Marley a já

Na můj vkus je Marley zbytečně přetematizovaný - autor rozehrává několik dějových linií, které příběhu spíše ubližují. Marleyho část místy není úplně špatná, je tu však ten konec. Tak odporné citové vydírání jsem už dlouho neviděla... SPOILER - Brečící děcka, čtoucí super dojemé dopisy mrtvému psisku ve mě vyvolala akorát nesnesitelnou vlnu vzteku! (13.07.2009)

Jsem rád, že ta dvě lidská dřeva nekazí dvaadvaceti představitelům Marleyho jejich štěkavé galapředstavení. Škoda ovšem, že jim nakonec všech osmaosmdesát pacek zákeřně amputují sami tvůrci závěrečným tlačením na citově vyděračskou pilu. Hollywood zřejmě v době finanční krize chce samaritánsky pomoci alespoň papírnám tím, že jim zvýší odbyt papírových kapesníčků. A funguje to, sám jsem několik slz rovněž uronil. Nad tím, jak lze citlivě natočený pravdivý film, který má především ve střední pasáži rozhodně blíže k Nouzovému východu než k čemu jinému (jen to vyznění je přesně opačné), spolehlivě poslat do kelu, když se nezná ta správná míra. Na druhou stranu jsem příjemně překvapen, že to docela i ušlo, jelikož původně jsem měl v záloze komentář: "Tady chcípl pes. Doslova." (12.03.2009)

Takhle emotivní film o vztahu člověka ke zvířeti tu dle mého názoru ještě nebyl. Marley a já skvěle vystihuje veškeré radosti i starosti života se psem. Nejprve je Marley malinké roztomilé stěňátko, kterému Jenn dovolí snad úplně všechno. Owen lituje, že si ho vůbec pořizovali. S postupem času Marley roste a hlavní představitelé začínají řešit starosti ohledně hlídání a výchovy psa. Přijdou děti a Jennifer roli matky, manželky a chovatelky k tomu vůbec nezvládá. Owen má naopak pocit, že Marley je jeho jedinou oporou. Děti rostou, přichází stěhování, rodinná pohoda a z Marleyho je starý pes. Jednou to přijít musí..ztrátu pejska nese celá rodina. Napadlo tenkrát mladý pár, jak těžké bude se s Marleym loučit?...Oceňuji, že se film nedostal na laciný příběh o tom, jak pes působí jednu spoušť za druhou a nakonec je mu to odpuštěno. Naopak přesně vystihuje jeden psí, krásný život. PĚKNÉ. (28.10.2010)

Protentokrát si sundávám masku bručouna a cynika a zcela upřímně se přiznávám, že se mi tento film zatraceně líbil. Průšvih slibující námět o roztomilém psisku trápícím své majitele, laciný plakát jak z dívčího časopisu...čuchal jsem rozjuchanou zábavu na způsob Beethovena, která bude orientovaná spíše na dětské publikum. Mé temné vize se ale nenaplnily a tvůrci místo toho nachystali příjemně civilní a upřímnou "dramedii" o jednom manželském páru, kde je pes spíše katalizátorem mnoha situací, a ve které je poměr humor/drama dobře vyvážený. Příběh pozvolna plyne a jak se rozvíjí vztah ústřední dvojice, tak se rozvíjejí i samotná témata filmu - manželství, rodičovství, rodina, práce, nezastavitelné plynutí času a nenaplněné životní cíle. Těch témat je trochu více a dvouhodinová stopáž brání v jejich hlubším pitvání, žádný velký problém v tom ale nevidím, hlavně že je všechno dobře zkombinované. Film získává plusové body i za herecké obsazení, Owen Wilson se projevil jako vyzrálý herec, Jennifer Aniston za ním vůbec nezaostává a vypjaté situace zvládá s přehledem, největším esem v rukávu se ale ukázal být fantastický Alan Arkin v roli šéfredaktora, který si každou scénu, kde účinkuje, krade pro sebe. Marley a já je velmi příjemným překvapením, je to vyzrálý a chytrý film, který po celou stopáž baví a občas "utrousí" i nějaké to životní moudro. Další přitroublý Beethoven se tedy nekoná. 80% (31.03.2009)

"A dog has no use for fancy cars, or big homes, or designer clothes. A waterlogged stick will do just fine. A dog doesn’t care if you’re rich or poor, clever or dull, smart or dumb. Give him your heart, and he’ll give you his. How many people can you say that about? How many people can make you feel rare, and pure, and special? How many people can make you feel...extraordinary?"... Nečekaně upřímný a chytrý film o tom, že život není vždycky peříčko. Tvůrci postupují od kytky přes psa k dětem a během toho reflektují všechny maléry a radosti, které s tím souvisí. Žádný zbytečný patos, žádné laciné vztahové hrátky, čistá pravda, která vás pohltí a na konci nechá v slzách. I přes laciné plakáty nejde o snímek typu "pes se chová jako člověk na čtyřech nohách a je vtipné třeba to, že umí nastartovat auto". Marley a já není ničím víc, než věrným otiskem každodenních problémů, se vším "dobrým i zlým, dokud nás smrt nerozdělí". Zcela bez debat nejlepší vztahový mainstreamový americký film posledních let. P.S. Herci jsou fantastičtí. Owen Wilson nikdy nepůsobil tak „herecky vyspěle“, Jennifer Aniston je k pomilování i v okamžiku absolutního vyčerpání, charismatický Eric Dane potvrzuje komiksový potenciál a Alan Arkin je v roli šéfa, který „se nikdy nesměje“, jednoduše okouzlující. A Marley… pohled do těch očí jen tak nezapomenu (ano, byl to podraz, ale k životu to patří). (25.03.2009)