Griffin a Phoenixová

Poslední dobou jsem filmů o nemoci a umírání viděl povícero. Griffin a Phoenixová patří někam do středu pomyslného žebříčku. Ne že bych se nudil, ale upřímně, chyběla mně sounáležitost s ústřední dvojicí. Zajímalo by mě, jak by dopadl originální Griffin a Phoenixová z roku 1976 v podání P. Falka a J. Clayburghové... Takže pokud budu chtít smutnit, raději znovu zkouknu vynikající ONE WEEK... (22.11.2010)

Na konci se zpívá nobody´s crying a myslím, že opravdu nikdo neplakal. Nečekala jsem od filmu nic extra a nic extra jsem nedostala. Bylo to komorní, milé, úžasně optimistické, pokud se to tak dá říct, herci byli fajn, Amandu Peet mám ráda. Hrozně mě rozčilovaly ty nekonečně dlouhé části, kde jen hrála jakási (asi dojemná,asi dokreslující děj) píseň a kamera cosi zabírala (jak někdo někam jde, kouká z okna a tak). Jednou fajn, ale tohle se opakovalo asi 5x. Zajímalo by mě, jak vypadal originál s P. Falkem. Předpokládám, že mnohem lépe. (29.09.2009)

Vždycky jsou potřeba dva.. a právě tihle dva se potkali na přednášce o smrti. Z následné nezávazné schůzky už ale vykouklo něco, co jim možná doposud scházelo. Debutující Ed Stone dokázal uhlídat emoce na uzdě v, přiznejme si, "nepravděpodobné" situaci, dramatické momenty střídá s těmi veselými nenásilně a jeho melodrama (i když zápletku známe prakticky okamžitě) nesklouzává ke kýči. Amanda Peet a Dermot Mulroney, kteří prakticky neslezou z plátna, pak dokazují, že i v takovéhle látce příjemná překvapení ještě existují!! (26.01.2009)

Slušně udělaný snímek o tragickém životním údělu dvou milujících se lidí. Oba dva byli přepadeni zákeřnou rakovinou. Snímek je pojatý spíš lidsky než psychologicky. Z toho důvodu je dostupný širokému spektru diváků. Oba protagonisté se chovají vzhledem k dané situaci logicky a se svým údělem jsou nuceni se vyrovnat. Nejstrašnější na tom všem je, že po předchozích partnerských nezdarech našli někoho, do koho byli schopni se zamilovat - s kým byli šťastni. Bohužel někdy je osud tak neuvěřitelně krutý, že člověku dovolí si zasloužené štěstí užít příliš krátkou dobu. (04.06.2013)

Příjemný film o nepříjemných věcech, tento popis se přesně hodí k tomuto filmu, který sice bez problémů získal mou pozornost, ale bohužel pro tento film jsem se nemohl zbavit dojmu, že celé to je jen obyčejná průměrná love story, kterých se natočí hodně a která ničím zvláštním nevyniká nad ostatními. Problém jsem ani neměl s tím, že tím hlavním nosným tématem je zde rakovina, jako spíše s tím, že to všechno bylo jaksi monotónně podané a že mi ani příliš nezáleželo na tom, jak hlavní hrdinové filmu skončí, prostě jsem usedl k obrazovce, koukl se na film, a po jeho skončení jsem zůstal ledově klidný. Nic, žádné emoce, žádná starost o to, jak hlavní hrdinové dopadnou, prostě tohle je film, který se sice dá vidět, možná dokáže i zaujmout a divák se u něj nijak výrazně nenudí, ale zároveň nedokáže v divákovi vyvolat ty správné emoce, které by asi takový film vyvolat měl. A tak lze na základě tohoto mého vyjádření zcela jasně usoudit, že nikterak zvlášť tímto romantickým dramatem nadšen nejsem, ale nejsem ani zklamán, naštěstí film dokázal zůstat alespoň v těch průměrných vodách, k čemuž mu značnou měrou dopomohly i herecké výkony Dermota Mulroneyho a Amandy Peet, kteří hrají docela dobře. A protože film vnímám jako průměrný, tak ho také tak hodnotím. Je to za tři hvězdy. (18.07.2010)