Ten kluk

Velmi zajímavý britský počin. Film začíná z pohledu hlavního hrdiny téměř až pohádkově, ale nakonec stejně poukazuje na fakt, že minulost dostihne každého a bláboly o tom, že se člověk nemá dívat zpátky, nýbrž jen vpřed a nechat to co bylo za sebou, jsou jen báchorkami pro chytráky. Herecký výkon Andrewa Garfielda byl pro mě trochu zvláštní a chvílemi jsem si nebyl úplně jistý, jestli mu danou emoci opravdu věřím, každopádně s jeho hrdinou jsem plně sympatizoval a ve výsledku se mi tedy provedení jeho role zamlouvalo. Jen mně nesedl až moc idylický nástup, nepřišel mi zrovna uvěřitelný (na druhou stranu, se samotným koncem, přestože mohl vyznít sentimetálně a zkusit civotě tlačit na diváka, jsem neměl nejmenší problém). Boy A si podle mě zaslouží silné 4* a odnáším si z něho mnoho pohnutek k zamyšlení. (08.10.2011)

Plakátovitý kýč, který donutí k zamyšlení. Na detaily zaměřená kamera navozuje pocit intimního prožívání. Soucítíme s hlavním hrdinou, který se po letech ve vězení začíná učit žít a vůbec poznávat život. ______Jenomže scénář působí jako železná tyč, která má z diváka vymlátit soucit a pochopení. Už jenom tím, že hlavního hrdinu představuje sympaťák, v dospělosti jemný, křehký a trápený výčitkami svědomí/ v dětství opomíjený a nešťastný.______ KOUSEK DĚJE: Hlavního hrdinu nikdy nevidíme v negativním světle, vše zlé je jenom naznačeno, neukázáno. Scénáristický mus přímo trčí v černobílé kombinaci dvou osudových okamžiků: zabije dívku/zachrání dívku (stejným nožem na papír!). A ještě jedna dvojkombinace: zlý, ztracený syn se stane dobrým a syn vlastní se stane zlým a tím se ztratí. Fantazijní loučení s přítelkyní na mole by se dalo čekat spíš v nějaké harlekýnce. _____ Nedivím se, že film získal cenu ekumenické poroty, protože přímo překypuje vzýváním k odpuštění. Jde na to ale nebezpečnou cestou, protože hrdina je jednoznačně suprkladný, takže odpustit mu je lehké. Přidat mu sem tam nějakou tu zápornou vlastnost (aby byl aspoň trochu reálný), už by to odpouštění šlo hůř. Proto znovu říkám: Tohle je kýč. /12. 9. 11. / (12.09.2011)

Hodně zajímavý film. Nezvyklé téma, které proti sobě staví jednu a tu samou osobu v přítomnosti a minulosti. A ačkoli to přítomné já se se svým minulým já vcelku úspěšně vyrovnává, společnost krátkozrace soudí člověka za čin, který udělal před x lety jako dítě, v podstatě jako někdo úplně jiný. 8/10 (07.06.2012)

O tom, jak i ten nejhodnější z nejhodnějších si může v útlém věku definitivně podělat život . Trošku mi tam neseděl ten závěr, jak se najednou slehne zem po jeho "vyvolené" a ani to imaginární setkání na molu s ní nebylo zrovna nejšťastnější, pár věcí nedořešených, nebo nevysvětlených (např. vztah jeho kurátora k synovi). (10.10.2008)

Tenhle film se mi naprosto trefil do vkusu a hlavně do nálady. Ano, je to tematika o které se už stokrát mluvilo a ještě stokrát bude, ale který film o lidských osudech dnes ještě zpracovává nikým nedotknuté téma? Crowley divákovi zvláštně citlivým a osobitým způsobem - formou výkřiků, střepin a náznaků - prezentuje depresivní minulost mladíka, který se teď, po 14 letém odtržení od společnosti vrací do "normálního" života pod novou identitou. Dusivou atmosféru filmu podtrhuje jednoduchost hudebních motivů, kterými režisér rozhodně neplýtvá a hlavně výborné a přirozené herecké výkony Garfielda a Mullana. Boy A je klasickým sociálním dramatem, které chce diváka moralizovat, varovat a hlavně donutit k zamyšlení o předsudcích a nespravedlnosti a to dělá opravdu velice sugestivně. (08.08.2009)