Město ztracených dětí

Smíchejte Burtonovu slabost pro expresionistické kulisy a dekadenci s imaginací a tíhnutím ke grotesknosti Terryho Gilliama a vyjde vám něco, co se podobá právě Městu ztracených dětí. Tento ranější film Jeana-Pierre Jeuneta je jakousi pohádkou, která je pro děti až moc krutá, temná a depresivní a pro dospělé zase až moc jednoduchá. Propracovanost charakterů je zde omezena na odříkání jejich stručné historie a nastínění určité motivace, od níž se odvíjí jejich pozdější konání. Město ztracených dětí je narativně nejjednodušším Jeunetovým dílem a co se týká samotného příběhu, i v této oblasti se jedná o slabší kousek. Na začátku je nakopnuta jednoduchá dějová linka a po té film ubíhá bez jediné odbočky až do finále, což považuji za zjevný nedostatek, neboť je u tohoto filmu jasně pozorovatelná jakási snaha o vytvoření originálního světa, jakési pokroucené reality, jenže všechna snaha upadá vniveč, když nám film neumožní nahlédnout tomuto světu pod sukni a místo toho slepě následuje hlavní dějovou linii. Jsme tak vrženi do originálního světa, který ale nemáme čas důkladněji prozkoumat. To, co film ztrácí v oblasti nedopečeného scénáře, zase zachraňuje vizuální stránka. Jak jsem již zmínil, Jeunet si bere to nejlepší od mistrů Burtona a Gilliama a zdárně to kombinuje se svým vlastním stylem. Můžete se tedy těšit na bizardní postavičky, originálně pojatý svět, který si z každého časového období bere něco, zajímavé kamerové kreace a Jeunetovo typické žlutozelené barevné ladění. Na Město ztracených dětí je radost pohledět, ale když si odmyslíte překrásný vizuál a celkovou bizarnost, nezůstane nic víc než jen lehce nadprůměrná báchorka, z jejíž námětu by se určitě dalo vyždímat mnohem více, kdyby pan scénárista trochu více zapracoval. 70% (20.09.2008)

JEAN-PIERRE JEUNET je pozoruhodný francúzsky režisér so svojským štýlom,kde vyniká nápaditosť,perfektný vizuálny štýl,bizarné postavy,abstraktnosť,vízie,ale najmä zvláštne postavy,ktoré majú svoj atypický svet... Toto je tzv.detský horor,ktorý ale nie je typický určený pre malé deti,pre dospelých,lebo trauma sa môže veľmi rýchlo dostaviť neplnoletým ratolestiam,ktoré majú fantáziu,no toto by sa vymykalo ich chápaniu! RON PERLMAN je sympaťák z HELLBOYA,a je zaujímavé vidieť,ako sa z neho postupne stal... Detskí herci sú bravúrni,najviac miesta má ale mladé dievča Miette,ktorá sa vypraví s One(Ron Perlman) na záchranu jeho nevlastného brata,ktorého uniesli prisluhovači démonického Kranka,ktorý z nich vysáva všetku energiu,lebo ich potrebuje zmagoriť,zaviesť celkovú lobotómiu,aby z deciek neostalo nič,bez rozumu,bez rozmýšľania,bez akéhokoľvek súcitu si chce urobiť cvičných králikov... One a Miette sa pomaly,ale isto blížia a musia čeliť nástrahám... Jeunet je na vrchole tvorivej činnosti,čo na chvíľu to zbrzdí štvrtý Votrelec,ale príde Amélia a všetko sa to napraví,ranný režisér dáva vedieť,aký má potenciál,ktorý zúžitkuje,ale v súčastnosti to nie je,čo bývalo... Mesto stratených detí je v prvom rade dobrodružný príbeh okorenený vizuálom,aký ma baví,ale režisér ešte skrýva svoje ambície,ktoré sa pretavia v budúcnosti,ale určite film nie je nuda,stratou času,pre iných,atypických divákov sa jedná o mimoriadny zážitok. (25.02.2015)

Jean-Pierre Jeunet rozděluje diváky svých filmů na skupinu příznivců, kteří obdivují jeho bezbřehou fantazii, smysl pro ironii a nadsázku, a na skupinu ostatních, kteří krčí rameny nad podivnými hříčkami, které postrádají děj a jsou zaplněné bizarními postavami, se kterými se nedokáží ztotožnit. Město ztracených dětí je doslova ztělesněním režisérova stylu, je to snímek, který patrně nejvíc charakterizuje jeho přednosti i nedostatky. Dějová linka je chatrná, ale vše vynahrazuje Jeunetova hravost, fantazie a výtvarný styl. Jeunet vyšel z alternativního komiksu, pro který je typická groteska, provokativnost a výtvarný experiment. Nemá nic společného s klasickou komiksovou superhrdinskou a dobrodružnou tvorbou amerického stylu. Jeunet by byl ideálním režisérem filmů např. podle Maxe Anderssona nebo jiných alternativních artových komiksových tvůrců. Je rozkošné sledovat všechny ty ulítlé postavičky, dekorativní prvky a vůbec celý ten zvláštní svět, který v Jeunetově fantazii vznikl. Jako vždycky obsadil Jeunet do klíčové role svého dvorního herce Pinona, kterého tentokrát sedmkrát namnožil, aby ho žádný divák nepřehlédl. Pro ty úžasné kulisy a pro tu neopakovatelnou atmosféru nemůžu dát méně než pět hvězdiček. Celkový dojem: 90 %. (07.04.2009)

Město ztracených dětí je neuvěřitelně snové. Když jsem před pár dny velmi pozitivně hodnotil City of Ember za realisticky, poctivě a netradičně působící výpravu a za atmosféru, nenapadá mě, v jakých superlativech bych se musel vyjadřovat zde. Pokud můžeme umístnit rovnítko mezi výborné a extravagantní, pak výborné herecké výkony. Chemie mezi Onem a Drobkem mi v některých okamžicích připomínala Leona. ■ Migrénou trpící mozek mi lehce evokoval depresivního robota ze Stopeřova průvodce po galaxii :). (16.08.2011)

Fuj - ten začátek je docela psycho a tuším, že to tak zůstane. CITÁT - Kdo ukradl ten dětský sen?........ Tak zase je tu ten podivný svět Jeana-Pierre Jeuneta (podobnost s Timem Burtonem mě napadla až později) Ale zatím se mi líbil jen v Galimatyáši v Montmartru a samozřejmě ve Vetřelčím Vzkříšení, ikdyž tam to nebylo tak poznat. Snad krom podobnosti oblíbeného herce. Zde je dokonce několikrát klonovaný. Ano je to Dominique Pinon. Tenhle příběh, respektive tyto postavy jsou opět nevěrohodné, karikatujíce sama sebe, beze špetky kloudného humoru. A navíc je tento příběh strašně uřvaný. Je to zatím nejhorší film od zmíněného režiséra. CITÁT - Víte kde najdu kyklopy?......... (23.08.2014)