Kvarteto

Kvarteto nabízí zajímavý paradox filmu, který stráví většinu času polopatickými monology vysvětlujícími veškeré záměry všech, přesto na konci nechápete, o čem to bylo a především proč někdo chtěl, abyste to viděli. Krobot zkouší, kam až to český chcípácký film dotáhne, než z vyprodukované antihmoty vznikne černá díra, která pohltí a rozloží celý vesmír. A už je fakt blízko. (28.11.2017)

Krobotův styl. Statické záběry, semtam švenk či jízda. Příběh stojí hlavně na takových těch promýšlených dialozích, kde herci svoje repliky pronášejí s delší pauzou, tedy herecky tam ani není co zkazit. Co se příběhu týče, tak přednes kvarteta, jejich nesouhra v hrané rovině byla zřejmě metafora na jejich rovinu vztahovou. Asi jsem nečekal bůhvíco, ale stále mám pocit, že mi něco na těch českých filmech chybí. Takový ten šmrnc. (04.12.2017)

Vztahové drama s trochou humoru sice obsahuje semtam pěknou scénu či nějaký vtip, ale zase jich není tolik. Celé to místo příběhu táhne charisma představitelů hlavních rolí, takže mě prostě zajímali Plesl a Poláková, aniž bych cítil potřebu si pamatovat jména jejich postav. Výsledek je zcela průměrný, zaokrouhlení hvězdičky nahoru je asi za pěkně nasnímanou Olomouc (50%). (13.12.2018)

Svým pojetím to připomene Díru u Hanušovic. Poklidný děj, kdy se zdálivě nic neděje je zachován i zde. Hanušovice se mi ale líbily víc, tady to už do nudy sklouzávalo mnohem častěji. Je to vlastně trochu zbytečný film o čtyřech lidech hledajících štěstí, aby na konci zjistili, co jim to štěstí přináší. To závěrečné zjištění, že nejvíce šťastni jsou, když jsou spolu a mohou sdílet svou společnou zálibu, není nic objevného. Žádný zvrat v ději nečekejte, jen náznaky. A komedie? Pár vtípků se povedlo (vtipy o ovečkách nebo záchranná "akce" dvou policistů na lešení), ale je to spíše úsměvný film, než komedie. Jako v životě. Míru Krobota mám rád jako herce. To jeho úsporné herectví přináší humor jaksi nechtěně. V režii čekám od něj na nějakou pecku. Zatím točí jen dost zapomenutelné filmy. (07.07.2018)

Já prostě Krobotův styl nemusím. Nejen, že ho většinou nepochopím, ale hlavně se mu ani nedokážu zasmát. On je to vždycky takový paskvil, že jsem na konci filmu ještě víc zmatená než na jeho začátku. Ale přece jenom mu vždy dám novou šanci, vlastně ani nevím proč. I když je pravdou, že v tomto případě jsem mu dala šanci převážně jenom kvůli Jardovi Pleslovi, který mě spolu s Bárou Polákovou v kině nakonec jako jediný udržel. Jeho vynikající herecký výkon mě dokázal obměkčit natolik, že jsem ochotná filmu dát dvě hvězdičky. Zbytek byla ale poměrně vcelku tragédie. Ze zajímavého námětu se vyklubal spíš nezajímavý film o ničem, a ještě k tomu jsem si musela většinu děje domýšlet, protože jsem některé chování postav nebo určité scény jednoduše nedokázala pochopit. (20.12.2017)