Stmívání

Nebyl to až tak velký trapas, jak jsem čekal. Mělo to takovou zvláštní atmosféru a i když dialogy by napsal líp snad i úplný imbecil, dalo se na to dívat. Co mě ale celkem dostalo, to byl soundtrack. Ten byl fakt parádní a hlavně kvůli němu jsem na malinkou chvilku váhal dokonce nad 4 (!!) hvězdičkami. Mea culpa - už mi vážně měkne mozek... :-P Do dalších dílů jsem zatím ještě nenasbíral odvahu po lavině kritiky... (12.05.2013)

Film si bere z knihy to nejlepší a vyhýbá se tomu, co Meyerová nezvládla, čehož je skutečně hodně (dá se říct, že je mizerná spisovatelka). Díky tomu považuji film za lepší dílo, než je samotná knižní předloha.. Stejně se ale film nemůže vyhnout některým zásadním problémům, které tvoří kořen knihy - například úplně všichni čtenáří (diváci) vědí, že to je kniha (a film) o upírech. Stejně se ale dílo tváří hrozně tajemně a totožnost Cullenových potvrdí snad až někdy v polovině. Což je prostě blbý, nefunguje to. Čtenář-divák jen čeká, až to tý Belle konečně docvakne..a čeká.. a čeká. Mezitím se rozjíždí prachobyčejná romance, která je ale přecejen dobře natočená, takže se na to dívat dá. Je mi úplně jasný, proč už existují čtyři knihy, film má obří komerční úspěch a točí se druhej. Uplně vidim ty holčičky, jak to žerou:) No a nedivim se jim. Ale mě to nic moc dát nemůže. Takže, jak už jsem napsal - rozhodně mnohem lepší než kniha, ale stále jen průměrný a mooc dlouhý film. Dle špatné předlohy nelze natočit dobrý film. (11.05.2009)

Super massive emo shit. Už dlouho mě žádný film takhle nevytočil. Zpomalené záběry, detaily věčně zachmuřených tváří, naprostá absence byť jen špetky nadhledu a humoru, tupá frázovitost veškerých dialogů, směšnost létacích a akčních scén, prostě zoufalství pro přiblbá emo děcka. Sorry, Bebe... I'm too old for this shit. (07.03.2009)

Můj nový vrchol diváckých zážitků v kině (a to už jich za sebou mám notnou řádku). Vidět "Twilight" sám doma, tak z něj mám rozhodně diametrálně odlišný dojem. Ideální tenkrát poprvé se tak naskytlo 14 let po premiéře na maratonu v Aeru ve společnosti 210 divaček (a asi 20 diváků), a bylo to něco neskutečně úžasného. Zásadní aspekt spočívá právě v tom odstupu, díky němuž publikum tvořili lidé, pro které byly ty filmy z různých důvodů formativní, přičemž je právě proto mají stále rádi, ale současně se na ně již dívají s nadhledem. Hlavně si je ale prostě přišli společně užít do kina a to se vším dobrým, pochybným, špatným i absurdním, co k celé sérii patří - takže žádná guilty pleasure, ale ironický kult ve své nejkoncentrovanější podobě. Už jen první zlomek vteřiny, kdy se na plátně začalo rýsovat logo Summit Entertainment, vyvolal první explozi potlesku a výskání, co se pak opakovalo při entrée každé klíčové postavy. Oproti mým nezasvěceným předpokladům největší ovace nesklidil Edward (byť to bylo mohutné), ale oba tátové, čímž se zpřítomnila silná daddy (či dokonce DILF) linie celého díla. K tomu hromadné vykřikování ikonických hlášek, sborové broukání písní, scéna v lese s ozvěnou recitovaných dialogů celým sálem a povyk při upírském baseballu, jaký by závidělo finále americké ligy. Ale současně každou absurdní scénu, každý přestřelený herecký výraz i zdánlivě okrajový element doprovázely salvy smíchu či hlasité reakce a ironické komentáře. Může to znít až svatokrádežně, ale takhle nějak si představuju prvotní spontánní atmosféru na raných projekcích "The Rocky Horror Picture Show", než se interakce fanoušků tohoto prazákladního kultu kodifikovala. Tady nebylo nic organizovaného, jen čiré bezprostřední nadšení ze sdíleného prožitku a užívání si sounáležitosti publika na stejné vlně, propojeného společným kultem. "Twilight" tak dnes překračuje hranice škatulek pop, camp, mainstream i okraj a navzdory zděšení všemožných puristů, elitářů a macho fanboyů zůstává zásadním kinematografickým fenoménem. PS: #TeamAlice (11.10.2022)

Dlouho jsem bojoval s tím, dát Twilightu alespoň jeden celý bodík za povedenou kameru, ale prostě nemůžu. Něco tak neskutečně nudného, hloupého a odpudivého jsem už dlouho neviděl. Být čtrnáctiletá holka tak pravděpodobně chrochtám blahem nad tím, jak se ti dva mají rádi a jak upír na sluníčku svítí jako diamanty (proboha), ale já jí naštěstí nejsem a tak zvracím hnusem nad scénami ve kterých se oba hlavní, a silně nesympatičtí, představitelé tváří, jakože se zamilovávájí. Projevuje se to tím, že se neustále zadrhávají v řeči a trhají hlavama, což je sice inovátorské, ale sere to asi stejně jako uchopení upírů coby přiteplalých modelů. Pro současnou emo gotickou generaci dětí to je zřejmě ideální film, který však našemu žánru podráží nohy a bohužel přivede na svět řadu napodobenin a pokračování. Abych jen nehanil, jak už jsem říkal, kamera je slušná, ale trochu jí schazují nepovedené triky jako z nějaké staré české pohádky (myslím to běhání a skákání), pochvalu zaslouží ještě lidsky a uvěřitelně (jako jediný!) zahraný otec hlavní hrdinky. Jinak ruce pryč!!! (23.07.2009)