Let číslo 93

Moje averze ke sledování náboženských fanatiků, kteří věří v kupu blábolů, kterou sepsal před stovkami let nějaký dement, mi nedovolí jít s hodnocením výš. První třetina se nese v nudném dokumentárním stylu. Poté už přichází na řadu chaos a znechucení z těch ksichtů, kteří si myslí, že zabitím nevinných lidí spasí sebe i celý svět. Jedná se o působivou rekonstrukci teroristických útoků, ale zase takový povyk bych kolem toho nedělal. (12.09.2011)

Dramatický film, s dramatickou ruční kamerou, dramatickými hereckými projevy a pohledy, dramatickým scénářem a režií, dramatickými dialogy a hlavně monology a podle dramatických událostí. Je to prostě DRAMA. Jenže všeho moc škodí a tak tenhle film mou pozornost na těch 110 minut udržet nedokázal. Pravda, je tam pár hezkých detailů (extra benzín, nový šéf, nemožnost se kamkoliv dovolat, pár těch informací z doslovu atp.), jenže to je jen drobnost. Při útocích zemřelo několik tisíc lidí, ale kolik jich následně umřelo v té protiteroristické Bushově válce? Mnoho desítek tisíc a to ne teroristů, ale jen obyčejných civilistů. Film je co se mě týká naprosto zbytečným. Vlastně je to jen dražší replika v obsahu avizovaného Flight 93, přestože taky o něco kvalitnější, což je ale pouze kvůli délce filmu a přístupu režiséra. Útoky z 11. září mi byly ukradený už v den, kdy se staly (nepleťte se, těch obětí mi je líto). A tento film to možná jen prohloubil svou zdlouhavostí, přehnanou dramatičností a snahou vymáčknout z diváka tolik emocí, aby Bushovi tu válku odklepli i s penězi extra. Nehodnotím tu situaci, stejně jako u filmů o druhé světové nehodnotím genocidu, hodnotím ten film z pohledu člověka, který se chce zabavit (ne smát, to není totéž) a ten mi přijde nudnej. Ještě drobnost, Greengrass přeci jen tu svou dokumentárnost trošku oddokumentárnil a udělal z toho jen další propagační snímek amerického hrdinství, islámského fanatismu a evropanské zbabělosti v posledních scénách obohacený ještě o krásnou pohádku, když nechal pasažéry vniknout do kokpitu. Nic takového se jim totiž nepovedlo, podle všech dostupných informací (i když, jak jim vůbec můžeme věřit, když si vzpomeneme na Vrtěti psem) (13.11.2006)

Příběh o letadlu z 11. září 2001, které jako jediné nestačilo dolétnout ke svému cíli. Hraný dokument, který je více než důstojnou poctou těm co v letadle zahynuli. Kdo ví jak by film dopadl nebýt Greengrasovi precizní a bezchybné režie (Lépe už to snad ani nejde), při které jsem místy myslel, že se mi zastavil tep. Mohu každému jen doporučit...... (27.11.2007)

Nesouhlasím s jednoznačným tvrzením, že film by působil stejně, bez ohledu na provázanost se skutečností. To je tvrzení, které podle mého názoru může prověřit jedině čas a ti, kteří dané události zažili si je mohou jen těžko ze svých pocitů odpárat. Sám tenhle zážitek od toho filmového prostě nedokážu rozlišit a proto si možná šetřím tu poslední hvězdičku. "Ryan" má svou první půlhodinu, "United 93" tu poslední. A Greengrass styl, který ze spousty filmů s nálepkou "natočeno podle skutečné události" dělá přestylizované, sladkobolné či patetické příběhy, kterým nikdo neuvěří. (02.10.2006)

Od počátku je jasné, že hlavní postavy jsou teroristi. A nikdo nám necpe, že Americkej občan je ten největší hrdina na světě. Dramatičnost situací je dána kamerovou autentičností děje. Třeba drama u záznamového zařízení, když bylo zjištěno, že NE LETADLO, ALE LETADLA! Právě schopnost udělat z tak jednoduché věci napínavou událost dělá z režiséra Paula Greengrasse něco víc než obyčejného vypravěče. Překřikování, spousta hlasů a minimum dialogů – přesto všechno jste ztotožněni se všemi daleko víc a rychleji, než kdyby jste s nimi ,,šli spát“. To vše je korunováno totálně nepřipravenými a selhávajícími Američany. Až se vám chce říct, že je to národ ,,trubek“. Člověk má strach z toho co může zažít. A tohle..., no schválně, můžete se někdy stát pasažérem v letadle? V tom je ta hrůza. Skvělé, autentické, hrůzné. (31.10.2006)