Vzpomínky

Tony Scott se vzdal svých epileptických kamerových onanií, které tak srážely dolů jinak bezvadné ´Domino´ a chopil se scenáře, který se sice tváří originálně, ale už dřívě jsem my diváci měli tu čest, včetně ohýbání papíru při vysvětlování časoprostorového skoku (´Horizont událost´- vzpomínáte?). Někomu může oprávněně připadat celá zápletka děsně praštěná, někomu nemusí ladit nesourodé spojení kriminálky a čistokrevné sci-fi, každopádně Scott natočil v pohodě stravitelnou jednohubku, na kterou se hezky dívá, dobře se při ní chroupou slané tyčinky a z hlavy vyšumí dříve, než řeknete "deja-vu". A škoda, že vzhledem k vývoji děje jediné možné rozřešení jsem si spočítal už půl hodiny před koncem. (09.04.2007)

A to mi to zpočátku připadalo jako běžný krimithriller ze současnosti (synopsi jsem předem nečetl). Když se ale na scéně objevilo super-mega-hyper-hitech futuristické sledovací zařízení "Sněhurka", došlo mi, že se dívám na sci-fi. Tony Scott natočil svůj nejzábavnější film za poslední roky, ne tak nudný jako Muž v ohni, ani tak epileptický jako Domino. Příjemně strávený večer. A to mi to zpočátku připadalo jako běžný krimithriller ze současnosti (synopsi jsem předem nečetl). Když se ale na scéně objevilo super-mega-hyper-hitech futuristické sledovací zařízení "Sněhurka", došlo mi, že se dívám na sci-fi. Tony Scott natočil svůj nejzábavnější film za poslední roky, ne tak nudný jako Muž v ohni, ani tak epileptický jako Domino. Příjemně strávený večer. (19.12.2006)

Filmy Tonyho Scotta příliš v lásce nemám. I když jeho thrillery jsou hodně oblíbené, vzorové a precizně natočené nedokážou mě nijak zabavit a spíše mě nudí. Od Deja Vu jsem čekal něco obdobného, leč na úkor příběhu, který přináší, možná o trochu více než obvykle. V hlavní roli jak jinak Denzel Washington, kterého si režisér oblíbil už v Muži v ohni. A i když tam se mi moc nelíbil, zde mě jako vzdělaná a všeznalá osoba překvapila. Musím ale přiznat, že jsem se ze začátku vcelku nudil, no vcelku, docela dost. Akčních scén je po málu, ale když už jsou, stojí rozhodně za to. Tony Scott je dokáže natočit a je vidět, že se v nich vyžívá. Bohužel slovo přesahuje činy a stejně jako v každém jeho filmu zde bude mít první místo hlavně dialog, který i když je zajímavý a vtáhne do příběhu, mě dokáže unudit k smrti. Popravdě nebýt tak zajímavého příběhu asi bych u toho nevydržel. Jenže, jakmile se film přehoupne do druhé půlky je o napětí postaráno a zastaví se až na samotném konci, kde se spojí jednotlivé kousíčky příběhu jako puzzle a vznikne z toho mišmaš, přesto zajímavý mišmaš na pohled, který vtáhne do jeho děje a diváka pobaví. --- Jak si věděl, že jsou v autě klíče? – To je dobrá otázka, nevěděl. (21.07.2007)

Zabavilo mě to víc, než Leeho "Inside man", ale během všech těch vtipnejch momentů, kdy se vědci snaží vysvětlit Denzelovi princip toho jejich časostroje jsem vypínala mozek, těhle věcí jsem si užila dost ve "Hvězdné bráně". Kdyby člověk nad tímhle přemejšlel, brzo by se zamotal do časovejch paradoxů, takže je lepší jen se nechat unášet po povrchu. Použití onoho časostroje totiž skýtá dost zajímavý možnosti, ať už je to honička v autech nebo šmírování krásné Pauly Patton, když se sprchuje. Navíc Denzel v hlavní roli je špičkovej a potěší i menší role Vala Kilmera nebo šílenýho Joeyho spolubydlícího Adama Goldberga. Škoda že motivy teroristy vlastně zůstaly nevysvětlený (nebo jsem to jaksi prošvihla, ty nejasný plky a hrozby se nepočítaj), na druhou stranu je to fakt napínavý a zábavný od začátku do konce. 75% (12.04.2011)

Na "Déjà Vu" zaujme především to, jak jeho scénář přinesl ideální rámec pro stylový vývoj režijního rukopisu Tonyho Scotta. Po extravagantní "Domino", kde nespolehlivá vypravěčka dávala prostor k okázalému formálnímu hýření, působí nadcházející Scottův projekt jako zdánlivé zklidnění. Ale při tom režisér pro své hrátky s impresí okamžiku za pomocí kombinování různých kamer, materiálů, rychlostí snímání i postprodukčních procesů našel ideální uplatnění ve zdejším vyprávění, které v zásadní prostřední části pracuje s možností nahlížet do probíhajícího času v minulosti a při tom měnit úhly pohledu. Ve svých vrcholných scénách tak film přináší divoce fragmentarizovaný pohled na souběžně probíhající dvě časové roviny, ale právě díky vizuální stylizaci se zde divák ani na chviličku neztrácí. "Déjà Vu" právě v tandemu s "Domino" představuje dva vrcholy pozdního období Scottovy filmografie, kde dostal ve scénářích ideální rámce pro své formální experimenty - v jednom případě k bezuzdnému divočení v zájmu zvýšení expresivity a blouznivosti předkládaného vyprávění a na druhé straně paradoxně k jejich nasazení pro maximální přehlednost i věrohodné zobrazení fantaskních elementů potkávajících se časových rovin. (17.11.2020)