Daleko od hlučícího davu

Důstojný remake verze z roku 1967 od Johna Schlesingera. Podání je trochu jemnější a křehčí, což je dáno už samotnou hlavní hrdinkou, která je něžnější a útlejší než byla Julie Christie. Ale i toto zpracování se mi moc líbilo. Je kratší, stručnější, ale hlavní momenty vystihne dobře. Za mně plný počet hvězd. (08.07.2020)

Far from the Great Movie. Vinterberg je skvelý režisér, ale nechápem čo ho po vynikajúcom The Hunt viedlo k réžii Far from the Madding Crowd. Je to síce krásne natočená, ale až priveľmi tradičná kostýmová dráma/romanca s peknými kostýmami, prírodou, ale bez jediného prekvapenia. Bohužiaľ ani úchvatná kamera, citlivá hudba, príjemné herecké výkony (hlavne krehká Carey Mulligan ktorú mám film od filmu radšej) nedokážu zachrániť fakt, že Far from the Madding Crowd je iba klasická kostýmová dráma, ktorých sa už urodili tisíce. V takom prípade nepomôže ani to, že Vinterberg má remeslo v malíčku, keď divák dve hodiny sleduje tradičný príbeh, v ktorom sa postavy nijako nevyvíjajú. Dobré zrežírovaná stávka na istotu? To áno. Je to málo? To si píšte! CELKOVO: 3* (6/10) (11.09.2015)

Daleko od Pepincovy komory. Předpokládám totiž, že mě to mělo zasáhnout hlavně do srdce, akorát že já teda zrovna nejsem zemědělská feministka. Měl bych se nejspíš dodatečně omluvit všem filmům, o kterých jsem kdy napsal, že se v nich nic nestalo, protože až tohle je to pravé - kamerou zachycené - nic jak má být. Děvčátek, která nevědí co vlastně chtějí, už mám plný kecky, proč na ně musím čučet ještě i v kině? (11.07.2015)

Původní snímek neznám, ale tohle zpracování mě naprosto vyhovuje. Herci jsou až na drobné vyjímky přesní a pobyt Michaela Sheena před kamerou jsem si náležitě vychutnával. Pan Herec. Podobně ne zrovna čitelnou romantiku navíc můžu. Není to jen o nekonečných zamilovaných pohledech kamkoliv se kamera šustne. Děj je určitě zajímavý a o Gabrielu Oakovi ještě určitě v budoucnu uslyšíme. 80% (20.10.2015)

Je to fakt moc pěkně natočený, ale je to blbost. Já osobně si myslím, že k tématu lásky by se měl vyjadřovat jen William Shakespeare a možná ještě Rosamunde Pilcher, ti umějí vykreslit romantickou linku par excellence. Thomas Hardy to nevychytal hlavně, co se hlavní hrdinky týče. Batsheba má působit emancipovaně, ale většinu času mě svým jednáním nutila tlouct hlavou o futra. Hned v začátcích filmu ji o ruku požádá sympatický ovčák a ona si mu klidně řekne ne, přitom jsme to mohli mít za deset minut čistýho času sfouknutý a já se mohla jít věnovat nějaké bohulibé činnosti – například výrobě krepových růží, ale to ona ne, musí se tam další hodinu čtyřicet rozhodovat mezi léty sešlým boháčem, kníratým oficírem a sexy mlčenlivým ovčákem. To Rosamunde protkne dějovou linku alespoň zákeřnou chorobou nebo návratem proradného bratra z ciziny, co se pak snaží podvodem získat všechen majetek, aby s ním následně dost neuvážlivě naložil. V tomhle případě ale jen čekáme, komu nakonec padne Batsheba do náruče (přitom nám láskou zkušeným je to hnedle jasný, žejo). (16.11.2015)