Kvarteto

„PODLE PSYCHOLOGICKÉHO SLOVNÍKU MŮŽE BÝT ŠTĚSTÍ STAV, KDY JSOU NAPLNĚNY POTŘEBY ČLOVĚKA. A TO NEJEN TY PSYCHYCKÉ, ALE I TY DUCHOVNÍ…“ /// Krobota vážná sonda do lidskejch vztahů. Žádný abstraktní umění jako Díra, (i když…) ale celkem sympatická vztahovka, který velí Bára Poláková a Jarda Plesl. Vypráví vo tom, že každej jsme nějakej. Není to sice překvapivý odhalení, ale tak nějak mně to vyhovuje. Nakonec je těch sympatickejch rolí víc a všichni herci spolu s tesklivou komorní hudbou vytvořili zajímavou vztahovou atmosféru. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Často si připadám jako nižší varianta sama sebe. 2.) Řeším vztahy. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (21.06.2018)

Jaj, pokus o art. No, zase to teda nějak nedopadlo, protože k povedenému artu to má na míle daleko. Téma chápu, ale je to celé zpracované neskutečně nezajímavě, postavy taky nejsou zajímavé a tak to jenom plyne, abychom zjistili, že to je ve finále o ničem, co se snaží zakrýt, že o ničem není přitom ve skutečnosti o ničem je. Nakonec i ten film je ve finále nijaký. A já se ptám - proč se proboha tvoří takovéhle filmy? Proč se tvoří tyhle hry na art, když je znát, že to pan režisér fakt neumí a stěží vytvoří uvěřitelný dialog? Nemám tušení. Hvězdička za Olomouc (i když ani té jsem si tolik neužil) a trochu za kameru.Jinak to je čisté esence české filmové nijakosti. 1* (09.12.2018)

Komu sedí Krobotův režijní styl v Díře u Hanušovic s dlouhými záběry, promyšlenými kompozicemi a přesně načasovanými replikami, kdy ani jedno slovo není nadbytečné a humor vzniká jakoby mimochodem, těžko může být Kvartetem zklamán. Navíc jsem v Olomouci, kde se natáčelo, prožil vysokoškolská studia a Jaroslav Plesl byl během diskuse po předpremiéře filmu uvolněný, milý, vtipný a skvěle imitoval Marka Taclíka. (24.11.2017)

Mrzí mě to. Pana Krobota mám rád, Díra u Hanušovic se mi líbila, ale Kvarteto mě míjí. Pomalé tempo filmu mi nevadí, pokud je film o něčem, co neznám, co mě zaujme. Tento film je ale opravdu o ničem, realisticky popsaní lidé, kteří nezaujmou, jejich problémy jsou fádní, a celý film jen čekáte.... a ono nic. (04.12.2017)

Tak tohle je můj 3000 komentář... 13 let koukání na filmy, 13 let poznámek k filmům... Chtěl jsem aby to k tomu dnešnímu jubileu nebyla nějaká odpadovka a tak jsem vsadil na Krobota. Díra u Hanušovic byla slušná a tenhle film měl jednu velkou devizu. Někomu se líbí, někomu ne, někomu přijde blbá a někomu zase všestranně nadaná. Ano, řeč je o Báře Polákové. Já jí můžu kdekoliv a jakkoliv, navíc ji považuji za velmi krásnou ženu, takže když už nic jiného, tenhle film jí byl plný. Ovšem co k obsahu říci... Utahaná nuda. Ne bez myšlenky, ale utahaná. Měl jsem skoro pocit, že koukám na Indiánské léto po X letech... Teenagery kdesi na venku vystřídali čtyřicátníci ve městě. Brutus pak jakási rocková uskupení a samozřejmě kusy smyčcového kvartetu. Dialogy však byly téměř identické a podobně prázdné. To ale není Krobotova chyba. Možná je to situací ve které se momentálně nalézám, ale tak nějak mám pocit, že dnešní čtyřicátníci jež dokonale reflektovaly filmové postavy jsou na tom se svými intimními životy povětšinou slušně řečeno v prdeli. Materiálně jsou zabezpečeni, žijí ve svobodě, v otevřeném světě plném příležitostí, ale co se týče vztahů, je někde problém. Kam se podívám tam se podívám, ztroskotává kolem mne jedno malželství za druhým, lidi jsou nestálí.. Chtějí svobodu, individualitu, nezávislost... Partnerství je svazuje a to nemluvím o manželství. Ano jsou vyjímky, kde to klaplo, kde je ruka v rukávu... Ale těch ohnivých chvostů na obloze v poslední době vidím kolem sebe až moc. Myslím, že to zmatení, to přebažení se všeho co dnešek nabízí Krobot nabídl skvěle. Otázkou je zda jsem to chtěl k reálu ještě vidět i ve filmu... Alespoň tam byla ta Bára... Takže já dávám za 3 trubky z lešení. * * * (24.08.2018)