Nickyho rodina

Kdo má děti, pochopí. Mladý Angličan, jenž zachraňoval české děti. Neuvěřitelný příběh. "Když jsme přijeli o 70 let později, on tam na nás opět čekal. A my už jsme věděli, kdo to je." "Když rodiče viděli děti, jdoucí do plynových komor, věděli, že jejich oběť nebyla zbytečná." Nicholas Winton se dožil 106 let. (12.03.2020)

Matej Mináč je poznamenán silou lidskosti Nicholase Wintona a úspěšně poselství předává dál. Má dar oživovat obrázky, poskládat mozaiku dobových dokumentů z archívu a přidat k nim hrané pasáže tak, že výsledek působí celistvě. Navíc mě vůbec nevadilo mluvené slovo jednotlivých aktérů. A když už je na spadnutí slza, přijde menší odlehčení. Potlesk v plném kině - pro Mateje Mináče, pro sira Wintona. (14.11.2011)

Výborný televizní dokument, který se nějakým nedopatřením ocitl v kinech. Pro diváky, kteří viděli Mináčův dokument o Nicholasi Wintonovi, bude začátek jen takovým zkráceným opakováním. To hlavní ovšem přijde potom. A to rozhodně stojí za vidění i zamyšlení. Zážitek v kině ovšem notně kazí příšerné provedení českého dabingu, které bude určitě bezproblémově přijaté při uvedení na televizních obrazovkách, ale v kinech působí jako amatérská fušeřina. Proto je má rada následující: počkejte, až to budou vysílat v televizi! (28.02.2011)

Mináč zkouší prodat skoro stejný příběh už nejméně potřetí a tentokrát ne tak dobře. Záběry, které použil i v lepší Síle lidskosti, mají pořád stejnou sílu, ke konci se ale film protahuje a snaží se až moc dojmout. Hrané pasáže (dohromady mají tak 10 minut) jsou pak naprosto zbytečné, a podezírám Mináče, že je tam dal jen, aby mohla být na plakátu Issová. (25.07.2011)

LFŠ 2011 ... Na závěr festivalu bohužel ohromné zklamání. Dokument neobsahuje vůbec nic, co bych už z desítek dalších dokumentů nevěděl, od Síly lidskosti se téměř vůbec neliší (Matej Mináč má zřejmě trochu problémy s inspirací) a zpracování také není nic z čeho bych si sedl na zadek. Po celou dobu promítání jsem si připadal jak na školní projekci, v lepším případě jako při sledování dokumentu z nějakého cyklu na ČT1. Nápisy typu "Druhá světová válka začala 1. září 1939", následované asi 15 vteřinami bitevních záběrů a posléze strohé info, že válka skončila dělají z diváka tak trošku blbečka. Kromě toho byl film protknut celkem dementním střihem. Vrchol nevkusu však rozjela až druhá polovina filmu, která má informační hodnotu hyperbolicky se blížící nule. Výpovědi lidí, popisujících pusinky v kině, nebo neustále opakujících jak sir Winton vymýšlí pořád nějaké skopičiny...achjo...neříkám že podobné věci do filmu nepatří, ale založit na nich celý poválečný vývoj? Korunu nicméně všemu nasadila poslední čtvrthodinka, protože Kambodža, obrázky zubožených afrických dětí a spousta vřískajících harantů z celého světa, vše podbarvené Bambini di Praga... já se ptám proč. Co jsem udělal, abych musel vytrpět takový kýč a patos. Nicméně abych nebyl až příliš krutý - dokument jako takový to zas tak tragický není. Klade si však nesmyslně velké ambice (možná že oprávněně, vzhledem k většinové reakci publika, co já vím) a hlavně se šíleně, ale šíleně opakuje...Mináč natočil podruhé to samé, jen přidal Issovou a okořenil to Kambodžou. Ne, díky. (02.08.2011)