Prosíme přetočte

Líbí se mi, jak tu na sebe narážejí dva světy - jedni skutečně řeší "objektivní kvality" a druzí se do filmu prostě položí a jen se přiblble usmívají. A je to takový ten niterní smích, kdy vás přepadne melancholie. Z časů, co bývaly. Plných nadšení z toho, že se ty obrázky hýbou a dokážo mít duši. A pokud ten rozdíl vnímám, asi není co řešit, jsem s těmi druhými. Největší doják poslední sezóny a spolu s Životem v oblouznění v čele pelotonu mého soukromého žebříčku "pocta filmu". (11.09.2008)

Zpočiatku som bol dosť zaskočený Gondryho malou imaginatívnosťou, keďže vieme, akými dielami sa presadil a aký potenciál látka v sebe má. Lenže postupom času som si zvykol na melancholický tón a na fakt, že Be kind rewind nie je vlastne ani komédiou, ako skôr prejavom lásky k filmu (dúfam, že ale nemá rád Križovatku smrti 2). Treba brať ako fakt, že film je maximálne nereálny po všetkých stránkach, že je to rozprávka plná priznaných klišé, že je možno viac americký, ako by si Gondryho fanúšikovia želali a po prijatí týchto pravidiel si proste túto miernu uletenosť bez komerčného potenciálu užívať. Je to asi o tom príjemnom pocite, ktorý vo Vás na konci filmu zostane a nejaké chyby potom nie sú vôbec dôležité. Tie nech spomínajú filmoví kritici, aby dodržali určený počet znakov v recenzii. (27.06.2013)

Příběh o dvou kamarádech, co se snaží zachránit malou videopůjčovnu tím, že vymazané kazety přetáčejí svými verzemi slavných filmů, a to za použití všech možných i nemožných prostředků, tak od takové synopse jsem si sliboval neuvěřitelně vtipnou zábavu. Film začal, minuty ubíhaly a mně došlo, že francouzský podivín Gondry nám nachystal něco trochu jiného. Jen párkrát jsem se hlasitě zasmál, ale takový ten přitrouble spokojený úsměv, tak ten mi z tváře nezmizel ani na minutu. Komici Jack Black a Mos Def se tentokrát upsali něčemu trochu jinému, než je čistá komedie. Prosíme přetočte je totiž něco jako Gondryho milostné vyznání - vyznání lásky k filmovému médiu. Takové vyznání, které nám například připravil už Martin Scorsese s Letcem, Quentin Tarantino s Kill Bill, Peter Jackson s King Kongem, Tim Burton s Ed Woodem (ten je Prosíme přetočte asi nejbližší), Kerry Conran se Světem zítřka nebo Steven Spielberg se čtvrtým dobrodružstvím Indiana Jonese. Tito uznávaní tvůrci projevovali svou lásku k filmu spíše v náznacích, prostřednictvím formy vyprávění a celkovým zpracováním, zato Gondry zobrazuje už samotné kouzlo tvoření filmů, zapálení pro věc a odhodlání jejich tvůrců. Když jsem viděl, jak některé scény ze slavných filmů opět ožívaly pod rukama nadšenců v improvizovaných podmínkách, srdce mi poskočilo. V tu chvíli jsem dokonale chápal, proč Gondry tento námět nevyužil pro natočení ztřeštěné komedie, na kterou se pohrnou davy a místo toho stvořil tuhle filmovou reflexi se srdcem. Ono se Prosíme přetočte dá taky chápat jako jakýsi manifest nezávislých filmařů. Varovně zvedá prst nad tím, že se s filmovým médiem čím dál tím víc zachází jako se spotřebním zbožím. Zamysleme se - nezávislí filmaři jako Jim Jarmusch nebo Lars von Trier, tak tito tvůrci nikdy nesklouzli do komečních vod, i když měli možnost a místo toho se stále drží svých nízkorozpočtových "malých" filmů, které z nich boháče neudělají. Ale proč? Jednoduše protože Hollywood (velká komerční mašinérie) bere film hlavně jako byznys, zato nezávislí tvůrci ho považují za umění a točí, protože je to naplňuje a baví - rádi tvoří. Tak to přece chodí - buď něco děláte pro peníze nebo to děláte, protože vás to baví...anebo jste někdo jako Michael Bay a dělat obojí naráz. Že se mi tyhle všechny věci prohnaly hlavou při sledování Prosíme přetočte, to je ten hlavní důvod, proč si tohohle filmu tak moc vážím. Spoustu lidí asi moc neohromí a asi jim bude připadat i nudný, ale já jsem naprosto spokojený. Miluji film a rád se dívám na film, který mi dokazuje, že nejsem jediný. (01.07.2008)

Be Kind Rewind je veskrze skromný snímek - nostalgický příběh o zesnulém jazzmanovi ze zaprášené ulice, plný obyčejných lidí, na rohu s malou videopůjčovnou a všudypřítomnou láskou k filmu... A to je asi jeho největší předností. Michel Gondry pohlíží na všednost z té světlé stránky, usilovně hledá střípky nostalgičnosti a doplňuje o špetku humoru a nadsázky, aby vytvořil jedinečnou atmosféru předměstí. Což se vcelku daří, ale přesto tomu cosi chybí... Zejména na poli humoru film prostě selhává, až na pár trefných parodií se není čemu smát. Také celý nápad se zmagnetizovaným šílencem je značně nevyužitý a jakožto jediný sci-fi prvek v jinak věrohodném filmu až nevhodný (i když ne, že by na tom tak záleželo...). 6/10 (10.10.2008)

Láska ke kinematografii nade vše!, chtělo se mi křičet po prvním shlédnutí traileru... ale ve filmu samotném už se mě toto nadšení zdaleka tak moc nedrželo. Ano, scénky amatérského "přetáčení" jsou úžasné, a i to dojetí a spousta nostalgie za tou neustále se proměňující historií filmového umění na konci opravdu přišla... ale to nic nemění na tom že Jack Black je snad poprvé ve své kariéře poprvé od začátku až do konce šíleně nesympatický debil a Mos Def jako přičmoudlý přicmrndlík je zase silně nevýrazný a film moc netáhne. K tomu všmu je navíc zápletka obalující celé to veselé šaškování s kamerou zase vcelku standartní, unyle pojatá a místy i dosti roztříštěná, což bych od Gondryho opravdu moc nečekal. Další Nauka o snech se tedy nekoná... ale kdyby někdo zkrátil "Be kind" zhruba o polovinu, tak je boží. 7/10 (17.03.2009)