Mnichov

Nejintimnější zpověď filmařskýho srdce co jsem kdy viděl. Je to pár minut co dojel poslední titulek a absolutně si nevybavuju kdy mě nějakej film tak strašně vygumoval jako Mnichov. Mnichov je plný bolesti, ale i naděje. Takovou porci lidskosti a poselství k zamyšlení jsem snad ještě nikdy v žádným filmu neviděl. Steven Spielberg natočil tolik úžasných filmů za který si zaslouží uznání, ale jen jeden z nich je ohromující poctou lidskýmu právu na život, jen jeden z nich se totiž jmenuje Mnichov. Eric Bana tady zahrál na hranici geniality a ani všichni další o moc nezaostávali. Tohle z hlavy už nikdy nedostanu, ty dialogy jsou nadčasové a tak strašně trefné, třeba dialog mezi Mathieuvem a Ericem na nádraží (viz Lima ), to má v sobě větší sílu než nekonečné plkání o míru z úst všech mocipánů světa. A ten závěr v podání Erica Bany ? Nevím jestli mě někdy při tolika scénách ve filmu bylo víc do pláče než tady. Já bych si strašně moc přál, aby tenhle film neviděli jen obyčejní diváci, ale především všichni ti, kteří mají moc rozhodovat o životech druhých lidí a aby dobře poslouchali každý slovo který je v tomhle filmu vysloveno, moc bych si to přál. Pane Spielbergu zkoušku z filmařiny už jste u mě složil dávno, ale tímhle filmem jste u mě složil mnohem důležitější zkoušku, zkoušku z lidskosti, máte můj doživotní obdiv a respekt. (29.12.2012)

Až nechutně akademický Spielberg, u kterého jsem měl permanentní pocit, že si „božský Steven“ přečetl, co všechno leze kritikům na nervy a pokusil se tedy vyjít „zlým jazykům“ vstříc. Možná je to dáno tím, že jsem se k tomu filmu dostal až po Letu číslo 93, možná je to dáno mou oblibou v Schindlerův seznam, ale u Mnichova jsem se většinu času nudil. Z filmu na mě sálal doslova chlad, přes který jsem příběh sledoval nejen coby fyzicky, ale především emočně nezúčastněný divák (což mi u téhle látky přijde až neuvěřitelné). Počáteční masakr byl tak útržkovitě podán, že nebýt seznámen s okolnostmi tehdejšího útoku, zřejmě bych tak úplně nepochytil, co se vlastně kde komu stalo. Spielberg se za pomoci syrové kamery a perfektní dobové atmosféry snaží seč může, ale na rozdíl od Kauzy CIA Roberta De Nira jsem nebyl zaujat samotnou spletitostí způsobu práce (které se tvůrci nijak zvlášť nevěnují), díky čemuž mi tu chyběl protipól k té úmyslně chladné atmosféře. V Kauze CIA jsem to vnitřní zničení hlavního hrdiny (i přes Damonův herecký minimalismus) chápal díky všemožným ukázkám práce tajných služeb, Bana mě nepřesvědčil ani řevem během soulože. (01.06.2008)

I sám Spielberg zdůrazňuje, že Mnichov není dokument, nýbrž "jen" hutný thriller založen na skutečné události. Vnímavý člověk nemusí ani ony skutečné události znát, aby si všiml typického, uhlazeného Spielbergova rukopisu, který si realitu upravuje pro lepší vyznění svých point, na druhou stranu vnímavý člověk nepotřebuje reálné události znát ani k tomu, aby si film plně užil. Mnichov je mistrovsky zrežirovaný příběh, který by se méně zkušeným tvůrcům mohl snadno rozpadnout pod rukama, ovšem s taktovkou Spielberga a perem (lol) Rotha vzniklo dílo, jenž je nejen působivé, co se vyprávění o (utajovaném) boji za vlast týče, ale které ještě více osloví svým vykreslením psychického dopadu toho všeho na jedince. Film má scény jak napínavé, akční, bezmocně naturalistické, tak vůbec-ne-nudně konverzační - tuto filmovou komplexnost plně doceňuji až po druhém zhlédnutí, a tak zvyšuji na 5*. 9/10 (03.05.2011)

„Teraz ti je matkou Izrael.“ Ďalší strhujúci Spielberg. Špinavý, obnažený, brutálny, chladnokrvný, plný emócií, surový, krutý, beštiálny, melancholický. Hoci mám od neho rád skôr „zábavnejšie“ hity, čo je dobré, to je dobré. Ako MNÍCHOV - inšpirovaný skutočnými udalosťami, kedy tajné izraelské komando (napr. Eric Bana, Mathieu Kassovitz či Daniel Craig vo svojom pred-bondovskom období) začalo masakrovať fanatických atentátnikov, pričom ale jeho členovia sa tým pádom sami stali fanatickými atentátnikmi. Snímka berie dych drsnými detailmi, ktorými akoby Spielberg až schválne provokoval verejnosť (krv, nahí ľudia). Zaujme však i pôsobivou výpravou, miestami až neznesiteľnými dlhými hitchcockovskými scénami (balkón, telefón) a vynikajúcim hereckým obsadením, ktorému dominuje tajomný Austrálčan Geoffrey Rush ako svojrázna spojka Ephraim a fascinujúca Lynn Cohen ako majestátne neodpúšťajúca Golda Meir. (26.09.2006)

Je mi líto, ale nemůžu jinak. Většinu času jsem nevěděla, kdo je kdo, kdo po kom vlastně jde, kdo koho zrovna zabíjí a hlavně - vůbec s nikým jsem nesoucítila, žádná smrt ve mě nezanechala ani trochu dojmu a nikomu jsem nefandila. Míchá se ve filmu jedna organizace přes druhou, nerozeznáme od sebe pomalu teroristy, policajty, Izraelce... Tímhle filmem mě Steven Spielberg zklamal ještě víc, než rádobydojemným Terminálem. Tenhle film jsem opravdu protrpěla, s velkým přispěním neskutečné délky a nicneříkajícího "příběhu" (masakr - schůzka - vražda - soulož - příprava - vražda - příprava - vražda - ... - příprava - vražda - soulož - retrospektiva na masakr - soulož - konéééééééc). Práce s kamerou a hudba Johna Williamse (která ovšem ve filmu vynikne až v titulkách) sice byly perfektní, ale to je dost málo. (19.04.2007)