý hudobný motív, mráz na chrbte. "To nie je zmluva, ktorá by obstála pred súdom." - "Ale treba ju dodržať." (06.06.2009)

Sedm statečných je výborný western, ale jednoduše se nemohu vyhnout srovnávání s originálem. A přes výtečné herecké výkony všech zúčastněných se westernová mutace jeví jako slabší. Nesedlo mi například to, že Calvera pistolníky poté co je zajal nejen propustil, poté co mu vykosili čtvrtinu bandy, ale ještě jim vrátil zbraně. U takového kriminálníka to psůobí nevěrohodně. Druhou výtkou je, že se filmu nedaří věrohodně obhájit myšlenku, že skuteční hrdinové jsou upachtění vesničani. Veškerý ten obdiv k lidem, co nemají na to, si to vyřídit sami působí pokrytecky a jen jako falešná skromnost opravdových hrdinů, pistolníků Někdo by mohl namítnout, že to moc zkoumám a pitvám, že bych se měl jen dívat a bavit se, ale právě to je ten důvod, proč mám raději samurajskou verzi. Je totiž mnohem propracovanější a vrstevnatější. Ale jinak opakuji, Sedm statečných je výtečný western. (21.01.2011)

V kostce řečeno - podařený remake, s nezapomenutelnou ústřední melodií a charizmatickými pistolníky. Na Leoneho špagetové westerny to zkrátka ztrácí atmosféru. Vždycky mě strašně štval laciný způsob, jakým nechal Struges na konci zemřít své postavy... přišlo mi to, jako by je nechal umřít čistě jenom proto, aby byl remake Kurosawových samurajů úplnější. Jinak samozřejmě pro západního diváka pochopitelnější a zábavnější než japonská předloha. 70% (24.11.2006)

Režisér věděl co dělá. Pro dost lidí nesympatický, ovšem kvalitní japonský snímek z roku 1954 mu ihned evokoval, že převést to do duchu westernovky, bude z toho neskutečný trhák. A taky že jo. Remake se náramně vydařil. Vsadil na to, že když do toho dá veškeré úsílí, vznikne film o kterém se bude dlouho mluvit, a proto obsadil ty nejlepší herce, kteří byli k mání. Ze sedmi statečných se časem stala legenda. Říká se, že kdo neviděl tento film, neví jak vypadá pořádná kovbojka. Já s tím souhlasím, ovšem v malinko nadneseném významu. Bezva nápad. Bezva herci. Bezva hudba. => Western bez vad. (02.01.2009)