Zlomené květiny

Osud květin ve váze u Dona doma, políbení ruky od Laury či úvodní chůze pošťáka mezi dvěma světy oddělenými živým plotem - to je převážně obrazem sdělující král nahodilosti Jarmusch. Tlumeně, lidsky a s humorem v černém saténu o nevyzpytatelnosti osudu a touze každého člověka hledat ve svém životě něco, co postrádá, přičemž mnohdy ani netuší, co to přesně je.. Melancholický nezbeda Bill Murray tou otráveností sice připomínal jistého švába z japonského hotelu, ale lze mu to mít za zlé, když je v rolích vyhořelého hmyzu tak dobrý..? (17.06.2014)

„Počítače a holky.“ Don Johnston je citově nezralý muž středního věku. Na začátku filmu se nachází v pokročilém stádiu táhlé životní krize, která se opětovně ozvala po rozchodu s další z řady přítelkyň. Don Johnston v úvodních scénách Zlomených květin sedí oděn do teplákové soupravy na svém gauči a seděl by tam dodnes, nevyprovokovat ho soused, lokální Sherlock (a tedy postava z žánrového filmu), k pátrání po stopách, které po sobě na světě za několik desetiletí existence zanechal. Aby objevil pravou podstatu věcí, musí se Don „po jarmuschovsku“ nepřekvapivě vydat na cestu. V jejím průběhu si pomalu uvědomuje, že jeho cílem není nalezení syna, ale smyslu dosud marněného bytí. Zjišťuje, že v životech svých milenek, žen opatrně uzavřených v jejich malých světech, představoval jen krátkou epizodu. Jako růžová nit se filmem vine téma stárnutí a nevyhnutelné smrti. Don si vlastní mládí nechal protéct mezi prsty a nyní mu nezbývá, než smutně koukat, jak krásní, mladí (a hloupí) jsou druzí. Velkým pozitivem Květin je fakt, že od dob Friga žádný herec nedokázal smutně koukat tak procítěně jako Bill Murray. Ano, Jim Jarmusch natočil drama o muži, jenž si není jistý svými pocity, ale ne banálně, ne s jasnými otázkami a odpověďmi, ne s využitím tradiční, na cíl orientované dramatické struktury. Jde o jakési hypotetické mužské melodrama, které hodně naznačuje, ale jasné závěry úmyslně neposkytuje. Nádherně nenucené, s velkým prostorem pro divákovu fantazii a přitom zvláštně vtahující. 80% Zajímavé komentáře: Isherwood, Eodeon, Lynn, CheGuevara, mm, Radek99, JB2203 (02.04.2007)

Úvodní scéna s dopisem je dost "nejarmuschovská," ale hned po ní se vše vrátí do normálu a Jim to rozjede svým tradičním stylem. Takže se opět dočkáme pomalého tempa, decentního humoru a zatmívaček. Bill Murray furt jen tak kouká občas mrkne, nebo se ušklíbně a asi 2x za film se usměje. Do té jeho role se to ale hodí takže v pohodě. Zlomené květiny nejsou tím nejlepším co Jarmusch vyplodil, ale jeho fanoušky nezklamou. (28.02.2006)

Teskná road movie s jedním geniálním a velmi osobním momentem, slušným počtem vtipných situací a lehce se pošklebujícím závěrem. Ten je narozdíl od zbytku snímku dosti nepředvídatelný a jediným režisérovým štěstím je, že osamělému poutníkovi nenadělil do vínku, byť jen o jednu, přítelkyni navíc. Epizodní putování plné rozkošných momentů (žárlivá lesbická sekretářka, perleťový telefon) tak naštěstí ztrácí lesk a spád až těsně před koncem, mj. i díky výtečnému obsazení. (04.01.2006)

Bezpochyby nejlepší road movie za posledních pět let. Bill Murray a jeho minimalistický projev, to od Ztraceno v překladu sedne jedno ke druhému lépe než prdel na hrnec. Bill natáčí jeden kvalitní film za druhým a poslední léta ho můžeme vidět excelovat v minimálně jednom filmu ročně (2003 - Ztraceno v překladu, 2004 - Život pod vodou, 2005 - Zlomené květiny, Ztracené město). Jeho herecký projev není z tohoto světa, vedle něj podávají solidní herecké výkony i ti, od kterých bych to nečekal. Sharon Stone vůbec nevadí a dokonce mi byla sympatická (i když ne tak, jako její dcera Lolita :)). Velice příjemná, pomalá "komedie" s bravurní kamerou, super detektivem amatérem a výborně zvolenou hudbou. A ten konec... (08.12.2006)