Poznáš muže svých snů

Život je jen hluk a vřava. A ve výsledku neznamená nic.... G.Jones je Helena a má dceru N.Watts, jejíž manžel J.Brolin není zrovna úspěšnej spisovatel, ale zato má hezkej výhled z okna na F.Pinto, která má červený (i) spodní prádlo. A.Banderas má galerii a manželství na hovno, a protože A.Hopkins měl to samý, tak se na to vykašlal, prohlásil, že stárnutí je kravina, nechal si vybělit kůži a zhnědnout zuby (nebo obráceně?) a přiměl dokonce i Helenu, aby vstoupila do OBDOBÍ VELKÉHO NAPLNĚNÍ. Hříčka ze života a o životě, kterou Woody pojal jako dlouhou tragikomickou anekdotu, ve které učí muže svádět ženy a ukazuje, jak ironický a krásný může být život. Sympatická Allenovka. Co víc chcete? Několik důvodů, proč má smysl film vidět: 1.) Nevím přesně ve kterém okamžiku se z herečky stane děvka. 2.) Cítím se dobře, ale bez Viagry nedám ani ránu (nebo jak tomu u vás říkáte). 3.) Jsem blázen do svýho šéfa. (Platí pouze pro ženy.) PŘÍBĚH **** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ ne (07.01.2011)

tento film je oveľa viac než romantickou komédiou trpkou vzťahovou drámou, typická allenovská hudobná dramaturgia, nadnesený názov upozorňujúci na dôležitosť leitmotívu "okultizmu", ktorý je druhým rozprávačom príbehu, pričom ten prvý tiež prejavom podporuje "odľahčenosť" síce zvádzajú k tomu, že človek čaká humor, ale dočká sa len neskutočne boľavých právd o tom, akí sme, krutých zvratov a veľmi neveselých peripetií "rozpadajúcich" sa vzťahov: manželských, rodinných, pracovných. na woodyho naozaj až "pritrpký" kúsok vklinený medzi 2 podstatne veselšie dielka, ktoré ho kompenzujú (predošlý a nasledujúci film). charakteristický pre tento scenár je najme cynizmus - komentár rozprávača ešte asi nikdy nebol v kontraste s tým, čo sa hrdinom deje, taký cynický. ďalší prvok je skoro až divadelné záberovanie cez dlhé zábery, no nie statické, ale dynamické, sledujúce hrdinov motajúcich sa po "scénach" svojich súkromných divadiel. a posledným scenáristickým prvkom je "dekompozícia" - skoro každá mozaiková štruktúra naratívnosti smeruje k "zbližovaniu" a postupnému väčšiemu a väčšiemu prepletaniu sa jednotlivých rovín rozprávania, jednotlivých príbehov, kúskov mozaiky - no v tomto prípade sa "rozpadá", začíname v akej-takej "súdržnosti" príbehu jednej rodiny, ktorý sa postupne mení na viacero osobitných príbehov generácií, aby sa ešte ďalej od seba jednotlivé časti rozmieňali na menšie od seba sa vzďaľujúce jednotky: príbehy jednotlivých členov - a žiaden (alebo skoro žiaden) sa nekončí dobre, buď sa končí otvorene (s náklonom k "zlému" koncu) alebo len "menej zle". (05.03.2012)

Allenovu filmografii osobně dělím na čtyři období: rozjuchané komediální začátky, kdy Woody úročil své zkušenosti ze stand-up comedy, vážnější éru, kdy shodil klaunský ohoz a zkusil diváky deptat psychologickými dramaty a komplikovanými postavami a publikum se mu následně odměnilo nezájmem. Poté přišlo Allenovo zlaté tvůrčí období rámované Purpurovou růží z Káhiry a symbolicky ukončené snímkem Hollywood Ending. V téhle době jsem mohl házet 4* od boku a Woody mi dělal radost každým novým kouskem. Od roku 2002 přišlo období, kdy se jen těžko hledá jednotící prvek a nelze užít paušalizující hodnocení. S Allenem to mám od té doby jak na houpačce. Někdy dokáže překvapovat a kupříkladu Match Point - Hru osudu nebo Kasandřin sen řadím v rámci jeho tvorby hodně vysoko. Střídají je ale tituly, kdy krčím rameny a říkám, "Tak sis, starý brachu, zase udělal svůj pravidelný roční zářez, jenže totéž v bledě modrém jsem od tebe viděl už několikrát a nezlob se na mě, v lepším provedení. Zkrátka přes všechny zásluhy mě už trochu unavuješ." Výše zmíněné dokonale pasuje i na titul Poznáš muže svých snů. Podobné Woodyho snímky se mi vytrácí z paměti hrozně rychle a nic po nich nezůstává. Tentokrát u mě Woody překvapivě narazil i v oblasti, která bývá tradičně jeho silnou stránkou - tedy v castingu. Sir Anthony Hopkins jako Allenovo alter ego nefunguje a za šlápnutí vedle považuju i obsazení Brolina, který se hodí do jných žánrů a postav. Tohle je případ filmu, kde se to jen hemží slavnými jmény a tvářemi, konečný výsledek je ale mdlý. Tuhle komedii považuji za důkaz trendu, že Woody ke stáru čím dál tím víc používá šablony, zplošťuje a předkládá banality. Celkový dojem: 45 %. (15.04.2015)

Čyti hvězdy s odřenýma ušima. Od Woodyho bych přecijen čekal po posledních povedených zážitcích trošku lepší záležitost. Od Cokoliv asi nejslabší Allen, což ovšem nic nemění na to, že je to bez jakéhokoliv problému lepší než většina současné produkce. Prostě klasický Allen ukazující život tentokráte o něco více tragicky než obvykle. 70% Edit: po cca necelých dvou letech od projekce se musím přiznat, že film u mě hodně vyprchal a musím uznat, že v porovnání s ostatními Allenovými filmy posledních let se jedná o podprůměr a proto ubírám jednu hvězdu. (04.01.2011)

Woody Allen opět řeší vztahy a opět natočil na toto téma slušný film. Film asi nemohl dopadnou moc špatně když Woody obsadil do rolí skvělé herce jako Banderas, Hopkins, Brolin nebo Naomi Watts. Nejvíce se mi líbil výkon Anthonyho Hopkinse. Trošku více prostoru mohl dostat sympatický Antonio Banderas. Už teď se těším na další Allenovku. (29.11.2010)