Lidice

Já jsem strašně rád, že film Lidice vzniknul. Samozřejmě natočit tak velký časový rozpjetí, ve kterým se toho odehrává tolik, že v každým sále největšího multikina by se mohli promítat Lidice s jinak vyprávěným příběhem a ještě by mnoho příběhů stálo frontu před promítací kabinou je nesmírně těžký. Nicméně respektuju Petrovo pojetí a pokusím se vyjádřit ze svých pocitů. Troufnu si říct, s ohledem na tragedii o který film pojednává, že film mohl být mnohem emotivnější, tady minimálně první část vázne, protože se zaměřuje na příliš mnoho postav a na žádnou dostatečně. Třeba osud Zuzany Bydžovské považuju za vyloženě odfláklý, právě z její pohledu se muselo jednat až do osudné noci o nejtragičtější a nejemotivnější příběh. Naopak osudu Karla Rodena, kterého natáčení filmu zastihlo v mimořádný formě se příběh věnuje nejvíc, jenže on je vlastně naprostou většinu filmu mimo Lidice a právě díky jeho hereckýmu výkonu a obrovskýmu charisma stahoval moje emoční vypětí z Lidic směrem ke své postavě, což se paradoxně ukázalo ku škodě věci. Schopnost nepodcenit žádný dobový detail,oblečení, náš státní znak, autobusy, atd, dodávalo filmu velmi kvalitní atmosféru. Zřejmě nejhoršího se dočkáme při sledování atentátu na RH, nejen že atentát způsobem natočení působil až směšně, ale bylo zřejmé, že ve filmu nemá co dělat. Samotný masakr v Lidicích nebyl natočen špatně, hlavně začátek, kdy se nacisti na Lidice připravují a vesnici postupně uzavírají považuju za vynikající. Hrozně mě potěšilo, že Petr při popravách ukázal obyvatele Lidic v nejdůstojnějším možným světle, když za nic, tak za tohle si ode mě zaslouží obrovskou pochvalu a pak přišlo něco, co jsem už nečekal. Konec války a film pro mě najednou dostává absolutně nejemotivnější náboj, to bylo fakt komorní, pietní a nádherný a jen to potvrdilo mou tezi, že soustředit většinu děje výhradně do Lidic, dostali bychom nejemotivnější český film v dějinách. Takhle je patrné, že nepříliš vyvedený scénář nedovolil Lidcím postavit příliš vysokej filmovej pomník, ale i přes to všechno je vidět snaha, aby Lidice měli co nejdůstojnější filmovej pomník a toho si já cením nejvíc. To Krysa SPK: Ne, tvůj komentář jsem si přečet rád a je mě 100x milejší a bližší než nabubřelost některých zdejších tragédů. (08.06.2011)

Přes rozporuplné komentáře má film velmi dobré hodnocení: A tak je to i s celým filmem. Vytýkat lze mnohé, mohl bych napsat několik stran, co se mi nezdálo, co mohlo být jinak. Například scéna, kdy se klučina hrdý na to, že je mu 15 let a patří mezi muže, dobrovolně přihlásí, aniž by tušil, do čeho jde. Před popravčí četou se nabízela dramatická scéna, leč kluk stojí odevzdaně, jako by stál ve frontě na zmrzlinu. Skutečnost by musela být jiná. Jenže já chci vyzdvihnout, že vznikl film o události, která by neměla být zapomenuta. A reakce v kině, kdy 14 a 15 letí se podivovali, kdo že je Heydrich a proč se ho někdo pokouší zabít, ukázala, jak dnešní generace až na výjimky netuší.... Jak natočit film o vypálení obce ( která nebyla jediná, ale stala se symbolem válečných hrůz)? Jedině rozehráním příběhů a epizod jednotlivých obyvatel. Pravda, diváka sjíždějícího výhradně akční filmy bude svírat nuda. Ale to přece není chyba filmu! Mně utekl neuvěřitelně rychle a dokázal jsem si ho prožít s jednotlivými postavami. Výborná hudba, velmi dobrá kamera ( jen v některých obrazech se jakoby třásla, což ale mohla být chyba při promítání) a dobří herci ( někteří výborní, jiní obstojní). Tenhle film, místo dlouhých komentářů, za podívání stojí. (14.09.2011)

Strašná sračka, které se obstojně daří vylíčit snad jen dobové poměry. Jinak absolutní selhání scenáristy (Cena Sazky? Za ty prázdné, schématické postavičky? Vážně?), režiséra (zlomové momenty, včetně poprav, jsou svojí uchcaností na smích a zároveň na facku) a dramaturgů, kteří si nebyli schopní pohlídat ani to, aby se film nestal přesně tím, proti čemu v závěru brojí. Prázdným monumentem, jenž se k ničemu není schopný vyjádřit a jen podněcuje k bezpředmětnému oplakávání zesnulých. DOKONALÝ PRODUKČNÍ KALKUL a smutná ukázka stádovitosti českého diváka. (14.11.2011)

Taky Vám připadá, že Karel Roden přešel ve stejném kostýmu a se stejným výrazem rovnou ze "mlýna" do Lidic? Lidice je pěkný film, mají nádhernou kameru, famózního Romana Luknára, Zuzanu Bydžovskou, Karla Rodena i další herce, ale Habermannův mlýn, nejen z hlediska filmového srovnání mně vychází líp... (31.10.2011)

Nikoli neživý pomník, ale film, který se může plně postavit na roveň tomu nejlepšímu, co na podobný téma u nás vzniklo, aniž by se cokoliv z toho pokoušel napodobit. Jsem rád, že i přes marasmus český kinematografie, přes neustálou zahleděnost do malejch lidiček a rádobyumělecký pokusy ala Protektor (čim víc na něj vzpomínám, tím prázdnější a nudnější mi připadá) u nás může vzniknout film s jednoznačným obsahem, kterej se nestydí sám za sebe a nepokouší se všechno řečený relativizovat, odpáklovat a zatlouct. A přitom ne že by nebyl plnej absurdity dějin, kdy o osudový události rozhodne malá pitomost a kdy je obyčejnej člověk semletej událostma ještě dlouho potom, co se stanou. Dle mýho názoru je ve filmu (resp. ve skvělým Mahlerově scénáři) vyvážená jak tahle rovina osobní, tak rovina dějinná. Přepínání mezi oběma polohama je plynulý a logický, pokud divák dokáže vnímat a zařadit si jednotlivý dějový monety (Heydrichovo prehudování krátce nato doprovozenej větou "a kde myslíte, že je ten čtvrtej z kvarteta"), nenápadný zakrytí Benešova obrazu při prohlídce a podobně, prolínaný s vrcholně osobníma scénama jako Rodenova cesta přes prázdnou zasněženou pláň nebo předání dopisů. Nechybí to ani postavy, skrz který si může divák sám pokládat otázky, jak by se zachoval v krizový situaci (četník Vlček). Původně jsem měl v úmyslu odměnit to čtyřmi hvězdami, ale když o tom přemýšlím, soudím, že maximum je tu zcela oprávněný. (04.06.2011)