Nine

Ledabylé listování životem a dílem Federica Felliniho. Někdy jsou stránky otáčeny tak zbrkle, že nestačíte číst, jindy (a to častěji) máte čas zamyslet se nad každou větou a uvědomit si, nakolik je banální a doslovná. Ilustrace, vyjma těch pár divadelně-muzikálních, jsou poměrně odbyté, pan Marshall má zjevně cit spíše pro režii na prknech než za kamerou. Jednoduše není nač koukat a teď samozřejmě nemám v hlavě herecké divy všech generací, „objížděné“ kamerou lascivně ze všech úhlů, ale ostatní objekty v mizanscéně. Stejně prázdný, hlavně pokud jde o emoce, je celý film. Nepomáhají mu ani herečky, neboť každá musí dostat jistý prostor, film se tříští na sled roztodivných muzikálních čísel a složit dohromady jej nedokáže ani Daniel Day-Lewis, nejistě usazený někde mezi hyperaktivním Italem a existencialistickým Francouzem. Jeho italský akcent a Sophia Loren jsou pak tím jediným, co Devítku přibližuje zemi, na niž je neustále odkazováno, ale kterou jsem ze snímku necítil. Zavírám tuhle kýčovitou omalovánku (proč pořád to odbíhání k černobílé?) a jdu si s Felliniho čtivou autobiografií dopřát trochu autentické Itálie. 50% Zajímavé komentáře: Bluntman, novoten, mortak, Almásy (03.10.2012)

Sebestředný režisér a jeho ženy, sny (představy) a dětství. Formulace jeho osoby od malého chlapce v křesťanské škole až po režiséra plného sexuálních fantazií bez schopnosti tvořit. Pocta italskému filmu (především Fellinimu) na americký způsob s hvězdným obsazením. Nejvíc sexy je Penélope Cruz (podvazky, korzet, tělo, vlasy...), ale překvapivě nejlepší je Marion Cotillard, která si manželku velkého režiséra vychutnala ve všech polohách (a to jsem jejího oscara moc nechápal, teď jí ho přeji). Bohužel pro mě to tentokrát Daniel Day-Lewis příliš nezvládl (hlasivky zvládají další přízvuk, ale zpěv ne...viditelně mu chybí rok dva cviku:))). Jinak je Nine docela netradiční muzikál, vystavěný na tvůrčí krizi režiséra, kterého plní fantazie a jeho ženy. V každé má kus "té", kterou potřebuje pro svou tvorbu. Ať múza, přítelkyně, manželka nebo děvka... Každou potřebuje, i když si to sám neuvědomuje. Hlavní lákadlo, muzikálová čísla, jsou... nevyrovnaná. Jedno je skvělé, druhé nudné, třetí skvělé a tak dále. Přesto jsou čísla a kostýmy precizní, především úvodní a závěrečné představení jsou až mrazivě chytré a jednoduché. Nevyrovnaný muzikál, sázející na jména a odkazy místo skutečné kvality s několika chytlavými (sexy) výstupy... PS:Proč Nine? 8 1/2+1/2? PPS:závěrečné titulky jsou netradiční, plné záběrů z nacvičování čísel:) (15.02.2010)

Nine je ve své podstatě velice dysfunkční snímek, který výrazně sází na dokonalou retro atmosféru a zejména na vynikající práci choreografů a divadelní aranžmá. Ostatně s těmi to umí Marshall výrazně nejlépe. Nine je filmem, který by chtěl být uměleckou sonátou přibližující studii ženské krásy v devíti taktech stejně tak, jako ucelený pohled na tvůrčí krizi vyskloňovanou v devíti pádech. Tahle stupňovitá pyramida má ale mnoho nedostatků. Tím nejpatrnějším je emocionální chlad, který zachraňuje snad jen Marion Cotillard se svým křehkým kukučem ala Audrey Hepburn. Tohle varieté kombinující v sobě jak to nejlepší z kabaretu, tak režisérského cirkusu, je ale natočené pevnou rukou a i když chybí některým muzikálovým číslům drajv a jistá naléhavost, které se podařili vykreslit snad jen v případě Cinema Italiano, My husband makes movie a Take it all, pořád je se na co dívat. Nine je film ani ne tak pro diváky, ale spíše pro tvůrce coby oslava filmu jako takového, tvůrčího procesu a o všem, co na filmu milujeme a zároveň nenávidíme. Vizuální přehlídka pokoušející hlavně divákovy smysly, na jejímž konci je slovo „akce“ ztrácející se v osvobozujícím tichu. 7/10 (20.02.2010)

║Rozpočet $80miliónov║Tržby USA $19,676,965║Tržby Celosvetovo $53,998,806▐ Tržby za predaj Blu-ray v USA $916,633 //počet predaných kusov 19,547║ Tržby za predaj DVD v USA $5,489,055 //počet predaných kusov 135,666║ absolútne zlyhanie, takéto obsadenie a taká nicka nakoniec z toho vznikla, Rob Marshall až moc vsadil že sa to urobí samo, nulový dej /25%/ (24.12.2014)

Tomuto filmu by určite viac slušalo hodnotenie 8 a pol, ako 5 a pol (9 už nie, to by bolo príliš). Veľa ľudí asi bude mať problém s tým, že Nine nie je ani zďaleka tak filozofickým dielom, ako Felliniho majstrštyk. Lenže jedná sa o jeho poctu (a Felliniho tvorbe a talianskej kinematografii obecne) a nie o jeho remake, takže zvolený "ľahší" muzikálový štýl je podľa mňa legitímny. No a nezabúdajme, že 8 a pol určite plynul omnoho pomalšie aj jeho obdivovateľom. Asi mám slabosť pre Roba Marshalla, asi mám rád krásne herečky v tých správnych rokoch a možno mi pri muzikále už iba stačí, že sa neodohráva na strednej. Alebo sa mi film jednoducho páčil so všetkým, čo ponúkal. Nebude sa určite postupne uležiavať spoločne s myšlienkami a podtextami v hlave ďalšie hodiny, ako terče jeho pocty, ale toto som od tohoto žánru ani nikdy neočakával. Komu je Nine primárne určený ako film, natočený v roku 2009, nechápem, priaznivci Felliniho už do kina asi masovo nechodia a mládež tie odkazy nepochopí. (06.02.2013)