Létající Skot

Snímok síce zapadol presne do okruhu slušných športovo-motivačných snímkov, no v emotívnej rovine však ani nepriniesol so sebou nič nové, nič také čo by vyčnievalo nad ostatné. Príbeh samotný je ale zaujímavý a plný prekvapení. Možnosť sebarealizácie zdá sa nepozná hraníc, stačí obyčajná práčka a super bicykel je na svete... Dobre sa na to pozeralo. Slabší nadpriemer. 70/100 (05.01.2019)

S termínom Lietajúci Škót som sa stretával zatiaľ len v F1 v súvislosti s Jackiem Stewartom, vidím však, že aj na iných galuskách sa dá lietať. Inšpiratívne v tom ohľade, že amatér sa bez dopingu môže dostať medzi top športovcov, ktorí zvyčajne na tom dopingu sú, hlavne medzi cyklistami.  A to na mechanizme zloženom zo šrotu a častí pračky. Čo len potvrdzuje, akými zázračnými strojmi tie práčky sú, veď hodnoverné médiá už dlho píšu, ako Rusi kradnú na Ukrajine práčky a robia z nich iránske drony. Skratkovito povedané, samozrejme. Film je Obreeho oslavou, hoci poukazuje na jeho maniodepresívne stavy, avšak nie dostatočne. V skutočnosti to nebolo také ružové, ako sa ukazuje - fandiaca, verná manželka a tak. Vraj jeho stavy boli také zlé, že život s ním bol pre ňu peklom. Tých pokusov o samovraždu bolo tiež viac. No a nakoniec sa ukázalo, že bol homosexuál (priznaný od roku 2011). Ale chápem, že sa chcelo ísť po pozitívnej linke. (23.04.2024)

Byl to docela povedený snímek ze zákulisí života jedné cyklistické legendy. Zajímavý, poutavý, uvěřitelný a nesmírně zdlouhavý. Bavil jsem se, neboť filmy ze sportovního prostředí mám rád. Tady se ale nějak nemohu rozhodnout mezi 3* a 4*. Britský styl filmování je totiž mnohdy docela toporný a člověk k němu musí najít svou cestu, stejně jako tady. Nakonec budu přeci jen přísnější, neboť film podle skutečného příběhu píší dějiny a ne scénárista a na tomhle nebylo moc co vymýšlet. Herecké výkony byly uspokojivé, hudba obstojná. Je to takových pěkných 70% (13.10.2010)

Hodně slaboučké tři hvězdičky. Ještě jsem to snad nikdy neudělal, ale tady musím žehrat na dramaturgii. Hodinu sleduju trnitou a odvážnou cestu za pokořením rekordu v hodinovce, aby se to potom zbagatelizovalo a začalo se to točit kolem něčeho jiného. U sportovních filmů jsou pro mě rozhodující i záběry sportovních okamžiků a ty jsou tady absolutně nulové. Podívat se na jakýkoliv závod ve stíhacích jízdách, tak si těch dramat z pohledů na vyrovnanost jezdců užiju mnohem víc. Nakonec ty tři hvězdičky ale dát musím. Za informační hodnotu filmu, ikdyž ani netuším jaké přesně období je nám tu popisováno. (05.01.2011)

Vzhledem k tomu, že dráhová cyklistika mně nic neříká, ale vezu se na cyklovlně fanouška, který televizně absolvoval pokoronavirovou Tour de France, rozčílil se u výroku a potrestání Peťky Sagana, radoval se z vítězství Alaphilippa, srdcaře a bojovníka, jede v Giru a tomu Saganovi fandí a křičí, těší se na Vueltu, ale pak mu zmehne před profi trenažérem a proklíná úspěšné české kluky, co v Americe hodili na trh svůj patent Rouvy, ba i výrobce jiné, tak jako poctu všem šlapajícím bláznům jsem dala tenhle snímek, snímek o tvrdohlavosti, touze, ale také o temných chmurách v hlavě, které, když jim to dovolíte, postupně zabíjí vaše JÁ, a pak i definitivně tělo. Co dodat, před bojem tohoto skotského šampióna se lze jen sklonit. Musela jsem uznat, že cyklisté mají společný určitý druh povahy, protože jsem u scény řezání sedla pilkou přesně viděla přítele, který by navrch to kolo rozmlátil a rám by napařil panu mezinárodnímu předsedovi kolem krku. A protože je film britský, je úplně jedno, jestli se děj odehrává v současnosti nebo 1920, kromě trochu drobností, jako občas kupodivu novější auto či dětský kočárek, to stejně nepoznáte, furt stejně ošklivo. Tu čtvrtou hvězdičku dám, pro všechny ty cvoky v sedlech. (07.10.2020)