Režie:
Pascal LaugierScénář:
Pascal LaugierHrají:
Morjana Alaoui, Mylène Jampanoï, Catherine Bégin, Xavier Dolan, Patricia Tulasne, Louise Boisvert, Juliette Gosselin, Anie Pascale, Jean-François Boudreau (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Mučedníci se stali přesně tím kultovním filmem, který máme všichni tak rádi. Je již nyní opředen řadou historek od těch „banálních“ o lidech omdlévajících během projekce až po tvrzení, že Bob Weinstein majitel práv pro americké území se vydržel dívat zhruba dvacet minut. Pokud bychom měli nastínit děj, abychom nic podstatného neprozradili, pak lze pouze říct, že vše začíná v 70. letech ve Francii, kdy je nalezena bloudící pomlácená dívka neschopná vyprávět o tom, co se jí stalo. O patnáct let později ta samá dívka Lucie vtrhne do honosné vily a nemilosrdně vyvraždí všechny její obyvatele. Hned za ní přijede její jediná přítelkyně Anna. Pak by slabší povahy měly opustit kino, protože začíná krvavé peklo. Při sledování filmu si rychle uvědomíte, že nic není tím, čím se zdá být. Vila se stane strašidelným domem, v jehož útrobách se obě dívky pokusí dobrat pravdy. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (831)
Z hlediska dramaturgické výstavby geniální, formálně dokonalé a především velmi intenzivní. Jen škoda, že to v zásadě je „jen“ žánrový film. Lze tedy ho snadno uchopit právě skrze žánr a tak nad ním z divácké pozice nabít převahu. Nicméně, jak film postupně mění hlediska nejprve distancovaného pohledu zvenčí, pak silné empatie tváří v tvář pravdě a následně do vypjaté imprese z pohledu oběti, aby vše završil chladnou racionalitou (která se klinickým přístupem snaží dopátrat transcendence), to plně ukazuje, že režisér a scenárista Pascal Laugier vytvořil vpravdě mimořádné dílo. „Mučedníci“ de facto představují velkolepé vyvrcholení tendencí hororu a exploatace za posledních deset let (od pokřivených těl a dlouhovlasých dívek z Asie přes vypjaté a silně fyzické americké remaky žánrových klasik režírované evropskými režiséry a sérii „torture porn" snímků až po současný trend zneklidňujících filmů prostých nadpřirozena, které vznikají v západní Evropě). ()
Nádhera! Martyrs je dalším důkazem toho, že francouzi dlí na samé špičce moderního horroru. Pascal předvádí neuvěřitelný atmosférický koncert syrového násilí v první půli a v té druhé vás rozseká intenzivním trýzněním a čirou agónií. Všechno má svůj řád, poctivou konstrukci a finální pointa vás doslova přitluče k židli. Ještě chvíli po závěrečných titulcích ´sem nebyl schopný odtrhnout oči z plátna. Martyrs nabízejí jedinečný zážitek, čímž se u mě katapultovali na post nejlepšího horroru za poslední dvě desetiletí. Za pár roků na ně budeme vzpomínat stejně silně a s chutí, jako dnes na Texas Chain Saw Massacre a podobné žánrové klasiky. ()
Tohle není ledajaká násilnost, ale fikce pro ty nejotrlejší. Po této stránce - brutality, násilí, syrovosti, kontroverze - si myslím v pohodě převálcuje filmy jako INSIDE, HAUTE TENSION nebo DEVIL'S REJECTS, či dokonce snímky typu ANGST. Naprosto nepředvídatelný děj, od začátku do konce odpudivý a beznadějný feeling, prakticky bez odlehčení. V první půlce sosněte krvavé psycho v jedné francouzské domácnosti, v druhé buďte svědky totálního, systematického rozkladu lidské osobnosti. Těžko vám z toho bude hej. Nějak na větvi tedy zase nejsem, konkrétní mínus ze sebe ale nejsem schopen dostat. Možná mi tam chyběl nějaký pravý náboj, něco, co by se mnou vážně hnulo (ne, ani závěrečná pointa), a chybí také malinko větší soulad obou, docela rozdílných polovin. MARTYRS není zázrakem, ale působivou, nekompromisní a zajímavou podívanou. Což bohatě stačí. ()
Reklamu filmu udělali tvrzeními že se jedna o nejnechutnější film všech dob. No možná by se s tím dalo souhlasit, ale u mě scény kdy někdo do někoho píchá, řeže nožem naprosto minuly účinkem. Uznávám ale že film své kouzlo jakési má a myšlenku mu taky nelze upřít. Přestože na mě film prakticky ničím nepůsobil a ta agresivita a surovost mi přišla naprosto zbytečná, o něco později uvažuju o filmu z úplně opačné strany. Na konci filmu následuje otázka, co vlastně přichází po smrti? Myslím že na světě nejčastěji položená otázka. 60% ()
Komentář obsahuje SPOILERY. ___ Troufám si tvrdit, že zde ani tak nejde o onu pointu, která je předmětem řady rozborů a kritiky, ale o snahu o maximální identifikaci s oběťmi a mučedníky a o zprostředkování jejich pocitů divákovi. Lucii pronásleduje její staré, zjizvené já, díky kterému sama sebe nenávidí a východisko vidí v pomstě (násilí plodí násilí). Když poté zjistí, že to (jediné), co ji v jejím životě hnalo dopředu, není řešením, obrátí se definitivně sama proti sobě. Člověk, který se v dětství stane obětí takového zacházení, se není schopen zařadit do normálního života ani v případě, že se mu podaří uprchnout. ___ Poté sledujeme osud ztýrané oběti, která již tolik "štěstí" jako Lucie neměla a útrapami si prošla až do konce. Nutno dodat, že ani zde se nesetkáváme se samoúčelnou brutalitou; rafinované oslepení oběti má svůj smysl, jelikož bylo třeba vyjádřit, že se jednalo o nepodařenou transformaci v mučedníka, kde je jedním z kýžených efektů právě pohled týraného. ___ Díky Anně si pak projdeme vlastním procesem od začátku, včetně jejího postupného přerodu "pouhé" oběti v mučedníka. Tato finální část je zpracována naprosto fascinujícím způsobem; využíváno je tu opakujících se charakteristických zvukových motivů (sjíždějící žebřík, rytmické pohyby lžící při krmení), které samy o sobě působí mučivě, protože vytvářejí negativní asociaci s tím, co jim následuje. Oběť není schopná podívat se svému trýzniteli do tváře, proto tak neučiní ani kamera. ___ Stejně jako se Anna musela kompletně "vzdát" utrpení a přestat proti němu bojovat, aby dosáhla osvícení, musí i divák zaujmout stejný postoj k filmu, aby jej mohl plně vstřebat. ___ Kam se hrabe Fritzl. ()
Reklama