Hudba:
Karel HolasHrají:
Jan Werich, Jiří Macháček, Miroslav Krobot, Ota Jirák, Roman Říčař, Miroslav Vladyka, Maëlys RicordeauObsahy(2)
Stručně o nových pohádkách: V pohádce Jak na Šumavě obři vyhynuli se štáb filmového týdeníku vypraví do šumavských hvozdů odhalit pravdu o tom, zda tam opravdu žijí nebo nežijí obři, hrající pradávnou hru „na většího“.
V pohádce O kloboučku s pérkem sojčím aneb Král měl syny, zavolá si ale pouze dva, neboť syna Honzu nikdo nebere vážně. Vysoko v horách si zapomněl klobouček se sojčím pérkem a teď se mu po něm ve stáří zastesklo. Cesty do hor jsou však složité a je otázkou, zda dojede Rychlomilův Bugasseratti nebo Bull-Bagr Speciál královského syna Siloslava. Nebo že by přeci jen moped třetího Honzy? A může se královský syn stát absolutním mistrem světa všech závodů a všech kategorií?
Nejdelší pohádka Rozum a Štěsti řeší kardinální otázku, zda se dá žít bez Rozumu nebo bez Štěstí. Když pak spolu pan Rozum a pánisko Štěstí uzavřou sázku, rozhodnutí o jejich nepostradatelnosti má potvrdit hloupý pasák prasat Ludvík.
V novém Fimfáru jsou vedle tradičních fimfárovských tvůrců (tandem Vlasty Pospíšilové a Petra Poše) úplně mladí, začínající tvůrci, pro které je to příležitost prokázat svůj talent a ukázat poprvé svoje nadání divákům ve všech českých kinech i v zahraničí. Nejkratší pohádku natočilo mladé dámské duo Kristina Dufková a Denisa Grimmová Abrhámová. V nejdelší pohádce se pak režisér David Súkup spojil se španělskou výtvarnicí Patricií Ortiz Martinéz. Je to první Fimfárum, ve kterém jsou ženy v přesile. Vedle Jana Wericha tentokrát tvůrci vyzvali ke spolupráci např. Otu Jiráka, Jiřího Macháčka, Miroslava Krobota, Romana Říčaře nebo Miroslava Vladyku. (oficiální text distributora)
(více)Videa (2)
Recenze (132)
stále kvalitní animace, ale už tam moc nápadů navíc nebylo - takže standard. Příběhy příjemné, nápadité a poučné - jak jinak taky od Wericha, jen mi tam občas té vaty - animace - mezi povídáním přišlo moc a trošku už nudilo. Ale chápu, že kvůli kinu to muselo mít určitou délku, aby si lidi nestěžovali. Přesto to tam podle mě bylo největší chybou, i když na 3* to určitě má a další Fimfárum už naštěstí nebude. ()
Jak prozrazuje podtitul "do třetice všeho dobrého" a dodal bych "a stačilo".Třetí zpracování Werichova Fimfára působí opravdu zbytečně.Jedná se o nejslabší díl a bohužel to nezachraňuje ani animace spojená s prvky loutkařství. Pohádkové příběhy jsou "namotány" do moderního stylu,takže si určitě povšimnete českým textů,které Vás donutí se pousmát.Pěkně nudně udělaná podívaná,kterou nemusíte vynechávat.Předchozí dva díly byly určitě lepší.Jedná se o nenáročnou podívanou s dobrým vypravěčem. ()
Autoři se hrdinně pokusili uválet z prdu kuličku, žel, poslední díl Fimfára stává se sám o sobě pohádkou "O Nastavované kaši". Pouhopouhých 72 minut i s titulkama , které se z diváckého hlediska zdají být osmi hodinami, jsem vyloženě protrpěl. Kdybych měl hledat nějaká pozitiva, byli by to pánové Werich a Poš. Zásadním pozitivem tohto animáče ale zůstává skutečnost, že film nakonec skončí. Sice asi tak 72 minut po tom, co správně skončit měl, ale skončí. A věřte mi, je to neskutečně úlevné. ()
Poměrně podrobně popsal švary i nešvary třetího Fimfára uživatel Savel (až na ty hrubky...), takže si spíš jen přisadím. Po výtvarné stránce je film povedený a je vidět, že u nás nějakou tu tradici loutkových animovaných filmů máme. Snad jen, že použitý výtvarný styl se už pomalu stává manýrou, i když u pokračující série se to snad snese. A zvlášť u třetí epizody mě rušily švy odlévaných latexových loutek — dřevo je dřevo. O 3D pomlčím, já si na to nepotrpím, jiní ano, osobně bych raději viděl ty loutky, než pochybný efekt, ale proti gustu... Horší to bylo s pohádkami. První, o obrech, byla opravdu zmatená, podivně dutá a doslova okamžitě jsem zapomněl, co v ní bylo. Později (ihned po promítání) jsem zjistil, že jsem nebyl sám a nebýt závěrečných titulků, nevzpomněl bych si asi dodnes. Nerozumím rovněž tomu, proč se hudební doprovod neustále uchyloval k jakési „klezmerovitosti“, proč byla princezna (snad pro to jméno?) ve třetí pohádce evidentně „jižanka“ a vůbec, nebýt neustálých a vlezlých narážek na produkty plzeňského pivovaru, těžko šlo usoudit, že jde o české pohádky. Hippie Štěstí mě už ani nezarazil. Atd., abych to shrnul a abych jen nehaněl: výtvarně nadprůměrný a hezký film, jakých se točí málo, příběhově to bylo slabší a atmosféra se pomalu poroučí. Abych nezapomněl, tuze to na mě působilo, že už těch méně recyklovaných werichovských výškrabků mají ve zvukových archivech opravdu málo a má to jediné důstojné řešení — už toho Fimfára nechme, než se to zprasí úplně. ()
Třetí díl má ode mě o jednu hvězdu méně. Sice platí stále to dobré z prvního (a druhého) dílu, ale už je to taková nastavovaná a pořád stejná kaše. Což je vidět na kratší délce. Tvůrci už neměli kde brát? To nejlepší z pohádek už bylo vybráno a možná i proto, mi ty ve třetím pokračování sedly méně. Přesto je to stále pěkná podívaná a někdy v budoucnu s dětmi se na trojku asi ještě mrknu. ()
Galerie (28)
Photo © Bioscop
Zajímavosti (14)
- V největší scéně se sešlo najednou 29 loutek. Jestliže uvážíme, že počet pohyblivých částí na jedné loutce může být až 40 (oči, obočí, všechny klouby, včetně pohyblivých špiček nohou) a vynásobíme to počtem loutek na scéně, tak při natáčení jednoho záběru musel animátor s loutkami udělat 1200 pohnutí v jediném snímku, což vynásobeno počtem snímků na průměrný záběr (cca 6 vteřin) znamená, že v tomto jediném záběru musel udělat skoro 174,000 pohybů s loutkou. Ano, možná nemusel hýbat se všemi najednou, přesto o 100.000 pohybech se určitě hovořit dá. (POMO)
- Pro všechny pohádky je společný filmový motiv. Nejprve filmový týdeník, poté staré filmové archivy, ke konci pak loutkové citace ze slavných filmů. (Dodmund)
- Jeden animátor natočil denně průměrně jeden cca 5vteřinový záběr. Natáčelo se současně se 3 až 4 animátory, celkem se na filmu podílelo 10 animátorů (ovšem bez počítačových animací a triků). Točilo se na 3 scénách současně. (POMO)
Reklama