Nájezdníci z Atlantidy

Italskej ultra trash v podání Ruggera Deodata. Po Cannibal Holocaust byl zatčen policí, že prý ve filmu nechal umřít skutečné lidi, tak se potřeboval vykoupit "normálnějším" snímkem a to se mu teda povedlo se vší grácií!!! Naprostej brak, ale natočenej s takovým zápalem, že jsem se chechtal od začátku do konce. Tyhle italský post-apo bizáry z osmdesátek mají opravdu neskutečně dementní kouzlo. Hodnotit jde fakt buď pětkou nebo odpadem. Nic mezi tím. A tady musím pochválit překlad českých titulků, kteréžto výrazy byly přiblíženy vyloženě českému publiku. Bavil jsem se o to víc. Viděno opět v sekci Půlnoční delikatesy na LFŠ UH 2023. (31.07.2023)

Italská hororová ikona Ruggero Deodato po svém nepřekonaném opusu magnum CANNIBAL HOLOCAUST a slasheru HOUSE ON THE EDGE OF THE PARK dočasně vyměnil horory za akci a natočil NÁJEZDNÍKY Z ATLANTIDY a INFERNO IN DIRETTA. NÁJEZDNÍKY navázal na vlnu italských post-apokalyptických snímků z první poloviny 80. let inspirovaných MAD MAXEM a ÚTĚKEM Z NEW YORKU jako NOVÍ BARBAŘI, 1990: RYTÍŘI Z BRONXU či ÚTĚK Z BRONXU (vše Enzo G. Castellari) nebo 2019: PO PÁDU NEW YORKU. Nízký rozpočet odráží zejména úsměvné miniatury a triky, přesto je film vlastně jednou velkou neutuchající akcí. Připočtěte doktorku přes „předkolumbovské jazyky“, krutého vůdce Atlantiďanů nosícího skleněnou masku-lebku, elektro-funkovou hudbu trashového skladatele Maurizia de Angelise (skrytého pod pseudonymem Oliver Onions), hororového klasika Michella Soaviho v jedné z rolí a scénu dekapitace motorkáře drátem nataženým přes silnici. Ve dvanácti jsem z toho byl hotovej, dneska už o dost míň. (21.09.2005)

"It's terrible Mike. It's like living something unreal." "Unfortunately it's all very true." Tak moment, já měl Deodata za takového toho vizionářského režiséra, který si telefonoval s Coppolou a on rok po svém kanibalském opusu stoukl dohromady tohle? Kdyby to bylo možné, nechal bych si namluvit, že film vzniknul v reálném čase dle plácání osmiletého dítěte, které vyrábí příběh za pochodu. Má to tu typickou 80s fušerskou netrpělivost, kde se každých pět minut řeší něco jiného, ale zároveň to strašně postrádá rytmus. Stále se mění nálady scén a momenty naprosté filmařské nesvéprávnosti zase kontrují celkem slušné kaskadérské sekvence. Ve scénách jsou záběry, které působí jako zapomenuté. Některé dialogy působí jako kdyby se zasekli dva roboti. Že v závěru zatejká do potápějící se Atlantidy, protože má nedovřenou ochranou bublinku už vůbec nechci řešit. Protože chci řešit helikoptéry. Jestli existuje něco jako helikoptérní šotouš, tak tohle je jeho film. Očividně tady někdo velmi neochotně ukončoval scény s vrtulníky, takže jejich přistávací sekvence trvají nekonečné minuty a vlastně déle než by trvaly v realitě, protože se pořád přestřihuje mezi záběry z vrtulníku a z přistávacích plošin. Když není poblíž žádná helikoptéra, postavy si alespoň stěžujou, že by to chtělo helikoptéru. Vrtulník je zde cílem každé akce, Penelope a Telemach této zběsilé odysey skrze snad všechno, co vás bavilo, když jste měli koberec se silnicemi. Imbecilně zhůvěřilá mrdka určena pouze k milování. (09.07.2023)

Parádní post-apokalyptické béčko (jedno z nejlepších které jsem kdy viděl), typický trash, ano souhlasím, takové ve své době uměli skutečně jen živočišní Italové:-) Není to jen o akcí (zde v podstatě non-stop), ale i o dobrodružství něco ve stylu filmů o "Indiana Jonesovi", odehrávající se ve velmi příjemných lokacích (Florida, Filipíny), zároveň je to i taková nezvyklá variace na často filmaři vyhledávané filmové téma o "ztraceném kontinentu Atlantis". Příběh byl vážně originální. Není tu k vidění tolik krve a jiných hnusáren jako v jiných Dodatových filmech, i když menší gore samozřejmě nechybí, je to ale především o akci a zábavě, film jako takový je opravdu velmi zábavný, někdy až roztomile pitomý kýč (dialog, extravagantní kostýmy, absurdní postavy, mašiny s ozubenými koly-to všechno tady, bylo naprosto fantastické), připočíst k tomu musím samozřejmě i parádní obsazení, stárnoucí hvězdy jako Ivan Rassimov (ve filmu pořád rozesmátý, i v nebezpečných chvílích v ohrožení života, asi to všechno moc vážně opravdu nebral) nebo Geroge Hilton, pro fanouška euro-kultu oba jistě k nepřehlédnutí. Již zmiňovaná scéna se strunou mi připomněla jinou podobnou scénu, ale z G. H. Lewisova filmu "She-Devils on Wheels", která dost možná Deodatovi posloužila právě jako inspirace. Suma-sumárum; Moc příjemná oddychovka a velmi dobře namíchaný mix, akce, sci-fi a dobrodružství, které asi nelze brát moc vážně, ale které určitě pobaví, a o to tady jde především. Krásná hudba od bratrů De Angelisů jako malé plus. (14.05.2012)

Na internetu jsem náhodou narazil na scénu se strunou a ta mě zaujala. Zjistil jsem si odkud ta scéna je a pak už mi nic nebránilo abych si film pustil. I predatori di Atlantide je italskéj Béčkovej postapokalyptickej trash alá Ruggero Deodato. Příběh je fakt k popukání. To se opravdu jen tak nevidí. Bájná Atlantida, členové gangu lačnící po krvi jako by vypadli z oka padouchům z Mad Maxe. Chvílemi se člověk baví, chvílemi se nudí a chvílemi nevěřícně kroutí hlavou co se to tam vlastně děje. V rámci pokleslé zábavy hodnotím slabšími 3hvězdami. (01.03.2024)